Recenzentka zařazuje publikaci australské rusistky do kontextu výzkumu západních intelektuálů ve vztahu k leninskému a stalinskému Sovětskému svazu a oceňuje ji jako velmi kvalitní a erudovanou historickou práci. Autorka se s využitím nově odtajněných sovětských a také francouzských pramenů zaměřila na popis promyšleného a měnícího se institucionálního systému, kterým si Sovětský svaz zajišťoval sympatie, podporu a kontakty u západních intelektuálů. Jeho organizace v zásadě spadala pod Komunistickou internacionálu a tvořily ji struktury, které se maskovaly jako kulturněosvětové iniciativy nebo společnosti přátel SSSR. Zatímco ve dvacátých letech převažovaly kulturní a sociální důvody pozitivního zájmu západních intelektuálů o Sovětský svaz, ve třicátých letech, a zvláště po nástupu nacismu se dostaly do popředí ohledy politické; v osobní rovině pak autorka rozeznává jako hlavní motivy nezištné sympatie, peníze nebo ješitnost. Svůj systémový rozbor autorka doplňuje několika případovými studiemi. and The reviewer puts this publication by an Australian Russianist into the context of research into Western intellectuals and their attitudes to the Soviet Union under Lenin and Stalin. She praises it as an excellent, erudite work of historiography. Using recently declassified Soviet and French sources, the author discusses the carefully planned and changing institutional system with which the Soviet Union ensured itself the sympathy and support of Western intellectuals and contact with them. Its organization basically came under the Communist International, and was formed by structures posing as initiatives in the arts and education or societies of friends of the USSR. Whereas in the 1920s the reasons for Western intellectuals’ positive interest in the Soviet Union were mostly cultural and social, in the 1930s, particularly after the Nazis took power, political aspects came to the fore; at the personal level, the author then distinguishes the main motives for the selfless sympathy: money and vanity. The author adds several case studies to her systematic analysis.
The presented article is focused on the history of Russian and Czech folklore studies. It is based on the archive materials about N. E. Onchukov´s and J. Polívka´s plans to publish a collection of folklore texts and folklore research in Prague that were not realised.
Our long-term palaeoecological research on plant and mollusc assemblages in more than 170 isolated fen sites in the Western Carpathians proved a sharp gradient of species turnover spans from west to east, mainly in the distribution of so-called re - lict species, independent of any ecological difference among sites. Fossil evidence and radiocarbon dating evidenced that sites in the outer flysch part (e.g. border area between the Czech and the Slovak Republics) are much younger than those located in the Inner Western Carpathians, host many relict species and have a Holocene continuity. We also confirmed that se - veral presumable relict species are signifi - cantly related to old sites originating from the Pleistocene/Holocene boundary. and Michal Horsák a kol.
První část stati má klasicky recenzní charakter. Autor oceňuje, že Knapík podává soustavný, komplexní a plastický obraz institucionálního rámce kultury v době, kdy se v zásadě vytvořil komunistický systém řízení kultury v Československu. Knapík toto období vhodně periodizuje, přináší řadu nových či upřesňujících informací a vystupuje s některými pozoruhodnými interpretacemi konkrétních událostí. Spory mezi konkurenčními centry v kulturní politice líčí bez zaujetí pro jednu či druhou stranu a větší váhu v nich přikládá mocenským motivům než ideovým. Jeho výklad kulturní politiky je střízlivý, věrohodný a zakládá se na důkladné znalosti pramenů. Ve druhé části statě pak Hrubý uvažuje nad vztahem společnosti a kultury (v širokém slova smyslu) v padesátých letech. Podle jeho názoru „socialistická“ kultura jako systém hodnot vyznávaných poúnorovým režimem neměla tehdy integrativní charakter, ale srážela se při přejímání ve společnosti s potlačovanými, avšak poměrně hluboko zakořeněnými prvky „prvorepublikové“ (demokratické) kutury. V postižení této recepce a rezistence vidí autor úkol pro historiky, sociology, filozofy a další společenskovědní odborníky. and In the first part of this review the reviewer praises Knapík for providing a systematic, comprehensive, and vivid picture of the institutional framework of culture in the years when the Communist system of controlling the arts in Czechoslovakia was established. Knapík provides a suitable periodization of this period, contributing a considerable amount of new or more precise information and also some remarkable interpretations of specific events. He describes without bias the conflicts among the centres competing to make policy on the arts for some party or other, and attributes more weight to motives of power rather than ideology. His interpretation of policy on the arts is balanced, credible, and draws on a thorough knowledge of the sources. In the second part of the article, the reviewer discusses the relationship between society and culture (in the broad sense of the word) in the 1950s. In his view “socialist” culture as a system of values professed by the regime that was established in Czechoslovakia after the takeover of February 1948 did not at the time have an integrative character, but, while being taken over, collided with suppressed but relatively deeply rooted elements of “First Republic” (democratic) culture still existing in society. The reviewer argues that it is the task of historians, sociologists, philosophers, and other social scientists to continue the discussion of this reception and resistance.
Staroměstský orloj je zřejmě nejlépe zachovaný středověký orloj na světě, který dosud funguje. Tvoří součást historického centra Prahy a je zapsán na seznam kulturních památek UNESCO. Již po staletí jej provázejí děsivé legendy, které zastrašují každého, kdo by do něj chtěl nevhodným způsobem zasáhnout. Ani ty však nedokázaly zabránit potyčkám, jež se kolem orloje v současné době rozpoutaly., Michal Křížek, Jana Žďárská., and Obsahuje bibliografické odkazy