This paper presents an overview of the latest information about the beginnings of the technology of pottery making in the area of the forest-steppe belt in Siberia and the Russian part of Eastern Europe all the way to the Ural Mountains. From a continental point of view, a brief spatiotemporal diagram presents a completely different background of the beginnings of pottery in our lands and also in corresponding parts of Southeast Europe, where the origin of pottery has traditionally been linked to the Neolithisation of Europe. The earliest pottery technology in China dates back to 20 000 BP, followed by all the subsequent data from the Far East area to Lake Baikal. The earliest pottery culture, Jomon, which had been developing in Japan for more than ten thousand years, is not included here. In the Russian part of Eastern Europe, pottery technology starts developing only after 8 000 BP. Typologically uniform and mostly unchangeable development of beaker-shaped pottery, mostly with a pointed bottom, is common for both these areas. This development continues in Scandinavia and adjacent areas of the Baltic and in Atlantic Europe. In the central parts of Europe, similar shapes only occur sporadically in the earliest period. However, the earliest Eurasian pottery had influenced the development of later prehistoric periods. Numerous settlement groups on the Eurasian continents were characterised by two traditions that are archaeologically recognisable. In simple terms, one of the traditions was agricultural, the other conservative. and Práce předkládá přehled nejnovějších informací o počátcích technologie výroby keramiky v oblastech lesostepního pásma Sibiře a ruské východní Evropy až k Uralu. Data nejstarší keramické technologie v Číně přesahují číslo 20 tis. BC. Na území ruské východní Evropy začíná vývoj keramické technologie většinou až po roce 8000 BC. Obě oblasti spojuje typologicky jednotný a málo proměnlivý vývoj kotlovitých tvarů převážně se špičatým dnem. Na tento vývoj navazuje srovnatelně kulturní posloupnost ve Skandinávii a v přilehlých oblastech Baltu i Evropského pobřeží Atlantiku. V centrálních oblastech Evropy se podobné tvary vyskytnou v nejstarším období zcela ojediněle. Eurasijská nejstarší keramika však nepochybně ovlivnila vývoj i v pozdějších pravěkých obdobích. Početné skupiny osídlení na evropském i eurasijském kontinentu se vyznačovaly dvojí tradicí hmatatelnou archeologicky nejen v keramice. Zjednodušeně řečeno, jedna byla zemědělská, druhá konzervativní.
Přirozená teologie se dá defi novat jako pokus o dokázání existence Boha pozorováním přírodního světa a užíváním rozumu, aniž by bylo bráno v potaz zjevení. Mnoho teologů si patrně myslí, že rané luteránství úplně popíralo možnost přirozené teologie, a opírají se v tom o názor samotného Luthera, podle nějž lidská přirozenost byla bytostně porušena hříchem a může se naučit vědět o Bohu pouze vírou. Ani Luther, ani jeho následovníci ovšem nebyli přesvědčeni, že je třeba zcela zavrhnout přirozenou teologii. Luther si je jist, že „všichni lidé přirozeně chápou a uznávají, že Bůh je nějakým druhem dobročinné božské moci.“ Přirozené vědění získávané rozumem je porušené hříchem a je pouze „zákonným“ věděním, ale toto vědění přesto odhaluje existenci Boha a vede nás k hledání spasitelského vědění, jehož může být dosaženo vírou poskytnutou Bohem., Natural theology can be defined as an attempt of proving the existence of God through the observation of the natural world and the use of reason, without appealing to divine revelation. Many theologians seem to think that early Lutheranism completely rejected the possibility of natural theology, based largely on the view of Luther himself that the human nature has been totally corrupted by sin and can only learn to know God through faith. It was, however, neither the understanding of Luther nor his successors to completely dismiss natural theology. Indeed, Luther is sure that “all men naturally understand and come to the conclusion that God is some kind of beneficent divine power.” Surely, the natural knowledge acquired by reason is distorted by sin and is only “legal” knowledge, but this knowledge still reveals the existence of God and leads us to look for the saving knowledge that can only be attained by faith bestowed by God., and Juuso Loikkanen.
This study concerns glazed objects from two major centres in Silesia: Wrocław and Opole. All the glazed items from layers dated from the late 10th to the first half of the 13th century are appraised, i.e. ceramic and stone Easter eggs, knobbed rattles, ‘stars’ and pottery. Each category of artefacts is appraised separately as they differ from each other in terms of the production technique and presumably their provenance. Therefore, the locations of the workshops that produced these items is considered. Based on the collections from Wrocław and Opole, a different frequency of individual glazed items is observed, which is related to their specific distribution and most likely the different role of both centres. A separate issue is determining the value and social function of the glazed vessels, Easter eggs and rattles. In contrast, less emphasis is placed on their symbolic function, as this issue has been widely discussed by other researchers.
Archaeological excavations at Zamárdi (Hungary) revealed one of the largest early medieval iron smelting centres in Central Europe with about a hundred ore-roasting pits, twenty bloomery furnaces, reheating furnaces and a forge. In addition, a related Avar settlement dating from the 7th to 9th centuries was also unearthed, with remains of carriage roads, about twenty houses with stone furnaces and a number of open-air furnaces. The bloomery remains fit into the series of furnaces of the 7th and 8th centuries found previously on other sites in former Pannonia. As a part of a complex research project, more than a hundred slag samples from Zamárdi were examined by XRF, ICP, XRD and SEM-EDS. Different slag types and their metallurgical roles were identified. We concluded that the nature of archaeometallurgical sites can be confidently determined by the typological examination of several kinds of slag. and Během archeologických výzkumů v Zamárdi (Maďarsko) bylo odkryto jedno z největších středověkých středisek hutnictví železa ve střední Evropě s asi sto jámami na pražení rudy, dvaceti železářskými pecemi, vyhřívacími pecemi a kovárnou. Kromě toho bylo objeveno související avarské sídliště z 7.–9. století s pozůstatky vozových cest, asi dvaceti domy s kamennými pecemi a řadou venkovních pecí. Pozůstatky železářské výroby zapadají do série nálezů pecí ze 7. a 8. století, které byly objeveny na jiných místech někdejší Panonie. V rámci komplexního výzkumného projektu bylo analyzováno více než sto struskových vzorků ze Zamárdi, a to pomocí XRF, ICP, XRD a SEM-EDS. Identifikovány byly různé druhy strusky a jejich vztah k hutnímu pochodu. Dospěli jsme k závěru, že základní rysy archeometalurgických lokalit mohou být spolehlivě stanoveny typologickou klasifikací několika druhů strusky.
The study focuses on the early medieval large glass beads from the area of Poland, i.e. specimens whose diameter equals at least 1.5 cm but usually ca. 2 cm or more. The main aim of this study is to define their function, considering precise context of discovery of particular specimens, metric data and microscopic analyses. Another important task of the study is to determine whether large beads were local products or imports, and from which region and in what social circumstances they reached the studied area. Alongside macroscopic and stylistic features, chemical composition of glass that was used for production of the beads can be conclusive in this situation. In our opinion, it is a special category of finds that appeared in this part of Europe during the time of cultural and political transformation in the 11th–13th centuries. and Předmětem studie jsou polské nálezy raně středověkých velkých skleněných korálů, tj. exemplářů, jejichž průměr činí nejméně 1,5 cm, ale obvykle kolem 2 cm či více. Hlavním cílem je přispět k objasnění jejich funkce na základě nálezového kontextu, metriky a výsledků mikroskopické analýzy. Neméně důležité jsou otázky, zda se jedná o místní produkci či o importy, jaká je jejich geografická distribuce a sociální charakteristika prostředí, ve kterém byly nalezeny. Kromě makroskopicky patrných a morfologických znaků autorky hodnotí též chemické složení korálů. Docházejí k závěru, že velké korály reprezentují samostatnou kategorii nálezů a jejich výskyt odráží kulturní a politické proměny středoevropské společnosti v 11.–13. století.
Different aspects of star formatlon are discussed on the basis of new submm observations. In NGC2024 slx cold (T-16K) and dense (nH“lE8-lE9cm^-3) so far unknown condensations are found and interpreted as isothermal protostars. The density and temperature structure around massive early type stars which are deeply embedded in dense regions is discussed by means of thermai
emission from dust. A star formation efficiency of 8% is derived from 90 compact HII regions. A comparison with the star formation in normal spiral galaxles and active Markarlan objects leads to a
new deflnltion of actlvity. The L/M ratlo of active sytems is by a factor of 20 higher than the corresponding value in normal splrals and galactic HII regions.
The very young LMC clusters SL666, NGC2098 and NGC2100 were found to exhibit a variation of spectral types with distance from the cluster centre. From spectral dassification of their bright members it is found that the early type stars are accumulated in the inner region of the cluster whereas the late type ones are found in the outer areas. Star counts on photographic plates with different exposure times have shown that the bright stars are segregated in the central regions of the clusters. Both observational results from spectral classlfication and star counts give evidence that the most massive early type stars are located in the inner parts of the clusters. This allow us to suggest that the observed mass segregation is not due
to the relaxation mechanism of the clusters.
The European Academies Science Advisory Council was formed by the national science academies of EU Member States to enable them to collaborate with each other in providing advice to European policy-makers. It thus offers the means for the collective voice of European science to be heard. The EASAC covers all scientific and technical disciplines, and its experts are drawn from all coutries of the European Union. The most recent EASAC meeting was held in June 2008 in Prague. and Luděk Svoboda, Gabriela Adámková.