S rozvojem molekulární a evoluční biologie si víc a víc uvědomujeme komplikovanost sítí vztahů mezi jednotlivými organismy v biosféře. Každý druh ve své existenci životně závisí na jiných druzích a ty zase na dalších. Někdy je souhra dvou druhů tak těsná, že vyhynutí jednoho druhu znamená zánik obou, někdy dokonce již popisujeme soustavu jako jeden druh. Evoluční vznik každého druhu je silně ovlivněn horizontálními přenosy genů, endosymbiózami etc. Jakýkoli eukaryotický organismus na Zemi, včetně člověka, je složitou stavebnicí genů rozmanitého původu. S nástupem epigenetiky a epigenetické dědičnosti vzniká představa, že prostředí změnu nejen vybírá, nýbrž především vytváří a že tato změna se různými mechanismy může dědit. Člověk tedy není izolován od okolní přírody. Je její součástí v mnohem silnějším smyslu, než jsme si kdy mysleli., The contemporary development of molecular genetics and evolutionary biology and new informations stemming from both these fields learn us, that the complexity of life and global net of relationships in each and every ecosystem is much more complex as previously thought. Every species is in its existence dependent on other species and they still on others. Cooperation between the two species is sometimes so tightly connected, that extinction of one species inevitably leads to the extinction of the other. We even sometimes describe the system as one species altogether. Each and every eucaryotic organism on this planet is a complicated system of genes of different origin, with strong influence of horizontal gene transfer, endosymbiosis etc. The research in the field of epigenetics and epigenetic inheritance lead us to the idea, that the environment not only select the new forms of a species, but that the environemnt first and foremost induces the emergence of new phenotypes and that these changes are or at least sometimes can be inherited. Human being is not isolated from the rest of the nature. We are part of the nature in much stronger sense than we have ever considered., Vácha M. O., and Literatura
Přezkum zdravotní způsobilosti k držení řidičského průkazu u pacientů s diabetes mellitus probíhá při podání žádosti o vydání řidičského průkazu a dále minimálně každé 3 roky. Důležitým kritériem pro ztrátu způsobilosti jsou těžké hypoglykemie. Každý lékař bez ohledu na jeho specializaci, který má podezření na ztrátu způsobilosti u pacienta, se kterým se při vykonávání profese setká, je povinen o této okolnosti informovat obecní úřad v místě bydliště pacienta., A review of medical fitness to hold a driver’s license in diabetes mellitus patients occurs when applying for the license and then at least every three years. Severe hypoglycemic events are an important criterion with the view of eligibility loss to drive a vehicle. All physicians regardless of their speciality who suspect the loss of eligibility in a patient they come into professional contact with are under the obligation to report this fact to the local authority in the patient’s place of residence., and Jan Brož, Lenka Syčová Kriváňová, Denisa Janíčková Žďárská, Ondřej Novák