Metastatický melanom je agresivní onemocnění. Dosud využívané léčebné možnosti jako aplikace dakarbazinu, temozolomidu, high dose interleukinu-2 byly relativně omezené. Vemurafenib je malá molekula, která má schopnost inhibovat mutovanou BRAF proteinkinázu. Na základě provedených klinických studií BRIM-2 a BRIM-3, kdy vemurafenib dokázal prodloužit celkové přežití (OS) a dobu do progrese onemocnění (PFS), byl zaregistrována v EU k léčbě v monoterapii u dospělých pacientů s neresekovatelným nebo metastazujícím melanomem s pozitivní mutací V600 genu BRAF., Metastatic melanoma is an aggressive disease. Historical treatment options have been limited (e.g. dacarbazine, temozolomide, high dose interleukin-2) and associated with poor outcomes. Vemurafenib is a first-in-class, small molecule BRAFV600 inhibitor. Vemurafenib is approved in the EU as monotherapy in adult patients with BRAFV600 mutation-positive unresectable or metastatic melanoma. In the trial BRIM-2 a BRIM-3 vemurafenib significantly improved both overall survival (OS) and progression free survival (PFS) in patients with unresectable melanoma., Ivo Kocák, Ilona Kocáková, Stanislav Špelda, and Literatura
Lokálně pokročilý inoperabilní či metastatický renální karcinom (metastatic renal cell carcinoma, mRCC) patří i přes pokroky v onkologické léčbě stále mezi nevyléčitelná onemocnění. V současné době máme v České republice sedm účinných preparátů používaných v rámci paliativní léčby. V rámci první linie paliativní léčby je možné použít sunitinib, pazopanib, temsirolimus a bevacizumab s interferonem α, v rámci druhé linie pak everolimus, axitinib či sorafenib (v určitých případech i sunitinib). Everolimus je taktéž možno podat i v třetí linii paliativní cílené léčby. Výběr konkrétního léku do první linie je podmíněn jak výsledky velkých prospektivních randomizovaných studií, tak i klinickým stavem pacienta a terapeutickým záměrem. Ve druhé a vyšší linii paliativní léčby nejsou doporučené léčebné postupy jednoznačné, i když máme randomizované prospektivní a retrospektivní studie, jejichž výsledky nám do jisté míry pomáhají v indikaci cíleného preparátu na „míru pacienta“. Sekvenční léčba mRCC však i v dnešní době patří mezi velmi kontroverzní témata v klinické onkologii., Advanced or metastatic inoperable renal cell carcinoma (mRCC) remains an incurable disease despite significant advances in systemic treatment. Currently, there are seven targeted agents available in the Czech Republic. Sunitinib, pazopanib, temsirolimus, or bevacizumab/ interferon-α can be used as first-line therapy, everolimus, axitinib, sorafenib, or (in selected patients) sunitinib can be used in the second line. Everolimus can also be used for third-line treatment. The choice of a first-line targeted agent is influenced by results of prospective randomised clinical trials as well as clinical status of the patient and therapeutic intent. Recommendations for second- and third-line therapy contain many areas of uncertainty although there are some randomised and non-randomised studies that have provided guidance into optimal treatment selection. Nevertheless, sequential therapy of mRCC remains hotly debated in the oncology community., Alexandr Poprach, Tomáš Büchler, Radek Lakomý, Jiří Tomášek, and Literatura
Tento článek si klade za cíl shrnout přehled nových cílených léčiv používaných v léčbě pokročilého karcinomu žaludku a gastroezofageální junkce. Jejich účinnost je zatím předmětem mnoha klinických studií po celém světě. Poslední výzkumy ukazují, že tento typ malignity představuje heterogenní skupinu nádorů, které se liší expresí buněčných signálních molekul. Nová cílená léčiva nemají výraznější toxicitu než standardní cytostatika a jejich efektivita byla prokázána u řady jiných typů nádorů., This article is aimed to summarize new targeted therapy used for treatment of advanced cancer of stomach and gastroesophageal junction. Their efficacy is being tested in numerous clinical trials worldwide. Recent findings have suggested that this type of malignancy is considered as a group of heterogenous tumors that differ in the expression of cell-signalling molecules. Toxicities of new targeted therapy do not overlap those of cytotoxic agents and their effectivity was approved in other types of tumors., Andrea Jurečková, Michaela Všianská, and Literatura 18
Cílená léčba představuje vedoucí odvětví onkologického výzkumu. Poznávání molekulárních jevů, které stojí za nádorovými procesy, umožňuje používat léčiva, proti těmto procesům cíleně zamířená. Jde buď o monoklonální protilátky, tj. látky proteinové struktury, nebo o small drugs, menší chemické molekuly. V obou případech je jejich cílem protein exprimovaný nádorovou buňkou. I klasická cytostatika si zachovávají své místo v terapii onkologických onemocnění. Jednak proto, že s jejich podáváním je velké množství zkušeností, jednak proto, že u některých diagnóz nejsou zatím jejich nástupci z nových skupin k dispozici. Vlastnosti obou skupin se pak spojují v konjugovaných molekulách, kdy se toxicky působící konvenční molekula díky vazbě na monoklonální protilátku nebo small drug dopraví v těle přímo do nádorové buňky., Targeted therapy represents leading branch of oncological research. Understanding of molecular phenomena that stand behind cancer processes enables us to use drugs that are targeted against these processes. Either monoclonal antibodies, e.g. protein molecules, or small drugs, i.e. smaller chemical entities are involved. In both cases, the target is protein molecule exprimed by tumour cell. Conventional cytostatics play still major role in the therapy of oncological diseases. This is based on much experience with their use as well as the fact that for some diagnoses there have not been any targeted drugs available yet. The properties of both groups are united in conjugated molecules, where toxic conventional cytostatic thanks to the bond with a monoclonal antibody or small drug can be transported directly to the tumour cell within the body., Roman Goněc, Šárka Kozáková, and Literatura
Úkolem diagnostické terminologie v jakékoli morfologické metodě je poskytnutí jednoznačně interpretovatelné informace klinickému specialistovi tak, aby mohl zvolit adekvátní terapeutický postup. Cytologická klasifikace dysplastických změn na děložním hrdle se od původní Papanicolauovy pětistupňové postupně zjednodušila na dvoustupňovou. V histopatologické rovině hodnocení se rychle prosadila fúze kategorií CIN III a CIS, další vývoj je však v porovnání s cytopatologickým hodnocením pomalejší. Navrhovaná dvoustupňová klasifikace histopatologických lézí děložního hrdla nese v sobě potenciál zpřesněné komunikace klinika a patologa ve vyhodnocování cervikálních lézí a jejich následném ošetřování. V porovnání k předchozím je plně převoditelná. Zachovává si ovšem i předchozí omezení ve vyhodnocení základního histopatologického nálezu, zejména závislost na primárně reprezentativním vzorku. Hlubší porozumění procesům karcinogeneze děložního hrdla však rozšiřuje spektrum zpřesňujících prognostických markerů a možnosti individualizovaných léčebných postupů., The function of diagnostic terminology in any morphology method is to provide information to the clinical specialist that is interpreted unequivocally and which enables him to choose the appropriate treatment. The former Papanicolaou five-tiered cytological classification of dysplastic changes on the uterine cervix has been simplified to a two-tiered approach. In the histopathological evaluation, fusion of the categories CIN III and CIS was rather smooth. Further progress toward simplification of the histopathology terminology is proceeding more slowly. The proposed two-tiered classification of the histopathological lesions of the cervix has the potential to create a more precise communication between the clinician and the pathologist in the evaluation and subsequently in the treatment of the cervical lesions. In comparison to the previous classifications, it is fully convertible. It preserves the previous limits in the evaluation of the histopathological finding, mainly the dependence on the primary representativeness of the specimen. Deeper understanding of the cervical cancerogenesis will be achieved with the increasing spectrum of prognostication markers. Thus the tailored treatment of cervical lesion will be enabled., and Jaroslava Dušková
Biologické cirkadiánní hodiny mají všichni obratlovci, včetně člověka. Jejich receptory jsou na oční sítnici, informace o střídání dne a noci jsou vedeny do centra v hypothalamu a odtud do epifýzy. Ta produkuje hormon melatonin (N-acetyl-5-metoxytryptamin), téměř výhradně v období tmavé části dne. Hormon je rychle vyplavován do krve a mozkomíšního moku a je bezprostředním nosičem informace o fázi cirkadiánního cyklu buňkám celého těla, které podřizují fyziologické funkce orgánů a organismu střídání dne a noci. Podle dosavadních výzkumů se melatonin účastní řady významných fyziologických funkcí: regulace spánku a cirkadiánních rytmů, nálady, imunitní, onkostatické a antioxidační aktivity. Syntéza melatoninu klesá s věkem. Umělé osvětlení večer nebo brzy ráno zkracuje tmavou část dne, také jen krátkodobé rozsvícení v noci redukuje množství melatoninu produkovaného během 24 hodin. Syntézu melatoninu významně narušuje letecký přesun přes několik časových zón. Zdravotní následky narušení biologických rytmů zahrnují poruchy spánku, zvýšený výskyt některých zhoubných nádorů, obezity, metabolického syndromu, diabetu, zhoršení projevů některých neurodegenerativních onemocnění. V primární prevenci je třeba omezovat noční směny a edukovat veřejnost o významu nočního spánku., All vertebrates, including humans, have a biological circadian clock. Their receptors are located on the retina, and information regarding the alternation of day and night are transferred to a centre in the hypothalamus and from there into the pineal gland which produces melatonin (N-acetyl-5-metoxytryptamin), almost exclusively during the hours of darkness. The hormone is quickly discharged into the bloodstream and cerebrospinal fluid into all cells. Such immediate information about the circadian phase of day/night changes allows to organs and organism to regulate their physiological functions. Current research suggests that melatonin is involved in several important physiological functions: sleep regulation and circadian rhythms, mood, immunity, oncostatic and antioxidant activities. Synthesis of melatonin reduces with age. Artificial light in the evenings and early mornings reduces the dark part of the day and even brief use of artificial light at night reduces the levels of melatonin produced over a 24-hour period. Air transport over a number of time-zones likewise significantly disrupts melatonin production. The health consequences of the disruption of biologcal rhythms include sleep disorders, higher frequency of some types of cancer, obesity, metabolic syndrome, diabetes and aggravation of some neurodegenerative symptoms. In primary prevention it is necessary to limit the duration of night shifts and educate the public on the importance of night sleep., Drahoslava Hrubá, and Literatura
Příspěvek seznamuje čtenáře s hlavními závěry výzkumného projektu, který byl realizován v rámci diplomové práce. Autorka čtenářům představuje základní teoretické modely citové vazby v romantickém vztahu. Kvantitativní výzkum byl realizován na vzorku 258 respondentů z České republiky. Výsledky potvrzují předchozí zahraniční studie, podle kterých jsou jedinci s jistou citovou vazbou spokojenější než jedinci s nejistou citovou vazbou. Faktory citové vazby se ukázaly jako lepší prediktory spokojenosti ve vztahu než věk, pohlaví nebo druh vztahu respondenta (partnerský vztah / manželství)., The article informs the readers about main conclusions of the research, what was realized in pursuance of the thesis. The author acquaints the readers with the main theoretical models of attachment in romantic relationship. Quantitative research was conducted on a sample of 258 respondents from Czech Republic. The results confirm the former foreign researches of attachment, according to which more securely attached individuals are more satisfied in a relationship than those less securely attached. The factors of attachment have proved to be better predictors of relationship satisfaction than age, gender or type of relationship (couple relationship / marriage)., Komárková S., and Literatura
Riziko CNS progrese u vysoce agresivních lymfomů (lymfoblastový a Burkittův lymfom) dosahovalo v historických souborech až 30%, podařilo se jej však výrazně snížit pomocí intratekální profylaktické terapie a inkorporací systémových cytostatik prostupujících hematoencefalickou bariéru do léčebných protokolů. U ostatních agresivních lymfomů je riziko CNS progrese nižší (pod 10 % v recentních studiích), avšak u vybrané skupiny nemocných se může i zde pohybovat kolem 25–30 %. Bohužel, na rozdíl od lymfoblastového a Burkittova lymfomu se u jiných agresivních histologií nepodařilo profylaktické úspěchy zopakovat. Tento článek se zabývá incidencí, rizikovými faktory a možnostmi profylaxe CNS relapsu u imunokompetentních pacientů s difuzním velkobuněčným B-lymfomem, lymfomem z buněk pláště, periferními T-lymfomy a primárním mediastinálním B-lymfomem. Zmíněny jsou rovněž možnosti terapie CNS progrese, pokud nastane., The risk of CNS progression in highly aggressive lymphomas (lymphoblastic, Burkitt‘s) reached up to 30% in historical cohorts, but it was significantly diminished by intrathecal prophylactic treatment and by incorporation of systemic cytostatics penetrating blood-brain barrier into treatment protocols. In other aggressive lymphomas, the risk of CNS progression is lower (under 10% in recent studies), but in selected patients can even here reach 25–30 %. Unfortunately, unlike in lymphoblastic and Burkitt‘s lymphomas, prophylaxis does not seem to be particularly effective in other histologies. This article discusses incidence, risk factors and prophylactic strategies in immunocompetent patients with diffuse large B-cell lymphoma, mantle-cell lymphoma, peripheral T-cell lymphomas and primary mediastinal B lymphoma. Also, treatment possibilities for CNS relapse, if it occurs, are reviewed., Robert Pytlík, and Literatura