Subklinické tyreopatie patří mezi nově definované stavy, jimž je v poslední době věnována zvýšená pozornost. Nejdůležitější z nich jsou funkční poruchy, které jsou definovány jako nepoměr mezi normálními hladinami tyreoidálních hormonů (tyroxin a trijodotyronin) a změněnou hodnotou TSH. Při jejím zvýšení se jde o subklinickou hypotyreózu, při snížení o subklinickou hypertyreózu (tyreotoxikózu). Oproti názvu jde definici čistě laboratorní, na klinické symptomatologii přitom nezáleží. Do této kategorie je možno zařadit subklinické autoimunitní tyroiditidy (přítomnost autoimunitního procesu bez poruchy funkce a klinické symptomatologie), zvětšení štítné žlázy zjištěné sonograficky a přítomnost ložisek papilárních struktur (tj. ložisek papilárního mikrokarcinomu ve štítné žláze). Subklinická hypotyreóza a hypertyreóza se vyskytují minimálně stejně často jako klinicky manifestní formy poruchy tyreoidální funkce. Do jaké míry ohrožují postiženou osobu, nebylo dosud bezpečně zhodnoceno. Může k tomu dojít přechodem do klinicky manifestní formy (mohou se ale i normalizovat). Samotná subklinická hypotyreóza zvyšuje riziko aterosklerózy a jejích orgánových komplikací. Subklinická hypertyreóza klinickými projevy zvýšené elektrické instability myokardu, rozvojem osteoporózy (zejména u peri- a postklimakterických žen) a snad zvýšeným výskytem degenerativních chorob CNS. Není shody o indikacích léčby. Existují názory o pouhé nutnosti sledování, a naopak o vhodnosti léčit všechny zjištěné formy. Pravděpodobně bude nutno najít východisko mezi těmito dvěma extrémy, léčit rizikové skupiny a v případě subklinické hypotyreózy jednoznačně a včas gravidní ženu. Do zhodnocení výsledků rozsáhlejších prospektivních studií nelze rozhodnout o indikacích léčby a optimálním léčebném režimu., Václav Zamrazil, and Lit. 28
Význam subklinických tyreopatií je v současné době předmětem diskusí. Jde o laboratorně definovanou jednotku, u které je při normální hladině tyroxinu (T4) změněna hodnota tyreotropního hormonu hypofýzy (thyroid-stimulating hormone – TSH). Při jeho snížení jde o subklinickou hypertyreózu/tyreotoxikózu (STx), při zvýšení o subklinickou hypotyreózu (SH). Tyto stavy jsou 2–3krát častější než klinicky manifestní formy. Představují nesporně 2–3krát zvýšené riziko vzniku klinicky manifestních onemocnění. Méně shody je v tom, jak závažná je z klinického hlediska samotná přítomnost subklinických tyreopatií. SH vede k poruchám lipidového metabolizmu, ke změnám elasticity cévní stěny a funkce endotelu. Důsledkem je zvýšené riziko aterosklerózy. STx vyvolává elektrickou instabilitu myokardu s následným rizikem arytmií, poruchy kostního metabolizmu s následnou osteoporózou a další dosud ne zcela jednoznačně hodnocené změny. Největší význam mají subklinické tyreopatie v kardiologii, v reprodukční medicíně a gynekologii a v porodnictví., Importance of subclinical thyroid disease (STh) is now a matter of discussion. Definition of this unit is laboratory: in presence of normal level of thyroxine (T4) TSH value is changed: in lower TSH level the subclinical hyperthyroidism (STx) in increase TSH levels subclinical hypothyroidism (SH) is present. Risk of clinical manifestation is twoo three times highter in comparison with persons with normal TSH level. Clinical importance STh is still not evaluated definitively. SH caused disturbance of lipid metabolism, elasticity of vessels and endothelial function and therefore increases risk of atherosclerosis. STx causes electrical instability of myocardium with increased risk of arythmias, increases risk of osteoporosis and other changes. Most important are effects of STh in cardiology, reproductive medicine and gynecology. Clinical significance of these effects is not definitively evaluated., and Václav Zamrazil
Hodnocení kvality štěpu kostní dřeně a periferních kmenových buněk se standardně provádí stanovením koncentrace CD34+ buněk. Ačkoliv u autologních transplantací je souvislost mezi dávkou CD34+ buněk a rychlostí přihojení štěpu prokázána, u alogenních transplantací tomu tak vždy být nemusí. Pacienti a metodika: U pacientů indikovaných k alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk byla sledována korelace mezi dávkou subpopulací CD34+ buněk a rychlostí přihojení. Pacienti byli v analýze rozděleni podle typu přípravného režimu na skupinu s myeloablativním a s nemyeloablativním režimem. Data byla analyzována analýzou variance v regresních modelech a pomocí neparametrických testů. Výsledky: Ze sledovaných subpopulací měla největší vliv na přihojení subpopulace CD34+36+ buněk, které byly také nejvýznamnějším prediktorem rychlosti přihojení u pacientů s myeloablativním režimem. U pacientů s nemyeloablativním režimem nicméně zůstala nejlepším prediktorem přihojení dávka CD34+ buněk. Signifikantní vliv na rychlost přihojení v obou skupinách měly rovněž subpopulace CD34+38+ a CD34+61+. Závěr: U pacientů s odlišnými předtransplantačními režimy se v přihojení pravděpodobně různým mechanizmem uplatňují hematopoetické kmenové buňky a progenitorové buňky definované koexpresí specifických antigenů. Zatímco dávka CD34+ buněk stále nejlépe koreluje s rychlostí přihojení u pacientů transplantovaných po nemyeloablativním režimu, po myealoablativních režimech se dávka CD34+36+ buněk jeví jako lepší prediktor rychlosti přihojení., Martin Klabusay, Věra Suková, Zdeněk Kořístek, Jiří Mayer, Jiří Vorlíček, and Lit.: 22
Prevalencia a incidencia chronických i akútnych vénových cievnych chorôb je globálne veľmi vysoká v priemyslovo rozvinutých i rozvojových krajinách. Vénové choroby dolných končatín sú aktuálne integrálnou súčasťou smrtiacej angiopandémie 3. milénia. Najzávažnejšie prípady s pokročilým štádiom vénového zlyhávania sú v populácii asi v dvojnásobnom počte (2,1 %) voči do nedávno známym údajom. Mikronizovaná purifikovaná flavonoidná frakcia (MPFF) diosmín hesperidínu zostáva medzi venofarmakmi preparátom s najvyšším stupňom odporúčaní a indikovaná je aj k farmakoterapeutickej podpore hojenia vredov predkolenia, spolu so sulodexidom a pentoxifylínom. Kompresívna skleroterapia roztokom alebo penou je účinná a bezpečná invazívna metóda liečby telangiektázií, retikulárnych vén a varixov. Nové priame orálne antikoagulanciá predstavujú jednu z možností terapie a prevencie hĺbkovej vénovej trombózy (HVT) a vénovej tromboembólie (VTE) s limitáciou u pacientov s malígnymi chorobami a v gravidite. Najefektívnejšia je trojaká simultánna farmako-kinezio-mechano-flebotromboemboloprofylaxia. Povrchové vénové trombózy dlhšie než 5 cm sú tiež indikované na antikoagulačnú liečbu., The prevalence and the incidence of chronic and acute venous vascular disease has been shown to be globally very high, in both industrialized and developing countries. Chronic venous diseases of lower extremities are being an integral part of the third millennium´s deadly angiopandemy, at the present time. The rate of the most severe cases with advanced stage of venous failure is approximately twice as high in the population (2.1 %) as has been assumed so far. Among venoactive drugs (VAD), micronized purified flavonoid fraction (MPFF) of diosmin hesperidin remains the agent with the highest degree of recommendation and it also indicated to pharmacotherapeutical support of leg ulcer healing, along with sulodexide and pentoxifylline. Compressive sclerotherapy, liquid or foam, is a safe and effective invasive method to treat telangiectasias, reticular varicose veins and subcutaneous varicose veins. Direct oral anticoagulants (DOAC) represent one of the therapeutic and preventive options of deep venous thrombosis (DVT) and of venous thromboembolism (VTE) with a limitation in patients with malignant conditions and in pregnancy. The most effective is triple simultaneous pharmaco-kinezio-mechano-phlebothromboemboloprophylaxis. Superficial vein thromboses longer than 5 cm are indicated to anticoagulant therapy too., and Peter Gavorník, Andrej Dukát, Ľudovít Gašpar, Eva Gavorníková
Behçet's disease is a multisystem chronic inflammatory disease generally presenting as recurrent oral-genital ulcers and uveitis. Vascular involvement is a common presentation. However, cardiac involvement is rare in this disorder. In this case report, we present a large right ventricular thrombus detected both in computed tomography and echocardiography in a 32 year-old male patient with complaints of fever, haemoptysis and weight loss. Intracardiac thrombus showed both clinical and radiological regression with oral anticoagulant and immunosuppressive therapy. and U. Canpolat, H. Yorgun, A. Akdoğan, K. Aytemir
Sulodexid je látka patřící do skupiny glykosaminoglykanů (spolu s hepariny). Ve srovnání s jinými glykosaminoglykany má sulodexid větší antitrombotické vlastnosti při současně nižším riziku krvácení a na rozdíl od heparinů je možné jeho podávání jak parenterálně, tak perorálně. Preparát má prokázány mnohočetné farmakodynamické účinky. Klinickými studiemi je dobře doložena efektivita preparátu u pacientů s klaudikacemi. Evidence účinku je také u nemocných s nejtěžšími případy chronické žilní nedostatečnosti, včetně pacientů s aktivními bércovými vředy. V případě pozitivního výsledku probíhajících studií bude možné jako další indikaci přidat sekundární prevenci žilní trombózy., Sulodexide is a compound belonging to the group of glycosaminoglycans (together with heparins). In comparison with other glycosaminoglycans, sulodexide has stronger antithrombotic properties and a lower risk of bleeding, and unlike heparin, it can be administered both parenterally and orally. Multiple pharmacodynamic effects of the preparation have been demonstrated. Clinical studies have documented the effectiveness of the drug in patients with claudication. There is evidence of its effect also in patients with the most severe cases of chronic venous insufficiency, including patients with active leg ulcers. In the case of a positive outcome of the ongoing studies, secondary prevention of venous thrombosis will be added as another indication., and Roztočil K.
V kazuistice je popsán průběh onemocnění 55letého nemocného s neuroendokrinním tumorem a postižením jater, pankreatu, mezenteria, tenkého střeva a mediastina. Léčba spočívala v podávání analog somatostatinu a při progresi onemocnění byla přidána léčba sunitinibem., Case history of 55 years old man with neuroendocrine tumor of liver, pankreas, mesentery, small intestine and mediastinum is decribed. The treatment started with somatostatin analogs. The treatment with sunitinib was added due to progression of disease., Hana Šiffnerová, and Literatura 4
Adjuvantná rádioterapia prispieva k lepším výsledkom u pacientov s karcinómom prsníka po prsník zachovávajúcej operácii. Ožarovanie celého prsníka je spojené s poškodením srdca a pľúc, zvýšením kardiovaskulárných ochorení a mortality, a vývojom karcinómu pľúc, teda s rizikami, ktoré sa môžu objaviť 15–20 rokov po liečbe. Ožarovanie prsníka v pronačnej polohe pacientky je jednou z možností ako redukovať radiačne podmienenú toxicitu u pacientiek s veľkými prsníkmi podstupujúcimi adjuvantnú liečbu. V kazuistikách poukážeme na rozdiely v objeme srdca a pľúc pri oboch polohách, porovnáme dozimetrické parametre pri ožarovaní prsníka v oboch pozíciách a poukážeme na rozdiely pri ich plánovaní. Tieto techniky nie je možné kombinovať s ožiarením lymfatických uzlín, ale môžu byť použité pri liečbe obojstranných nádorov., Adjuvant radiotherapy contributes to better outcomes in patients with breast cancer after breast conserving surgery. Whole breast irradiation is associated with damage to the heart and lungs, increased cardiovascular mortality, and the development of lung cancer, that is, with the risks that may occur 15–20 years after treatment. Breast irradiation in the prone position, is one of the way to reduce radiation toxicity in patients conditioned with large breasts undergoing adjuvant therapy. In case reports point out the differences in the volume of the heart and lungs at both locations, we compare the dosimetric parameters in breast irradiation in both positions and point out the differences in their planning. These techniques can not be combined with irradiation of the lymph nodes, but they can be used in the treatment of bilateral tumors., Andrea Masaryková, David Lederleitner, and Literatura