Judikatura ESLP v oblasti problematiky translidí významným způsobem ovlivňuje právní diskurs v jednotlivých státech, přičemž v oblasti práv translidí se zdá, že se vyvíjí směrem k inovativnímu, otevřenějšímu přístupu k translidem. Tento přístup lze vypozorovat na základě rozšiřující interpretace zejména článku 8 a článku 12 Evropské úmluvy o lidských právech. V oblasti výkladu článku 8 ESLP se posunul od vysoce restriktivního přístupu, kdy ponechával národní zákonnou úpravu v dikci jednotlivých států, přes relativně neutrální přístup, který interpretoval negativní ochranu soukromého života, až přes extenzivní přístup, jenž naopak otevíral přístup k aktivnímu chápání soukromého života jako vyjádření autonomie a umožnění seberealizace každého člověka. Podobně v oblasti výkladu článku 12 týkajícího se rodinného života se judikatura ESLP výrazně posunula, když od zastávaného názoru, že práva uzavřít manželství a založit rodinu mohou mít pouze osoby opačného pohlaví určeného na základě biologických kritérií, se posunula k otevřenějšímu, pojetí ochrany tohoto práva, podle něhož se práva uzavřít manželství mohou stěžovatelé domáhat i v případech, kdy nehodlají či nemohou založit rodinu. Došlo tak k oddělení jednoty práva na uzavření manželství a práva na rodinu. and ECHR case law on the issue of transgender significantly affects legal discourse in each country, and the rights of transsexuals seems to be moving towards innovative, open attitude towards transsexuals. This approach can be demonstrated in the expanding interpretation, in particular, of Article 8 and Article 12 of the European Convention on Human Rights. In the interpretation of Article 8 of the ECHR the attitude has shifted from highly restrictive approach which kept the primacy of national legislation, to the relatively neutral approach, which interpreted the negative protection of private life and to the extensive approach which on the other hand opened access to an active understanding of private life as expression of autonomy and self-realization. Similarly, in the interpretation of Article 12 relating to family life, the ECHR case law has significantly changed when it shifted from the initial position in which the Court held that the right to marry and found a family extends only to a person of the opposite sex determined on the basis of biological criteria to a more open approach according to which the right to marry extends also to those who can not or do not intend to start a family. This led to the separation of the unity of law on marriage and family rights.
Tento článek se zabývá pojetím kauzality v právním diskursu. Z tohoto důvodu se zabývá nejprve pojetím kauzality v rovině vědecké, filosofické a v běžně užívané řeči.Má smysl při zkoumání právní kauzality vycházet z některých teorií týkající se kauzality obecné? Není právní kauzalita jen umělým konstruktem, který v konečném důsledku za určitých podmínek uznává fikci příčinného vztahu, jež je podkladem pro přiznání právní odpovědnosti? Názorová spektra se v tomto případě odlišují, zatímco někteří autoři tvrdí, že v právní kauzalitě se v podstatě o kauzalitu v pravém slova smyslu nejedná a jde tak pouze o pragmatické politické rozhodování o uplatnění distributivní a korektivní spravedlnosti, či ekonomické zhodnocení
užitku ve společnosti, jiní naopak poukazují na to, že kauzalita jako taková má i v právu své odůvodnění v běžném použití tohoto slova, tj. v „common sense“ smyslu nebo dokonce přímo ve vědeckém smyslu. Jaká kritéria nás tedy v právním slova smyslu vedou k tomu, abychom mohli říci, že z právního hlediska jednání nebo událost jsou příčinnou jiné události způsobující újmu? Které otázky relevantní pro filosofický diskurs mohou být v právním diskursu ignorovány jako nepodstatné tak, aby smysl celého institutu nebyl narušen? Autoři se snaží poukázat na spojitost termínu kauzalita v těchto různých odvětvích, byť se podle nich nutně dostáváme do situace, kdy kauzalitu považujeme za pluralistický pojem. V závěru se článek pokouší na základě funkce deliktního práva nalézt k jednotlivým případům kauzální souvislosti paradigmatické kauzální případy, z nichž by vycházely určité, v praxi využitelné kauzální vzorce. and This article deals with the conception of causality in legal discourse.Authors firstly examine causation in the scientific, philosophical and common-sense discourse. Does it make sense to use general terms of the discourse of causality when examining causality in law? Isn’t legal causality a mere artificial construct, legal fiction?. Some authors claim that legal causation is not essentially a causation in the true sense of the word and is thus only a pragmatic political decision regarding the application of distributive and corrective justice, and economic evaluation of benefits in society,
others point out that causality in law as such is equal to its common everyday use or even is true to its scientific meaning.What are the criteria in the legal sense that lead us to judge that certain events causes harm? Which issues are relevant to our philosophical discourse which may , in the legal discourse, be ignored as irrelevant? The authors show the necessary connection between the terms causality in different branches although they conclude that causality is a pluralistic concept. The issue of this article is to find out solutions for causal connection in particular paradigmatic cases and set up some causal formulas that could be used in legal practice.
Cíl: Popsat účinnost, bezpečnost a nákladovou efektivitu terapie novými antidiabetiky ze skupiny inkretinů u pacientů, u nichž byla zahájena léčba inhibitory DPP4, resp. agonisty GLP1 na základě reálných dat z běžné klinické praxe České republiky. Metodika: Sběr dat klinických údajů před zahájením léčby a v následujících 12 měsících. Pro všechny pacienty byly sbírány tyto údaje: demografické údaje, doba od diagnózy, tělesná hmotnost, BMI, HbA1c, systolický a diastolický krevní tlak, celkový cholesterol, LDL-cholesterol, HDL-cholesterol, triglyceridy. Dále byla provedena analýza farmakoekonomického modelu, který je schopen predikovat dlouhodobý výskyt mikrovaskulárních a makrovaskulárních komplikací, délku života a délku života ve standardní kvalitě (QALY). Výsledky: Byla analyzována data 320 pacientů (255 léčených inhibitory DPP4 a 65 léčeno agonisty GLP1), kteří byli sledováni po dobu 12 měsíců. Pacienti měli průměrný věk 60,4/57,9 let a tato inovativní léčba jim u nich byla zahájena v průměru po 9,1 letech od diagnózy diabetu. Vstupní glykovaný hemoglobin byl vyšší (7,0 %, resp. 7,6 % HbA1c/IFCC). Předchozí terapií byl zejména metformin a deriváty sulfonylurey. Po 12 měsících léčby došlo ke statisticky významnému poklesu glykovaného hemoglobinu (o 1,4 %, resp. o 1,8 %), systolického krevního tlaku (o 4,7 mm Hg, resp. 4,6 mm Hg), diastolického krevního tlaku (o 1,8 mm Hg, resp. 3,0 mm Hg), LDL-cholesterolu (o 0,3 mmol/l), triglyceridů (o 0,4 mmol/l, resp. 0,2 mmol/l), tělesné hmotnosti (o 1,6 kg, resp. 4,5 kg) a BMI (o 0,5, resp. 1,6). Farmakoekonomický model predikoval, že zlepšení kompenzace diabetu ve skupině DPP4 inhibitorů vede u jednoho diabetika k prodloužení délky života o 0,36 let a 0,31 QALY a ve skupině GLP1 agonistů o 0,45 let a 0,39 QALY. Závěr: Analýza prokazuje, že léčba moderními antidiabetiky v podmínkách České republiky snižuje výskyt mikrovaskulárních a makrovaskulárních komplikací, prodlužuje délku života a délku života ve standardní kvalitě (QALY) a zároveň díky zabráněným komplikacím šetří prostředky ze zdravotního pojištění. Klíčová slova: agonisté GLP1 – diabetes mellitus – farmakoekonomika – inhibitory DPP4 – QALY, Goal: Description of efficiency, safety and cost-effectiveness of the therapy with new antidiabetics from the incretins group for the patients whose treatment with DPP4 inhibitors and GLP1 receptor agonists respectively, commenced based on the real data from the routine clinical practice in the Czech Republic. Methodology: Collection of clinical data before the commencement of treatment and in the following 12 months. The following data was collected for all patients: demographic data, time elapsed from diagnosis, body weight, BMI, HbA1c, systolic and diastolic blood pressure, total cholesterol, LDL-cholesterol, HDL-cholesterol and triglycerides. After that a pharmacoeconomic model was analyzed which can predict long-term incidence of microvascular and macrovascular complications, life span and a quality-adjusted life-year (QALY) span of life. Results: The data of 320 patients followed for 12 months was analyzed (255 treated with DPP4 inhibitors and 65 treated with GLP1 receptor agonists). The patients‘ average age was 60.4/57.9 years and this innovative therapy was commenced for them after 9.1 years on average from their being diagnosed with diabetes. The initial glycated hemoglobin was higher (7.0%, or 7.6% HbA1c/IFCC). The previous therapy had been mainly based on metformin and on sulfonylurea derivatives. After 12 months of treatment statistically significant decreases were recorded in glycated hemoglobin (by 1.4% and 1.8% resp.), systolic blood pressure (by 4.7 mm Hg and 4.6 mm Hg resp.), diastolic blood pressure (by 1.8 mm Hg and 3.0 mm Hg resp.), LDL-cholesterol (by 0.3 mmol/l), triglycerides (by 0.4 mmol/l and 0.2 mmol/l resp.), body weight (by 1.6 kg and 4.5 kg resp.) and BMI (by 0.5 and 1.6 resp.). The pharmacoeconomic model predicted that the improvement of diabetes compensation in the group of DPP4 inhibitors would lead in one diabetic patient to life extension by 0.36 year and by 0.31 QALY, and in the group of GLP1 agonists by 0.45 year and by 0.39 QALY. Conclusion: The analysis has shown that the treatment based on modern antidiabetic medications in the conditions of the Czech Republic reduces the incidence of microvascular and macrovascular complications, extends the life span and the standard quality (QALY) life span and, due to the prevented complications, also reduces health insurance spending. Key words: GLP1 receptor agonists – diabetes mellitus – pharmacoeconomics – DPP4 inhibitors – QALY, and Tomáš Doležal, Klára Kruntorádová
n the article the author deals with issues of the so called "legal transplants". When defining this notion, he comes from the fact that this concerns utilization of a legal rule, or a system of law in a country different, from where the rule was originally used. Legal transplantation is therefore based on a theory of diffusion, or a theory of aculturation and comes from the fact that a majority of alterations in legal orders is based upon a principle of borrowing a certain rule a its subsequent use and adaptation. Following that the author refers to inspirational natures of certain transplants and specifically documents usability of legal transplants with respect to possibilities of utilization of the so-called “No fault compensation schemes”, i.e. systems of compensation based upon an objective principle, in case of compensation for physical injuries occurred during provision of medical care and also in other systems than where they usually function. Subsequently the author deals with comparing compensation systems for compensation of physical injuries occurred during provision of medical care and especially devotes to the "No-fault compensation" system, which is used in New Zealand.
In conclusion he performs an analysis of possible NFCS transplantation into the legal order of the Czech Republic and at the same time he draws to a conclusion that there is no time yet in the Czech Republic for such a vast change, which would consist in transplantation of "No-fault compensation" system similar to the New Zealand system. In spite of this it is obvious that certain modifications of the current compensation scheme will be necessary, in order to consider all specific accountabilities of medical workers for erroneously performed treatment. and Autor se v článku zabývá problematikou tzv. „právních transplantátů“. Při definici tohoto pojmu pak vychází z toho, že se jedná o využití právního pravidla či systému práva v jiné zemi, než kde bylo pravidlo původně použito. Právní transplantace je tedy založena na teorii difuze nebo teorii akulturace a vychází z toho, že většina změn v právních řádech je založena na principu vypůjčení si určitého pravidla a jeho následného užití a přizpůsobení. Následně autor poukazuje na inspirativnost některých transplantátů a v konkrétním případě dokládá využitelnost právních transplantátů na možnosti využití tzv. „No-fault compansation schemes“, tj. systémů kompenzace založených na objektivním principu, u náhrad škod na zdraví vzniklých při poskytování zdravotní péče i v jiných systémech než kde běžně fungují. Autor se následně zabývá komparací kompenzačních systémů u náhrad škod na zdraví vzniklých při poskytování zdravotní péče a věnuje se zejména „No-fault compansation“ systému, který je užíván na Novém Zélandu.
Na závěr je provedena analýza možnnosti transplantace NFCS do právního řádu České republiky s tím, že autor zde dospívá k závěru, že v České republice dosud nenazrál čas na tak rozsáhlou změnu jakou by byla transplantace „No-fault compensation“systému obdobného systému novozélandskému. Přesto je zřejmé, že určité modifikace stávajícího kompenzačního schématu bude nutné, aby došlo ke zohlednění veškerých specifik odpovědnosti zdravotnických pracovníků za chybně provedený lékařský zákrok.
Tento článek se věnuje problematice převoditelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku zásahu do přirozených práv člověka a jeho přechodu na dědice. Několik úvah je věnováno problematice povahy náhradu nemajetkové újmy v těchto případech. Dále je rozebrána problematika převoditelnosti tohoto práva a jeho přechodu na dědice v rámci starého občanského zákoníku z roku 1964 a stávajícího OZ. Na závěr je vysloveno kritické zhodnocení stávající úpravy. and This article deals with some problems of the tranferability and inheritability of the claims for non-pecuniary losses under current civil law régime. In this paper author analyzes issues of transferability of the claims for pain and suffering with the respect to the purpose of awards paid for pain and suffering. Finally this article brings some critical remarks on the current legal practice and the text of the new Civil Code concerning the transmissibility of the of the claims for pain and suffering.
Tento článek se věnuje problematice převoditelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku zásahu do přirozených práv člověka a jeho přechodu na dědice. Několik úvah je věnováno problematice povahy náhradu nemajetkové újmy v těchto případech. Dále je rozebrána problematika převoditelnosti tohoto práva a jeho přechodu na dědice v rámci starého občanského zákoníku z roku 1964 a stávajícího OZ. Na závěr je vysloveno kritické zhodnocení stávající úpravy., This article deals with some problems of the tranferability and inheritability of the claims for non-pecuniary losses under current civil law régime. In this paper author analyzes issues of transferability of the claims for pain and suffering with the respect to the purpose of awards paid for pain and suffering. Finally this article brings some critical remarks on the current legal practice and the text of the new Civil Code concerning the transmissibility of the of the claims for pain and suffering., Tomáš Doležal, and Literatura
Dne 1. 1. 2014 nabyde účinnosti nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“). Změny, které s sebou přinese, jsou pro oblast soukromého práva dalekosáhlé a v mnoha ohledech se dotknou rovněž poskytování zdravotní péče, resp. poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen „ZZS“). Současně je nutno podotknout, že NOZ svou koncepcí a vztahem k ZZS bude působit řadu interpretačních a aplikačních problémů. and The aim of this article is to summarize main impacts of new civil code on medical law and describe the most important changes. It is obvious that new civil code provides very far reaching changes for the treatment providers and their patients. This code presents completely new type of contract – treatment contract. It means that accordingly new civil code between a patient and treatment provider exists a contractual relationship and therefore the liability for medical malpractice is based on breach of contract.
Besides these conceptual changes contains new civil code small changes which directly affect providing of medical services - for example presumption of consent with medical treatment or new catalogue of rights of persons involuntary detained in hospitals.