Bronzový odlitek (16, 8 cm): stojící nahý putto (křídla) drží oběma rukama roh hojnosti s plody., Chlíbec 2006#, 188-189, č. 87, obr. s. 189., and Bronzová plastika pochází z nostické sbírky antických brozů, kterou patrně shromáždil během svého italského pobytu František Václav Nostic-Rieneck (Chlíbec 2006, s. 25), v NG od roku 1945.
Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Kresba (23 x 19, 3 cm): antikizující pravoúhlý sokl s přídí lodě (rostrum) zdobenou nahoře vlčí hlavou, na boku Tritón. Sokl má na rozích bukrania, na nichž je zavěšená girlanda, mezi bukranii nápisová deska., Vlnas 2001#, 100 č. I/2.111C., and Návrh divadelní dekorace hry na antický námět. Inspirací mohly být antické mince císařské doby, na nichž je císař na sloupu, který zdobí rostra.
Olej na plátně (92 x 62 cm): zátiší s květinami, drahocennými nádobami, lahůdkami, ovocem a pohárem., Kotalík 1982#, č.k. 87, and Jeden z prvních dokladů zájmu o trompe l'oeil v 17. století. V antice byla realisticky namalovaná zátiší, jejichž cílem bylo oklamat zrak, nazývána "xenia" (srov. Vitruvius 6, 7, 4), podle darů pro hosta, které jsou také obsahem Flegelova zátiší. Podrobné popisy jsou zachovány u Filostrata Staršího (po 160 - před 249), v jeho souboru popisů obrazů nazvaném Obrazy (Eikones) 1, 31 a 2, 26.
Reliéf zobrazuje donátora klečícího před P. Marií, kterého představuje jeho patron, svatý Ondřej. Důvodem modlitby k P. Marii je smrt zobrazená vlevo, za P. Marií. Pravicí pozdvihuje triumfálně přesýpací hodiny na znamení, že její čas nadešel, levicí drží donátora z ruku. Donátorova modlitba byla vyslyšena a na matčinu žádost se zjevuje Ježíš, který rozpojuje ruku smrti a donátorovu paži, čímž jej zachraňuje pro věčný život., Homolka 1985#, 207-211., and První zobrazení nahého lidského těla v umění českých zemí, které po vzoru antického umění vychází z optické zkušenosti. Poučení antickým sochařstvím bylo však zprostředkováno patrně výlučně malbou a grafikou (srov. Legner 1967). Antickou tradicí je rovněž ovlivněno pojetí Krista, jehož tělo je bez poskvrny a dokonale krásné. V 16. století byl Kristus chápán jako nejautentičtější člověk a jelikož sexualita je lidskou přirozeností, byla zdůrazněna i tato stránka Kristovy pozemské existence.Umělci se opírali o Nový zákon, kde se píše, že Kristus byl "ve všem vyzkoušen podobným způsobem jako my, ovšem bez hříchu" (Heb. 4,15). V 16. století byl Kristus zobrazován obdobně jako olympští bozi, tedy ne jako politování hodná oběť, ale jako objekt hodný obdivu a budící úctu. Úctyhodnost nebyla chápána ideálně, ale jako fyziologický zážitek vyvolaný stykem s intelektuálně a fyzicky vysoce atraktivní osobou, Kristus měl silný sex-appeal, kterého byl opět zbaven až v 17. století.
Stříbrné niello (50 x 39 mm), uprostřed stojí velitel v římské zbroji, po jeho obou stranách dva důstojníci. Za nimi skupina vojáků., Zlatohlávek 1997#, 53, č. 23., and Pochází ze sbírky Vojtěcha Lanny (1884).
Mědiryt s leptem (162 x 225 cm). Dvě scény: vlevo tři muži v římské zbroji a malý Amor (toulec se šípy), vpravo mladý muž v římské zbroji, má okřídlené střevíce drží v náručí malého Amora, vedle stojí zády k divákovi muž s lukem a kyjem. and Zlatohlávek 1997#, 206, č. 108.
Série mědirytin se skládá z titulu, dedikace a 49 topografických pohledů., Fučíková 1997#, I, 359-366, and Sadeler pro jednotlivé listy použil cizí předlohy: 1-9, 11-39 (podle Dupérac 1575), 10 (podle kresby Anonymous Fabricy, Stuttgart, Kupferstichkabinett), 40-49 (podle Pietra Bruegela staršího, Jana Brueghela a Pietra Stevense 1575, ostatní Pietro Stevens, Jan Brueghel st.,), na závěr Sadeler zařadil dvě záalpské veduty, pohled na nizozemský Baerlandt a pražský Vyšehrad, který tak byl postaven na roveň antickým římským památkám. Nejrozšířenejší je druhé vydání z roku 1660 (Sadeler 1660).
Alabastr (v. 52 cm). Tři nahé figury- Saturn, vousy, kolem beder drapérie, drží v rukách malé dítě hlavou dolů. Za saturnem žena, Ops, která se mu dítě snaží vzít. Za ženou, na soklu, se za matkou ukrývá druhé dítě, patrně malý Jupiter., Vlnas 2005, 135-136; Kovařík 2006, 41-42., and Plastika pochází z původního souboru dvanácti alabastrových a mramorových sošech vytvořených pravděpodobně pro Františka Václava z Wrtby st. a byl umístěn v jeho pražském paláci. Widmann skupinu ztvárnil ještě jednou (srov. zámek Kozel, tentokrát Saturn nemá křídla).