Search

Start Over Subject financování vládou

1. Délka antikoagulační léčby a riziko recidiv u TEN - editorial

Creator:
Malý, Jaroslav
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
antikoagulancia--aplikace a dávkování, embolie a trombóza--farmakoterapie--komplikace--prevence a kontrola, trombolytická terapie--metody--škodlivé účinky--využití, časové faktory, medicína založená na důkazech--metody--statistika a číselné údaje, warfarin--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, recidiva--prevence a kontrola, lidé, and financování vládou
Language:
Czech and English
Description:
Jaroslav Malý and Lit.: 16
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

2. Hypogonadizmus - závažná komplikace chronické nedostatečnosti ledvin

Creator:
Žofková, Ivana, Bubeníček, Petr, and Sotorník, Ivo
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
hypogonadismus--diagnóza--farmakoterapie--komplikace, chronické selhání ledvin--farmakoterapie--komplikace, hormony, hormonální náhražky a antagonisté--aplikace a dávkování--škodlivé účinky--terapeutické užití, dialýza--metody--škodlivé účinky--využití, sexuální dysfunkce fyziologická--farmakoterapie--komplikace, transplantace ledvin--škodlivé účinky--využití, lidé, and financování vládou
Language:
Czech and English
Description:
Hypogonadizmus je častou komplikací nemocných s chronickým selháním ledvin (CHRI). Patogeneticky jde o postižení na úrovni hypotalamu vzniklý v důsledku centrálního útlumu pulzního generátoru gonadotropiny uvolňujícího hormonu (GnRH) a primárního postižení gonád. Příčina hypogonadizmu u dialyzovaných pacientů není zcela známa. Předpokládá se mj. také vliv útlumu produkce erytropoetinu a nežádoucí účinky komplikovaných léčebných postupů a malnutrice. U mužů se postižení manifestuje jako porucha sexuálních funkcí, útlum spermatogeneze, předčasná andropauza a těžký únavový syndrom. U dialyzovaných žen bývají časté menstruační poruchy, předčasná menopauza a anovulační cykly. Substituce androgenem, resp. estrogenem zlepší kvalitu života u obou pohlaví a zpomalí úbytek kostní hmoty. Kompletní remise hypogonadizmu bývá u velké části nemocných dosaženo transplantací ledviny. Předložená přehledná práce se zabývá patogenezí, diagnostikou a léčbou hypogonadizmu u dialyzovaných pacientů., Ivana Žofková, Petr Bubeníček, Ivo Sotorník, and Lit.: 34
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

3. Kardiotoxicita antracyklínovej liečby vo svetle nových biochemických diagnostických možností

Creator:
Urbanová, Dagmar and Mladosievičová, Beata
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
antracykliny--škodlivé účinky--terapeutické užití--toxicita, nežádoucí účinky léčiv--komplikace--prevence a kontrola--terapie, nemoci srdce--etiologie--farmakoterapie--komplikace, biologické markery--krev, natriuretické peptidy, interpretace statistických dat, lidé, and financování vládou
Language:
Czech, Slovak, and English
Description:
Onkologickí pacienti sú často liečení potenciálne kardiotoxickou liečbou. Ku kardiotoxickým komplikáciám patria menej závažné (relatívne benígne arytmie) až život ohrozujúce stavy (ischémia/infarkt myokardu, zlyhanie srdca, kardiomyopatia). Toxickým vplyvom chemoterapeutík môže dochádzať k porušeniu integrity sarkolémy, uvoľneniu bioaktívnych látok do tkanív a cirkulácie a v konečnom dôsledku k nekróze/apoptóze myocytov. Korelátom rozsahu a závažnosti poškodenia myokardu môžu byť hladiny kardiomarkerov v sére. V súvislosti s včasnou detekciou abnormalít myokardu sa v súčasnosti kardiologický výskum zameriava na hľadanie biochemických markerov s vysokou špecificitou, senzitivitou a prediktívnou hodnotou. Výpovedná hodnota štandardne stanovovaných kardiomarkerov (myoglobínu, CK-MB masy, CK-MB, sčasti aj CK) nie je dostatočná. Pribúdajú dôkazy o užitočnosti nátriuretických peptidov a kardiálnych troponínov v diagnostike a monitorovaní skorej a neskorej, klinickej a subklinickej kardiotoxicity v dôsledku protinádorovej liečby. Článok sumarizuje klinické štúdie týkajúce sa diagnostiky a sledovania kardiotoxicity pomocou nátriuretických peptidov a kardiálnych troponínov u bývalých onkologických pacientov., Dagmar Urbanová, Beata Mladosievičová, and Lit.: 63
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

4. Klinické zkušenosti s léčbou dlouhodobým inzulinovým analogem glargin v diabetologickém centru

Creator:
Haladová, Iva, Lacigová, Silvie, Čechurová, Daniela, Žourek, Michal, Krčma, Michal, Rušavý, Zdeněk, and Jankovec, Zdeněk
Type:
model:article, article, Text, srovnávací studie, and TEXT
Subject:
diabetes mellitus 1. typu--farmakoterapie--komplikace--prevence a kontrola, inzulin--analogy a deriváty--terapeutické užití, glukosamin--analogy a deriváty--terapeutické užití, dlouhodobě působící inzulin--aplikace a dávkování--terapeutické užití, hemoglobin A glykosylovaný--chemie, krevní glukosa--chemie--metabolismus--účinky léků, interpretace statistických dat, lidé, financování vládou, Lantus, and Novo-Rapid
Language:
Czech and English
Description:
Zhodnotit zkušenosti v diabetologickém centru s léčbou dlouhodobým inzulinovým analogem glargin u diabetiků 1. typu. Soubor nemocných a metodika: Od března roku 2004 do března roku 2005 bylo retrospektivně hodnoceno 136 pacientů s diabetes mellitus 1. typu. Sledovali jsme HbA1c před léčbou glarginem, po 3, 6 měsících a po 1 roce této léčby. Hodnotili jsme účinnost léčby inzulinem glargin v závislosti na úvodní kompenzaci diabetu a srovnávali variabilitu glykemií během 6 měsíců před a 6 měsíců po nasazení inzulinu glargin pomocí směrodatné odchylky glykemií získaných z glukometrů nemocných. Rovněž jsme hodnotili změnu celkové, bazální a bolusové denní dávky inzulinu po změně terapie. Výsledky: Výsledky byly hodnoceny v podobě mediánu a 25 a 75 percentilu. Před zahájením léčby glarginem byl HbA1c 7,4 (6,5-8,5) %. Významně poklesl po 3 měsících léčby 7,0 (6,2-8,1) % (p < 0,01), po 6 měsících 7,2 (6,3-8,2) % (p < 0,05), po roce byl HbA1c 7,1 (6,1-8,2) % (p < 0,01). Analýzou glykemických profilů 6 měsíců před a 6 měsíců po převedení na inzulin glargin jsme prokázali signifikantní pokles variability, hodnocený poklesem směrodatných odchylek z původních 4,9 (4,3-5,6) mmol/l na 4,5 (3,9-5,1) mmol/l (p < 0,001). Celková denní dávka inzulinu před a po 6 měsících léčby glarginem poklesla z 44 (35-56) IU/den na 42 (34-53) IU/den (p = 0,01). Nedošlo ke změně velikosti bazální dávky inzulinu po změně léčby - zůstala 20 (12-28), (16-26) IU/den. Poklesla dávka bolusově podávaného inzulinu z 24 (18-32) na 21 (17-29) IU/den (p < 0,01). Závěry: Při léčbě inzulinem glargin dochází k významnému zlepšení HbA1c a k významnému poklesu variability glykemií. Dávka inzulinu glargin ve srovnání s dávkou NPH se neliší., I. Haladová, S. Lacigová, Z. Jankovec, D. Čechurová, M. Žourek, M. Krčma, Z. Rušavý, and Lit.: 23
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

5. Nové poznatky v genetice autoimunitního diabetu (1), monogenně podmíněné typy autoimunitního diabetu

Creator:
Vavřinec, Jan and Vosáhlo, Jan
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
diabetes mellitus--genetika--imunologie, autoimunitní nemoci--genetika--imunologie, autoimunitní polyglandulární syndromy--diagnóza--etiologie, nádory brzlíku--diagnóza--etiologie--komplikace, monoklonální gamapatie nejasného významu--diagnóza--etiologie, Gravesova nemoc--diagnóza--etiologie, diabetes insipidus--diagnóza--etiologie, Wolframův syndrom--diagnóza--etiologie, lidé, and financování vládou
Language:
Czech and English
Description:
Incidence diabetu 1. typu (DM1T) se významně liší mezi jednotlivými národy a etnickými skupinami. Přesné mapování incidence DM1T a jejích trendů pomáhá při studiu interakce genetických a negenetických faktorů, které ovlivňují manifestaci a průběh onemocnění. Významný pokrok v porozumění mechanizmům autoimunitního diabetu přineslo studium genů u autoimunitních forem monogenně podmíněného diabetu., Jan Vavřinec, Jan Vosáhlo, and Lit.: 68
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public

7. Subpopulace CD34+ buněk a jejich význam pro přihojení štěpu u příbuzenských alogenních transplantací periferních kmenových buněk

Creator:
Klabusay, Martin, Suková, Věra, Kořístek, Zdeněk, Mayer, Jiří, and Vorlíček, Jiří
Type:
model:article, article, Text, and TEXT
Subject:
transplantace hematopoetických kmenových buněk--využití, homologní transplantace--imunologie--metody--využití, antigeny CD34--genetika--imunologie, přežívání štěpu--genetika--účinky léků--účinky záření, imunofenotypizace--metody--využití, průtoková cytometrie--metody--využití, pluripotentní kmenové buňky--transplantace, lidé, and financování vládou
Language:
Czech and English
Description:
Hodnocení kvality štěpu kostní dřeně a periferních kmenových buněk se standardně provádí stanovením koncentrace CD34+ buněk. Ačkoliv u autologních transplantací je souvislost mezi dávkou CD34+ buněk a rychlostí přihojení štěpu prokázána, u alogenních transplantací tomu tak vždy být nemusí. Pacienti a metodika: U pacientů indikovaných k alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk byla sledována korelace mezi dávkou subpopulací CD34+ buněk a rychlostí přihojení. Pacienti byli v analýze rozděleni podle typu přípravného režimu na skupinu s myeloablativním a s nemyeloablativním režimem. Data byla analyzována analýzou variance v regresních modelech a pomocí neparametrických testů. Výsledky: Ze sledovaných subpopulací měla největší vliv na přihojení subpopulace CD34+36+ buněk, které byly také nejvýznamnějším prediktorem rychlosti přihojení u pacientů s myeloablativním režimem. U pacientů s nemyeloablativním režimem nicméně zůstala nejlepším prediktorem přihojení dávka CD34+ buněk. Signifikantní vliv na rychlost přihojení v obou skupinách měly rovněž subpopulace CD34+38+ a CD34+61+. Závěr: U pacientů s odlišnými předtransplantačními režimy se v přihojení pravděpodobně různým mechanizmem uplatňují hematopoetické kmenové buňky a progenitorové buňky definované koexpresí specifických antigenů. Zatímco dávka CD34+ buněk stále nejlépe koreluje s rychlostí přihojení u pacientů transplantovaných po nemyeloablativním režimu, po myealoablativních režimech se dávka CD34+36+ buněk jeví jako lepší prediktor rychlosti přihojení., Martin Klabusay, Věra Suková, Zdeněk Kořístek, Jiří Mayer, Jiří Vorlíček, and Lit.: 22
Rights:
http://creativecommons.org/publicdomain/mark/1.0/ and policy:public