Cílem práce je vyhodnocení výsledků MESA/TESE (MESA – microsurgical sperm aspiration, TESE – testicular sperm extraction) u pacientů s azoospermií v průběhu devíti let spolupráce Urologické kliniky a Centra asistované reprodukce FN Brno a dopad na gravidity, kterých jsme dosáhli. Celkem bylo provedeno 70 operačních výkonů. Výsledkem bylo dosaženo 17 gravidit vlastními spermiemi, z toho byly dva aborty, dále osm pacientů bez embryotransferu., The objective of this study is to evaluate the results of microsurgical sperm aspiration and testicular sperm extraction in patients with azoospermia during nine years of cooperation of Urological Department and Center for Assisted Reproduction University Hospital Brno and its impact on the obtained gravidity. In total 70 surgical interventions were performed, which resulted in 17 cases of gravidity using own sperm, including two abortions, and eight patients without embryo transfer., and Sanalla T., Lousová E.
V následující kazuistice demonstrujeme 57leté- ho pacienta, který se dostavil s cystickým ložiskem pravé ledviny způsobujícím mechanický syndrom. Nález klinicky imponoval jako infikovaná cysta, diferenciálně diagnosticky nebylo možné vyloučit cysticky změněný renální karcinom, který byl po radikálním ledvinu šetřícím výkonu histologicky definitivně verifikován., We present a case report of a 57-year old male with a cystic lesion of the right kidney which caused a mechanical compression syndrome. Preliminary clinical findings suggested an infected cyst, although an altered renal cell carcinoma was suspected and later confirmed by histology after a nephron-sparing radical resection of described lesion., Jan Novák, Jiří Stejskal, Jan Mokriš, Vladimír Borovička, Viktor Vik, David Girsa, František Koukolík, Roman Zachoval, and Literatura
Hormonálna antikoncepcia je dnes ponúkaná ako niečo prospešné pre zdravie ženy, avšak nové vedecké poznatky poukazujú aj na výskyt jej nežiaducich účinkov a rizík. Cieľom štúdie bolo zistiť úroveň informovanosti žien o nežiaducich účinkoch a rizikách antikoncepcie zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek. Ako výskumný nástroj bol vytvorený neštandardizovaný dotazník. Celkovo bolo v gynekologických ambulanciách distribuovaných 130 dotazníkov, vrátilo sa 108 (responzibilita: 83,07 %), pričom 8 dotazníkov bolo vyradených pre nesplnenie kritérií. Výskumu sa zúčastnilo 100 respondentiek s vekovým priemerom 28,7 (±5,28) rokov, ktoré užívali hormonálnu antikoncepciu, a podpísali informovaný súhlas so zapojením do výskumnej štúdie. Najčastejšími dôvodmi užívania hormonálnej antikoncepcie u respondentiek nášho súboru boli: zamedzenie plodnosti (66%) a zdravotné dôvody (34%). Zistili sme, že 54 % respondentiek bolo informovaných zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek o nežiaducich účinkoch hormonálnej antikoncepcie avšak 51,85 % z nich bolo informovaných nedostatočne. O rizikách zvyšujúcich nežiaduce účinky HAK bolo informovaných 64 % respondentiek. Najčastejšie nežiaduce účinky HAK u respondentiek sa zaznamenali bolesť hlavy, emočná labilita, zníženie libida. Úroveň informovanosti žien o nežiaducich účinkoch antikoncepcie zo strany lekárov/ pôrodných asistentiek môžeme hodnotiť ako neuspokojivú, preto by bolo potrebné zlepšiť a skvalitniť edukáciu žien o hormonálnej antikoncepcii ., Hormonal contraception is nowadays offered as something beneficial for the woman´s health, but the new scientific knowledge is showing us its undesirable effects as well. The objective of the study was to find out the awareness level of women about the undesirable effects and risks of hormonal contraception from the side of doctors/ midwives. As a research tool, we have created a non- standardized questionnaire. Overall we have distributed 130 questionnaires in the gynaecological centres, 108 questionnaires have been returned (recoverability: 83.07 %). 8 questionnaires have been excluded from the research due to the incomplete information. 100 respondents, with the average age of 28.7 (±5.28) years, that have used hormonal contraception have participated in this research and signed the written agreement about their participation in this research study. The most frequent reasons for using the hormonal contraception by our respondents were the following ones: fertility prevention (66 %) and healthy reasons (34 %). We have found out that 54 % of respondents were informed from the side of doctors/midwives about the undesirable effect of hormonal contraception, however 51.85 % from them have been informed insufficiently. 64 % of respondents have been informed about the risks of increased effects of hormonal contraception. The most frequent effects of hormonal contraception by our respondents were headache, emotional instability, and decrease of libido. The awareness level of women about the undesirable effects of hormonal contraception from the side of doctors/midwives has been evaluated as unsatisfactory. So it would be necessary to improve the education of women in the area of hormonal contraception., Mazúchová L., Kelčíková S., Markusová K., and Literatura
Úvod: Kombinace monoklonální antiCD20 protilátky rituximabu s chemoterapií je vysoce účinná v léčbě chronické lymfocytární leukemie (CLL). Hlavním nežádoucím účinkem rituximabu jsou infuzní reakce, např. syndrom uvolnění cytokinů (cytokine release syndrome – CRS), který zpravidla doprovází první podání rituximabu. Cílem naší retrospektivní analýzy bylo zhodnotit četnost výskytu infuzních reakcí v rutinní klinické praxi, jejich vztah k parametrům nádorové nálože a zjistit možnou spojitost infuzních reakcí s účinností léčby. Dále byla posouzena bezpečnost rychlé infuze s rituximabem u nemocných s CLL. Charakteristika souboru: Hodnoceno bylo 108 nemocných s CLL léčených chemoimunoterapií s rituximabem od května roku 2005 do března roku 2011 v našem centru. V rámci 1. linie (n = 66, 71 % mužů, věkový medián 63 let) byly použity tyto léčebné režimy: fludarabin, cyklofosfamid, rituximab – FCR (n = 43) a nízkodávkovaný FCR (n = 13); 10 nemocných bylo léčeno jinými protokoly. 42 nemocných (76 % mužů, věkový medián 65 let) podstoupilo 2. linii: rituximab-dexametazon (n = 18), FCR/nízkodávkované FCR (n = 14) a 10 nemocných jiný režim. Součástí premedikace před infuzí rituximabu byl metylprednisolon 80 mg i.v., paracetamol 1 000 mg p. o. a bisulepin 1 mg i. v., všichni nemocní měli nitrožilní hydrataci minimálně 2 000 ml/den a alopurinol 300–600 mg/den. V 1. cyklu byl rituximab podáván frakcionovaně v celkové dávce 375 mg/m2 a od 2. cyklu formou rychlé infuze v dávce 500 mg/m2. Výsledky: K rozvoji infuzní reakce po rituximabu došlo u 32 % nemocných v 1. linii a 19 % v 2. linii. Jednalo se převážně o mírné reakce a k závažné toxicitě (stupeň III/IV dle NCI CTCAE – National Cancer Institute – The Common Terminology Criteria for Adverse Events) došlo výjimečně (3 % nemocných v 1. linii a 2 % v 2. linii). Reakce se nejčastěji projevila třesavkou, zimnicí, dušností, horečkou či hypotenzí. U všech nemocných bylo možné dokončit infuzi rituximabu v plánované dávce ve stejný den. Hodnocení léčebné odezvy (overall response rate – ORR) neprokázalo statisticky významné rozdíly mezi nemocnými s reakcí či bez infuzní reakce. Nemocní s infuzní toxicitou měli vyšší absolutní počet lymfocytů (1. linie, 87 vs 56 × 109/l, p = 0,21; 2. linie, 101 vs 14 × 109/l, p = 0,043). Při mediánu sledování 36 měsíců nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v PFS (doba přežití bez progrese – progression-free survival) a OS (celkové přežití – overall survival) mezi oběma skupinami. Závěry: Výskyt infuzních reakcí u nemocných s CLL léčených rituximabem je poměrně běžný (32 %), avšak při pečlivé premedikaci jsou reakce velmi dobře zvladatelné a těžká forma je vzácná. Potvrdili jsme velmi dobrou snášenlivost rychlé infuze rituximabu. Naše data neprokázala statisticky významnou souvislost mezi výskytem infuzních reakcí a efektem léčby., Background and Aims: Rituximab in combination with chemotherapy is an effective treatment of patients (pts) with chronic lymphocytic leukemia (CLL). The most frequent adverse event of rituximab is infusion-related toxicity, e.g. cytokine-release syndrome that occurs usually during the first infusion. However, there is scarce data on feasibility and tolerability of rituximab infusions in CLL outside clinical trials. Therefore, we performed a single-center retrospective analysis of the frequency of rituximab infusion-related adverse events during the first- and the second line CLL treatment administered in the routine practice. We also analyzed its relation to parameters of tumor load and possible association with treatment efficacy. The safety of rapid infusion of rituximab in CLL pts was also evaluated. Patients and Methods: We analyzed 108 pts with CLL treated with rituximab-containing regimens between March 2005 and May 2011 at our institution. The most common first-line regimens (n = 66, 47 males, median age 63 years) were FCR (43 pts) and low-dose FCR (13 pts); 10 pts were treated by other protocols. Forty-two pts (32 males, median age, 65 years) underwent second line treatment: 18 pts rituximab-dexamethasone, 7 pts FCR, 7 pts low-dose FCR and 10 pts other regimens. Intravenous hydration (2 000 ml daily on days 0 and 1 of cycle), allopurinol 300–600 mg p. o. daily and premedication with methylprednisolone 80 mg i. v., acetaminophen 1 000 mg p. o. and bisulepine 1 mg i. v. were administered before rituximab infusion. Rituximab was given by fractionated infusion (100 mg for 2 hours, then if tolerated well, the rest of the dose with infusion rate escalation from 100 mg/hour up to 400 mg/hour) at the dose of 375 mg/m2 in the first cycle. Subsequent doses (500 mg/m2) were administered by rapid-infusion protocol. Results: Rituximab infusion-related toxicity occurred in 32 % pts (n = 21) during the first line treatment and 19% pts (n = 8) during the second line treatment. Adverse events were predominantly mild and NCI CTCAE grade III/IV occurred rarely (3% in the first line, 2% in the second line). Infusion toxicity manifested predominantly as rigors, chills, fever and hypotension. All patients with adverse events could finish rituximab infusion as initially planned on the same day. Treatment response analysis did not demonstrate statistically significant differences between patients with and without rituximab infusion toxicity. Patients who developed rituximab infusion toxicity had higher absolute lymphocyte count (first line, 87 vs 56 × 109/l, p = 0.21; second line, 101 vs 14 × 109/l, p = 0.043). At the median follow-up of 36 months, there were no statistically significant differences in PFS or OS in both cohorts. Conclusions: Rituximab infusion-related toxicity in pts with CLL is relatively frequent (32%). However, occurrence of infusion-related symptoms can be reduced by proper premedication and severe adverse events are uncommon. In our experience, all patients were able to receive the planned dose of rituximab. Subsequent doses of rituximab could be safely administered by rapid-infusion protocol. We did not find statistically significant association between rituximab infusion toxicity and effectiveness of treatment., and Martin Šimkovič, Pavel Vodárek, Monika Motyčková, Pavel Žák, Lukáš Smolej