Lept (176 x 290 mm)., Slavíček 1993, 85., and Lept ze série pohledů na barokní Řím (II nuovo teatro delle fabriche, et edificii, in prospettiva di Roma moderna, sotto il Felice Pontificato di N. S. Papa Alessandro VII., Roma Giovanni Giacomo de Rossi).
Kresba (16 x 27, 9 cm): Paridův soud, všechny tři bohyně jsou zobrazeny nahé, nalevo sedí Juno, vedle stojí Minerva (přilba, štít, oštěp), napravo Venuše se dvěma amoretti po stranách. Nahý Paris sedí uprostřed a předává jablko Venuši., Fučíková 1997#, I/270., and Kompozici Parida a Venuše Spranger převzal z Raffaelovy malby Adama a Evy na stropě Stanza della Segnatura ve Vatikánu.
V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav., Vlnas 2005#, 114-115., and Kopie podle volné kopie obrazu Hanse von Aachen (Valenciennes, Musée des Beaux-Arts P.46.1.97. Originál od Hanse von Aachen z roku 1588 je v Douai, Musée de la Chartreuse (zrcadlově převráceno). Von Aachen se v kompozici hlavní postavy inspiroval Raffaelem.
Mědiryt (299 x 436 mm). Vlevo skupina aktů: tři sedící ženy, sedící Paris (v levé ruce hůl, v pravici jablko, na hlavě čapka, u nohy pes), za ním Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) proti němu tři bohyně - Juno (u nohy páv), Venuše s malým Amorem přijímá od Parida jablko, Minerva (u pravé nohy štít a helma) drží drapérii . Vpravo nymfa a dva říční bohové. Nad celou skupinou Viktoria (věnčí Venuši), v oblacích Apollón ve slunečním voze v kruhu zodiaku, dvojice jezdců, Jupiter (hořící blesky, žezlo, u nohy orel), za ním Diana (srpek měsíce), pod ním bůh větru se vzdutou drapérií., Zlatohlávek 1997#, 41, č. 14., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Mědirytina podle kresby Raffaela (dnes ztracená), který se inspiroval reliéfy na antických sarkofázích.
Mědiryt 396 x 532 mm). Scéna v krajině s průhledem na město a pohoří na obzoru. V popředí skupina figur obklopená putti - vlevo sedí Paris pod stromem(frigitská čapka, u nohou pes), za stromem dva Satyři a malý Satyr (špičaté uši, rohy, kozlí nohy). Po Paridově levici stojí Merkur (kaduceus, okřídlená čapka a střevíce), před Paridem Venuše s malým Amorem a Minerva (přilba, štít). Za Minervou Juno, která přijíždí na voze. V oblacích zleva přijíždí Helios na voze se čtyřspřežím, uprostřed prstenec zodiaku s motivem orla sedícího na trůně a božstvo ve voze s dvojspřežím., Zlatohlávek 1997#, 172, č. 95., and Ve sbírkách NG od roku 1951 (Jindřich Klazar, Praha). Autor předlohy Giovanni Battista Bertani.
Mědirytina (423 x 279 cm). V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav. and Vlnas 2005, 114-115.
Kresba perem a štětcem (148 x 110 mm). Figurální scéna v naznačeném ornamentálním rámu. Pod stromem sedí Paris, před ním trojice bohyň - Venuše s Amorem, Juno a MInerva. Paris dává Venuši jablko., Volrábová 2007#, 50-51., and Kresba údajně podle grafického listu.
Kresba perem a štětcem (198 x 196 cm). Figurální scéna v krajině, v pozadí ruiny. V popředí sedm postav - Juno, Minerva, Amor s Venuší, která přijímá jablko od Parida sedícího na pařezu. Za Paridem Merkur, v popředí po levé straně bohyň leží říční bůh., Volrábová 2007#, 86-87., and Podle kompozice lze soudit, že se patrně jedná o návrh výzdoby dekorativní mísy.
Malba na dřevě (obě desky 39,5 x 48,5). O 495: Juno, Venuše a Minerva (křídla na hlavě) stojí před sedícím Paridem se zlatým jablkem v ruce, ve druhé má pastýřskou hůl. Všechny postavy mají blond vlasy a soudobé šaty. Výjev je zasazen do hornaté krajiny se stromy. O 497: Paris (meč u pasu) unáší Helenu v porticu, nalevo kotví u břehu loď. Oba mají na soubě soudobé šaty., Pujmanová 2008#, č. 7-8., and Obrazy byly zakoupeny v Římě profesorem pražské akademie Františkem Sequensem, do sbírky galerie se dostaly v roce 1883 se sbírky architekta Antonína V. Barvitia. Původně patrně součást svatební truhly (cassone). O námětu viz Exemplum: Paridův soud.