Kresba perem (427 x 327 mm). Scéna v krajině. V popředí dole stádo ovcí, na travnatém terénu pod stromem sedí Polyfémos, má mnoho očí, drží hůl. Před ním prchá Odysseus, přes hlavu má závoj. V oblacích se vynáší ženská figura s pochodní - Ctnost. and Preiss 1979#, 52, č. k. 77.
Mědiryt: Faun s lidskýma nohama sedí, lesní nymfa (Oreada, kozí uši a kozí nohy, cvikr na nose) mu vyndavá trn z chodidla, malý Faun (Faunigena, kozí nohy) zraněnému drží nohu. Vzadu další Oreada, levici u obličeje na znamení obav a pravou rukou objímá rameno zraněného. Výjev se odehrává pod stromem, v pozadí je vidět, co operaci předcházelo: na obzoru se Faun a Oreada procházejí pod stromem, ve středním pásu Oreada nese Fauna na zádech., Fučíková 1997#, I/326., and Výjev měl patrně pobavit (cvikr na nose operující Oready), snad byl inspirován nějakým literárním dílem. Slavná antická socha, Spinario, zobrazuje pastýře, který si trn z nohy sám vyndavá. Motiv trnu, který musí poraněnému někdo vyndat, je znám z řecké bukolické poezie (Theokritos, Idyla 4).
Kresba perem (412 x 322 mm). Scéna v krajině, v popředí sedí šelmy, uprostřed Orfeus hrající na lyru, vedle něho jelen. Na struny, stoupající z Orfeovy lyry k oblakům, hraje múza Erató, za ní v oblaku alegorická postava lásky zdvíhající v pravici hořící srdce., Preiss 1979#, 52, č. k. 77., and Kresba (značeno IV), z cyklu návrhů na výzdobu sálu předků zámku Vranov nad Dyjí. Héraklés, (dále Orfeus, Perseus, Théseus a Odysseus), personifikují ctnosti a hrdinské činy Althannů.
Olej na plátně (199 x 167 cm): Orfeus (věnec, antikizující oděv) sedí a hraje na harfu, okolo shromáždění zvířat., Slavíček 1993#, 239-240; Vlnas 2002#, 366 č. II/3.50., and Reiner převzal postavu Orfea i podobu jeho hudebního nástroje z obrazu Michaela Willmanna z doby kolem roku 1670 (Národní galerie, Wroclaw).
Mědiryt (367 x 255 mm). Orion (oděný v kůži, vysoké zdobené boty, v pravé ruce oštěp, u pasu meč) nese na ramenou svou ochránkyni bohyni Dianu (luk, toulec se šípy). Lovec je obklopen zvířaty, v pozadí kráčí skupina mužských a ženských postav (Dianiny družky (?)- frigitské čapky, oštěpy, luky)., Zlatohlávek 1997#, 168, Č.91., and Pochází ze sbírky v Libochovicích, do NG převedeno roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Lucy Penniho. Alegorie lovu.
Oslava císaře Leopolda I. jako českého krále s připomínkou jeho slavných předchůdců a starobylostí Šternberského rodu. Návrh na tezi Václava Vojtěcha Baltazara Josefa a Jana Norberta Xav. Leopolda ze Šternberka.
Oslava císaře Leopolda I. Oznámení filozofické disputace, tzv. teze. Kilian Bartholomeus podle návrhu Karla Škréty. Vlivy z antické mytologie - císař zobrazen jako Slunce na slunečním voze a kolem něho planety se Šternberky jako hvězdnými satelity. Na kresbě však mají planety obvyklou podobu planetárních božstev - Měsíc=Diana, Jupiter, Merkur, Saturn, MArs, Venuše, jejich vozy táhnou zvířata s nimi spřízněná, Měsíc má delfína, Merkur kohouta, Jupiter Junoniny pávy, Saturn hydru, Mars lvy, Venuše měla mít holoubky nebo hrdličky. V rytině se planetární božstva proměnila v podoby triumfujících panovníků (Přemysla Otakara I., KArla IV., Zikmunda, LAdislava Pohrobka, Ferdinanda I. a Rudolfa II.. Ze slunečního boha se stal římský triumfátor na voze taženém quadrigou. Ve hvězdách se pak objevily fiktivní podobizny Šternberků, kteří zaujímali za českých králů významné funkce ve veřejném životě. and Neumann, Antické tradice, s. 106
Olej na plátně (171 x 108 cm). Ke skále je připoutaná stojící žena, nahá, v klíně přehozená drapérie, z moře připlouvá obluda. Z oblak se snáší Perseus na okřídleném koni (přilba)., Kotalík 1982#, 107, č. k. 97., and Antické téma je pojato jako křesťanský symbol. Spoutaná Andromeda symbolizuje lidskou duši, obluda znamená ďábla, Perseus supluje Krista. Formálně je patrná inspirace v Rubensovi.