1589 Italové usedlí v Plzni: Albrecht, partně Grison; kameník Bartolomeo Laghi, zv. Škarpalín; Jan Vlach a Denetin; sgrafita provedl 1590 malíř Jan z plzně - co na nich je??
Malba na dřevě. Postava ženy v antikizujícím oděvu, na hlavě koruna. Stojí na perspektivně zobrazené dlaždicové podlaze, v levé ruce drží meč, v pravici váhy. and Adamová, Šouša 2004#, obr. 12.
Při přestavbě budova z roku 1541 opatřena bosovaným portálem a šíty, všechny ukončeny čučky, z nichž střední sedí na konzole podobně jako na radnici v Plzni. Na křídlech postranních štítů voluty, křídla středního štítu tvoří vykrojení delfíni. Sgrafitová výzdoba mezi 2. a 3. oknem v 1. patře: Spravedlnost (váhy, meč, fascis, šátek na očích), v pásu pod štítem, ležící postavy zleva: Vulkán (kovadlina, kladivo), Neptun (trojzubec), Ceres (klasy, věnec z klasů). Ve štítě tři figury: and Šamánková 1961#, 98.
Kresba: nahá Európa na býku, dívá se dozadu, jednou rukou se drží rohu, druhou má zdviženou-, Kaufmann 1988#, 20.7., and Kresba (patrně kopie Sprangerovy kresby) je jediným dokladem o ztraceném obraze, který byl součástí pražské sbírky Rudolfa II.
Kresba perem (183x150cm). Mnohofigurální scéna před sloupovou architekturou chrámu. Na triumfálním voze (kvadriga) sedí putto s přilbou, na krku řád zlatého rouna, levicí přidržuje znak se šesti liliemi - malý génius. Další putti z vozu rozhazují do davu květiny, vijí z nich věnce, drží nápisové pásky: Florete flores quasi lilium (2x), in odorem (2x), Manibus date lilia plenis (4x), hinc Deus (2x). Na levé straně sokl, na něm stojí Minerva (štít, kopí, přilba), pod soklem nápis (Flores Philosophiae rationalis) na kartuši, kterou věnčí putti. Napravo před sloupovou předsíní chrámu stojí Ctnosti - Moudrost/Prudentia (had, zrcadlo), Síla/Fotrtitudo (sloup), Bdělost/Vigilantia (jeřáb), Hojnost/Abundantia (roh hojnosti s mincemi), postava se třemi hlavami., Neumann 1974#, 236, č. k. 182, obr. 209., and Návrh ke grafickému listu M. Küsella.
Kresba perem. Nahá letící postava Merkura, na zádech křídla, v pravé ruce caduceus, v levé páska s nápisem., Neumann 1974#, 195, č. k. 102, obr. 126., Stolárová, Vlnas 2010#, VIII.1, and "Nahý muž prchá před osudem - Fortunou -, která je bouří na moři života a hrozí mu otrockou existencí. Cestu k přístavu mu pomáhá nalézt caduceus, nástroj umění a moudrosti ... křídla, kterými merkurovská postava mává, vyvolávají vzpomínku na Pegase" (Neumann 1974, s. 196).
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).