Příspěvek se zabývá modelováním elektromagnetické indukce v nehomogenní Zemi za použití observatorních a satelitních dat. Současný nárůst výkonu výpočetní techniky a dostupnost geomagnetických měření ze satelitů na nízkých oběžných drahách otevírají této tradiční geofyzikální metodě zkoumání zemského nitra nové možnosti. V první části článku je studován vliv vodivostních nehomogenit v litosféře na pozorování satelitů Ǿrsted a CHAMP během klidných dní v letech 2001-2002. Ukazuje se, že trojrozměrný model, který zahrnuje vysoký vodivostní kontrast mezi oceány a kontinenty, vystihuje satelitní data o 10-15 % lépe než nejlepší sféricky symetrický model. Ve druhé části článku modelujeme EM indukci excitovanou geomagnetickými bouřemi v komplikovaném trojrozměrném modelu pláště, odvozeném z laboratorních měření vodivosti a ze seismické tomografie. Provedené simulace poukazují na význam laterálně nehomogenní vodivosti ve středním plášti. Anomálie ve výškách typických pro nízko letící satelity predikujeme ve velikosti jednotek nT. Tyto hodnoty jsou v souladu s výsledky nedávné analýzy dat ze satelitu Magsat., Jakub Velímský, Zdeněk Martinec, Mark E. Everett., and Obsahuje seznam literatury
Článek uvádí stručný přehled mechanismů působení neionizujícího elektromagnetického pole s frekvencí nižší než 300 GHz na člověka, příslušná zdravotní rizika a stanovené expoziční limity. Kromě vědecky zjištěných vlivů - ohřevu těla a dráždění nervové tkáně - jsou uvedeny i některé často diskutované hypotézy o existenci účinků velmi slabých polí, přičemž je ukázána jejich fyzikální neodůvodněnost., This paper presents a short review of interaction mechanisms of non-ionizing electromagnetic fields with frequency below 300 GHz with humans, corresponding health risks and set exposure limits. The science based mechanisms - body heating and stimulation of nervous system - are explained, along with some often discussed, but physically untenable, hypotheses on existence of low intensity field effects., Luděk Pekárek, Lukáš Jelínek., and Obsahuje bibliografii
V roku 1948 holandský fyzik H. B. G. Casimir navrhol špeciálne experimentálne zariadenie, ktoré spočívalo v dvojici rovnobežných vodivých platní, pričom každá z platní bola elektricky neutrálna. Casimir vypočítal, že zmena vákuovej energie elektromagnetického poĺa spôsobená prítomnosťou platní se prejavuje ako makroskopická príťažlivá sila medzi platňami. Ďalšie štúdie zovšeobecnili, v rámci štandardnej rovnovážnej štatistickej a kvantovej mechaniky aplikovanej na makroskopickú elektrodynamiku, odvodenie príťažlivej Casimirovej sily na nenulovú teplotu T > 0, prípad všeobecných platní vyrobených z dielektrického materiálu a rôzné geometrie experimentálnych zariadení. Časom sa ukázalo, že v dosiahnutých výsledkoch je nesúlad a množstvo kontroverzií. Nesúlad výsledkov sa najmarkantnejšie prejavuje v oblasti vysokých teplôt. Cieĺom prezentovaného článku je poskytnúť stručný prehĺad vývoja Casimirovho problému a jeho kontroverzií v matematicky prístupnej forme, ako aj autorov príspevok pri objasnení vysokoteplotných aspektov elektromagnetického Casimirovho javu., Ladislav Šamaj., and Obsahuje seznam literatury
This paper is a continuation of the first part [M. Lenc: „Electron waves and crystal lattices: part one - theory“, Čs. čas. fyz. 64, 99-103 (2014)], where we have given some remarks to the foundation of Schrödinger‘s wave mechanics. One of the first proofs of the new theory are experiments studying the diffraction of low and high energy electrons in crystal lattices. In detail we analyse the first pitfalls of the interpretation of the Davisson-Germer diffraction experiment with low energy electrons, which was more difficult than the Thomson‘s diffraction experiment with high energy electrons. Davisson and Thomson were in 1937 awarded by the Nobel prize., Michal Lenc., and Obsahuje bibliografii
V článku uvedeme několik poznámek k začátkům Schrödingerovy vlnové mechaniky, jejíž první výsledky byly pak ověřovány experimenty s difrakcí pomalých i rychlých elektronů na krystalových mřížkách. Ponecháváme tak stranou aplikace ve spektroskopii které možná byly pro prvotní přijetí kvantové teorie důležitější. V každém případě bylo brzké ověření de Broglieho vztahu mezi vlnovou délkou a hybností elektronu neobyčejně významné (a oceněno třemi Nobelovými cenami). Článek je věnován prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc. k jeho významnému životnímu výročí., Michal Lenc., and Obsahuje seznam literatury
Rychle postupující miniaturizace v elektronice vyžaduje nové přístupy, a to nejen v technologii umožňující vytvářet nanometrové a subnanometrové objekty, ale též v jejich charakterizaci. EMCD - elektronový magnetický cirkulární dichroismus, je nová metoda, která používá transmisního elektronového mikroskopu k určení magnetických momentů atomů, ze kterých zkoumaný objekt sestává. V současné době je rozlišení EMCD lepší než 10 nm s potenciálem subnanometrového rozlišení. Metoda dovoluje oddělit spinový a orbitální příspěvek k magnetickému momentu., Ján Rusz, Pavel Novák., Úvod a závěr, vč. abstrakt, je v češtině, and Obsahuje seznam literatury
Elektronový mikroskop, přestože se zdá mít nejlepší léta za sebou, je přístrojem, jehož vývoj nekončí. Bilance jeho uplatnění je pozoruhodná. Tisíce, ne-li desetitisíce publikací jeho přičiněním dosažených nemají konkurenci. V současné době neexistuje přístroj, který by měl takové rezervy. Elektronový mikroskop stojí před novou vývojovou etapou. Zdá se, že se našly technické prostředky, jak posunout jeho parametry, zejména rozlišovací schopnost, výrazně kupředu. Nejnovější technologie na nanometrové úrovni slibují materiály, které nemají v současné době obdobu, studium biologických objektů na submolekulární úrovni přinese poznatky o jejich funkci. Elektronové mikroskopy nové generace budou moci významně k dosažení uvedených dílů přispět., Armin Delong., and Obsahuje seznam literatury