Zatímco o lidových stavbách v saském Krušnohoří máme řadu prací, z nichž současné vynikající studie A. Fiedlera a J. Helbiga tento seznam završují (citace publikací a pramenů je v poznámkách), z oblasti českých Krušných hor jsou k dispozici - s výjimkou tří studií autora tohoto článku - vesměs jen drobné popisy starších německých vlastivědných pracovníků v různých regionálních časopisech; z větších prací je to vedle článků W. Wachsmanna kniha učitele J. Hofmanna, který v ní již ve dvacátých letech zevrubně zobrazil dům Karlovarska, chebský statek a okrajově si všiml i lidového stavitelství v západním Krušnohoří. Uměleckou výzdobou dost chudý dům zapadlých krušnohorských vesnic zdaleka tedy nepřilákal tolik badatelů, jako např. sousední dům chebský, jehož hrázděná konstrukce ve štítě roubených domů nebo v patře velkých usedlostí dosáhla už na počátku 19. století tvarově tak bohatých obrazců barevně harmonicky zladěných, že se pro to obtížně hledají analogie i v západní Evropě, odkud tato konstrukce pronikla na území Čech. Je známo, že lidový dům na české i saské straně Krušných hor podobně jako na území ostatních Čech s výjimkou novodobých překryvů tradičního domu zděného byl převážně dům roubený, jehož poslední doklady se na rozdíl od západní saské oblasti dochovaly v českém Krušnohoří jen velmi vzácně, ba výjimečně. Dřevěný dům v Krušných horách ustupoval domu zděnému a hrázděnému pozvolna již od 16. století. Přechod od jedné domové konstrukce k druhé byl velmi pomalý, takže po celá další stalettí existovalo tam vedle zanikajícího roubení i zdivo a hrázdění, kterého se zpravidla používalo jen v polopatře, patře nebo ve štítě. Dům zděný nebo hrázděný nabyl zřetelné povahy v 18. století, což vedle recentního materiálu potvrzuje i řada grafických listů, které jsou důležitým pramenem ke studiu lidového stavitelství v této oblasti. Dřevěný dům však ani tehdy ještě zcela nezanikl. Vedle několika dokladů např. ve zmíněném díle J. Hofmanna stojí za zmínku zajímavá rytina "Osek - hrad" od K. F. Wolfa a A Pucherny z roku 1797, na níž vedle zřícenin hradu Oseka vidíme na levé straně tři přízemní roubené chalupy s doškovou střechou.
a1_Na území Jugoslávie existuje pět hlavních forem jařma. Je to za prvé kohoutkové párové jařmo s podhrdelnicí, které zaujímá největší oblast: je rozšířeno v panonske části země, dále v povodí řeky Moravy v Srbsku a v Makedonii. Má řadu variant, pokud jde o vzhled a rozměry, také v terminologii jsou místní rozdíly. Další formou je tzv. obloukové jařmo, které je však územně omezeno: vyskytuje se směrem od Istrie a Slovinska podél jadranského pobřeží až k Albánii a po celé dinárské oblasti (na Černé Hoře a v jejím východním sousedství, v Bosně a Hercegovině, ve vnitřní Dalmácii a v jihozápadním Chorvatsku) i na jihovýchod od dinárské oblasti, roztroušeně v srbském a makedonském Pomoraví. Po stránce názvoslovné je tento typ jednotnější. Třetí forma se od předešlé liší tím. že má vnitřní příčky zahnuté (jde tedy o tzv. jarzmo kulowe podle Moszyńského). Používá se jí na ostrovech severního Jadranu a ojediněle na pevnině. Samorostle zahnutá vnitřní příčka se nazývá kumba. Čtvrtým typem je tzv. forma žebérková (podle Moszyńského); příčky jsou dřevěné nebo železné a dole jsou spojeny provazem. Rozšíření tohoto typu je okrajové: objevuje se v Jadranu, hlavně na tamních ostrovech, častější výskyt má v Makedonii. Oblast nárožního párového jha je v severozápadním Slovinsku, v pohraniční oblasti mezi Jugoslávií a Rakouskem.
Vedle párových jařem je znám v Jugoslávii i zápřah pro jeden kus dobytka. Je to jednak rozpůlené jařmo obloukové, jehož oblasti rozšíření a názvosloví jsou tytéž jako v případě jařma párového. Také jednoduché nárožní jho má podobný poměr ke svému párovému vzoru a předku. Existují též oblasti, ve kterých se mísí jednotlivé formy, jako např. v jižním Srbsku a Makedonii, do jisté míry také ve Slovinsku atd. and a2_Autor se pak zabývá dějinami jařmového zápřahu v Jugoslávii. Staroslovanskou formou jařma byl typ rámový (s podhrdelnicí); ta zatlačila velmi pravděpodobně, tu rychleji, lam pomaleji, původní párové jařmo obloukové - vyobrazení jednoho takového jařma nacházíme v archeologických nálezech známého bulharského politického a kulturního centra Plisky z 10. století. Proces zatlačování obloukového jařma rámovým probíhá vlastně až do dnešní doby a není uzavřen; tento proces je bohatě doložen i lidovou tradicí. Svědectví o dějinách jařmového zápřahu v Jugoslávii jsou na nástěnných malbách a dalších vyobrazeních sakrálního rázu. Zajímavý materiál k otázce historie zápřahu skýtá recentní materiál skupin obyvatelstva, které žijí v etnické izolaci na území jiných národů. Jde např. o jařma chorvatských kolonistů, kteří se v 16. století usadili v jižní Itálii; používají do dnešní doby jařem, která se liší od podobných potažních nástrojů sousedních Italů. Jejich terminologie je převážně slovanská a oblouková forma jařma má týž vzhled jako současná jařma na území, odkud v 16. století Chorvaté emigrovali. Stejně lak lze dokázat přítomnost rámového jařma pro dobu 16. století v západním Chorvatsku na základě národopisného a jazykového materiálu Chorvatů, kteří v oné vysídlili do Gradišče (Burgenlandu). To zároveň svědčí o velké časové a prostorové kontinuitě jednotlivých forem jařmových zápřahů. Ne zcela objasněn e vznik žebérkového jařma v srbském a makedonském území řeky Moravy. Geneticky se váže lato forma podle aulora k jařmu rámovému.
V závěru stati autor zdůrazňuje, že bádání o jařmech v Jugoslávii a vůbec v celé jihovýchodní Evropě má širší kulturně historický dosah.
Studium jednotlivostí v souboru otázek lidové kultury úžeji vymezeného regionu, jakým je jihovýchodní Morava, přináší jisté metodické potíže, ale pro přípravu syntetických prací je nezbytné.
Jednou z těchto jednotlivostí je i otázka zápřahu skotu, která se jeví
jako důležitý kulturně historický doklad zejména proto, že jde o
nářadí regionálně odlišené a tím i pro řešení některých
inter-etnických problémů zajímavé.
První klasifikaci zápřahového ústrojí podává K. Moszyński, již
upřesňuje W. Jacobeit a u nás J. Kramařík. Na jihovýchodní Moravě
se podle jejich klasifikace setkáváme pouze s typem dvojitých jařem kohoutkových, z nichž se v 2. polovině 19. století vyvíjí jařmice
pro jeden kus dobytka. Autor sleduje zejména rozšíření dvojitých kohoutkových jařem na území jihovýchodní Moravya vývoj jařmic,
který je zajímavý tím, že má jisté regionální rozdíly. Zatímco v Pomoraví se vyvíjejí těžké kovové jařmice s poduškou v pozdější chomouty, na severním území této oblasti se udržují dřevěné jařmice s podhrdelnicí. Pokud jde o jha nárožní, známá z jižních
Čech i jihozápadní Moravy, nebyla v lidovém inventáři zkoumané
oblasti doložena. Výjimku tvoří nárožní jha z okolí Hranic, která však
nepochybně patří mezi nálezy z velkostatků, na nichž se i jinde na
Moravě používala.
Zápřah skotu a jeho vývoj souvisí zřetelně se změnami ve způsobu
hospodaření a je proto třeba mu z tohoto hlediska věnovat pozornost.
Data mining is a set of methods for data processing with the aim to obtain non-trivial information not apparent at first glance usually due to the huge data volume or their complexity. This new scientific discipline helps to solve problems of this kind. and Data mining, neboli dolování dat, je soubor metod sloužících ke zpracování dat a získání netriviálních informací v nich obsažených, které nejsou na první pohled zřejmé a ani zkušení odborníci je nejsou schopni odhalit, zejména z důvodu velikosti datových souborů nebo komplexnosti vazeb. Proto vznikl data mining jako vědní obor, který za pomoci moderní výpočetní techniky řeší podobné problémy.
Morphology of the nematode Viguiera dicrurusi Gupta, 1960 harboured by Dicrurus macrocercus albirictus (Hodgson) (Passseriformes: Dicruridae) from Baruipara in 24-Pargonas (South) district, West Bengal, India was studied by light and scanning electron microscopy (SEM). This represents the first study of V. dicrurusi using SEM. Scanning electron micrographs provided detailed information about the nature of pseudolabial plates, number and shape of teeth, dentate nature of striae, and the relative position of vulva, anus and phasmid opening in female. A detailed morphometrical comparison of this species with Viguiera viduae Chabaud, 1960 described from Dicrurus forficatus from Madagascar indicates that V. viduae is a junior synonym of V. dicrurusi. Two other species, Viguiera bhujangai Jehan, 1972 and Viguiera adsimilisai Sood et Kalia, 1978 are considered species inquirendae.
The Institute of the Rock Structure and Mechanics AS CR operates the GEONAS network that now consists of 17 perm anent GPS observatories. The outliers and in consistencies occur within the time series observed in the winter season 200 5/2006 for the position of the GNSS antennas of the observatories SNEC and BISK located high in the m ountains, at th e Sněžka Mt. (1602 m, the Giant Mts.) and the Biskupská kupa Mt. (890 m, the Jeseníky Mts.) respectively. Therefore web cameras and meteorological sensors were in stalled at GEONAS observatories located in the mountain regions. The snow coverage and other meteorological influences affecti ng the antennas monitoring GPS signals at these observatories were estimated. The individual photos were analyzed and compared to variations in the time series to obtain the time series for winter seasons reducing the snow coverage effects., Milada Grácová, František Mantlík, Vladimír Schenk and Zdeňka Schenková., and Obsahuje bibliografické odkazy