Československo resp. Česká republika má dlouholetou tradici v oblastech očkování, přičemž míra proočkovanosti v současné době dosahuje 98-99 %. Zákon zároveň ukládá povinnost podrobení se očkování všem jedincům žijícím na území České republiky. Z hlediska zákona je člověk, který odmítá očkování svého dítěte, v pozici občana/ky dopouštějící/ho se přestupku a ohrožující/ho ochranu veřejného zdraví. Přestože je mnoha odborníky/cemi očkování považováno za jeden z největších úspěchů medicíny, ne všichni členové/ky české společnosti nahlížejí na povinné očkování jako na jednoznačné pozitivum. Tento text se zaměřuje na problematiku kritiky očkování v České republice perspektivou rodičů, kteří takovýto postoj zaujímají. Cílem tohoto textu je představit sociodemografické charakteristiky rodičů, kteří se kriticky staví k očkování, a zároveň diskurzy, které při své argumentaci mobilizují. Text vychází z dotazníkového šetření mezi rodiči, kteří kriticky vystupují vůči praxi očkování. Dotazník byl umístěn na webových stránkách občanského sdružení Rozalio, které představuje nejvýraznější a největší organizaci sdružující rodiče kritické k praxi povinného očkování v ČR. Šetření se zúčastnilo 372 respondentů/tek. Rodiče v dotazníku dostali rovněž prostor vlastními slovy vyjádřit své postoje k očkování a důvody, které je vedly k jeho odmítání či kritice., a1_The Czech Republic and its predecessor, Czechoslovakia, have a long-term tradition of immunization programmes, with a current coverage rate of 98-99%. Vaccination is mandated by law to all individuals living in the territory of the Czech Republic. In legal terms, a person who refuses to have their child vaccinated commits an administrative offence against public health. While many experts consider immunization as one of the greatest achievements of modern medicine, some members of Czech society do not regard compulsory vaccination as a clearly positive phenomenon. This paper focuses on parents’ critical perspectives on immunization in the Czech Republic. Its goal is to present the sociodemographic characteristics of parents with critical attitudes to immunization as well as the argumentative discourses they mobilize. The text is based on a questionnaire survey of parents who are active critics of immunization practice. The questionnaire was published at the website of Rozalio, a leading NGO that mobilizes parents against the practice of compulsory vaccination in the Czech Republic. 372 respondents participated in the survey. Open-ended questions were used to invite the parents to share their attitudes on vaccination and their motivations to refuse or critique the practice. The paper starts by presenting a sociodemographic profile of the parents who participated in the questionnaire survey. The quantitative data presented are not representative and rather provide us with general hints to better understand who the parents against vaccination are. The results indicate that critical debates on the practice of compulsory vaccination are primarily attended by better-educated women living in different parts of the Czech Republic. Subsequently, the central part of the analysis deals with the respondents´ answers to open-ended questions about their motivations to refuse/postpone vaccination. Three distinct ways the parents framed their critical attitudes to vaccination were identified in the analysis. The most salient frame, „biomedical discourse of risk“, exploited the concepts and principles of biomedicine but deviated from the dominant interpretation of immunization as public good, instead emphasizing related individual risks. As opposed to the concept of collective immunity as one of the pillars of general immunization policies and epidemiologic discourses, the parents emphasized the need to take an individual approach and personalize the risk. The second frame, „discourse of holistic health“, was much less salient. Referring to the principles of holistic medicine, it emphasized the role of lifestyle at the expense of medical control of the body. Finally, „activist discourse“ was another less frequently mentioned frame. It argued against vaccination as part of a more general critique of the ways the health care system operates and government interferes with individual freedoms., Jaroslava Hasmanová Marhánková, Jitka Skálová., and Obsahuje bibliografii
Co víme o květeně Brna? S jakými údaji můžeme pracovat a jaká je metodika sběru floristických údajů? Těmito tématy se zabývá článek shrnující dosavadní poznání květeny města Brna., What do we know about flora in the city of Brno? Which data are available and which methods were used for floristic data sampling? These are the topicscovered in the summary of recent findings on the flora in the city of Brno., and Zdeňka Lososová, Kateřina Šumberová, Lubomír Tichý, Jiří Danihelka, Marie Vymazalová.
Lakušníky (Batrachium) patří k nejpozoruhodnějším rostlinám naší vodní flóry. Vyznačují se svéráznými adaptacemi na rozmanité vodní biotopy po morfologické i reprodukční stránce. Patří k taxonomicky nejkomplikovanějším skupinám vodních rostlin, s oblibou navzájem hybridizují a jejich evoluční historie je neobyčejně spletitá. Reprodukční systém jednotlivých druhů i charakter mezidruhové hybridizace je silně ovlivněn rozdílnou velikostí květů u jednotlivých druhů. Některé morfologicky definované druhy ve skutečnosti zahrnují několik kryptických taxonů, které se mohou lišit svým rozšířením. and In Europe, water-crowfoots (Ranunculus subg. Batrachium) are among the most taxonomically challenging plant groups. They are characterized by peculiar morphological and reproductive adaptations to the water environment. Because of frequent hybridization, their evolutionary history is extremely complicated. The species differ in flower size and the mode of reproduction. Several morphologically defined species include cryptic taxa, which may also differ in their geographic distribution.
K lalokoploutvým rybám lze vysledovat původ nejstarších čtvernožců (tetrapodů). Přestože dnes přežívají jen dva druhy rodu latimerie (Latimeria), v minulosti tyto ryby představovaly poměrně úspěšnou skupinu vodních obratlovců. Článek popisuje hlavní znaky jednotlivých skupin a jejich minulost., Fossil lobe-finned fishes can be traced as direct ancestors of the first terrestrial tetrapods. Although two species of one genus (coelacanths Latimeria chalumnae and L. menadoensis) have survived to these days, the lobe-finned fishes formed a successful group of aquatic vertebrates in the past. The main features and history of their subgroups are described., and Tomáš Přikryl.
Laudanovým príspevkom do filozofie vedy bol jeho pokus odmietnuť hodnotiaci relativizmus zavedený do interpretácií vedeckej revolúcie. Usudzoval, že kľúčovým pre pochopenie vedeckého pokroku nie je približovanie sa k pravde, ale schopnosť teórie riešiť problémy. Preto Laudan navrhol svoj „retikulárny model“, v ktorom je napätie vznikajúce medzi teóriami, metodologickými pravidlami a kognitívnymi cieľmi udržované v dynamickej rovnováhe prostredníctvom pozvoľných a postupných krokov. Problémom tohto modeluje je, že vyžaduje kvalitatívno-kvantitatívne parametre hodnotenia, a pritom jasne neurčuje žiadnu hodnotiacu škálu takéhoto druhu. Retikulárny model teda neprináša efektívne prostriedky na rozlíšenie medzi prijateľným a neprijateľným vývojom vedy. Laudanova metodológia tak nie je normatívnou teóriou schopnou predpísať primerané hodnotiace kritériá v špecifickom kontexte a vymedziť presné podmienky zabezpečujúce vedecký pokrok., Laudan’s contribution to the philosophy of science was an attempt to reject the unacceptable evaluative relativism that had been introduced into the interpretation of the scientific revolution. He concludes that the key to understanding scientific progress is not as an approximation to truth but rather with reference to the problem-solving ability of theories. Therefore Laudan proposed his reticulational model in which the tension that arises among theories, methodological rules and cognitive aims is kept in dynamic equilibrium through a process of gradual, piecemeal adjustment. The problem is that the model is highly qualitative, yet it promises quantitative parameters of evaluation, and it is not clear how a comparative evaluative scale of this sort would be determined. Hence, though the reticulation model is valuable as a description of scientific evaluative practice, it does not provide an effective means for distinguishing between acceptable and unacceptable developments. It is inadequate as a normative theory that prescribes appropriate evaluative decisions in specific contexts., and Miroslav Karaba.
Charakter krajiny je v oblasti centrálních Apenin již na první pohled výrazně různorodý. Dynamicky formovaný reliéf pokrývá pestrá mozaika vegetačních typů. Zdejší lesy jsou od dávných dob obhospodařované pařezinovým způsobem, což je typ managementu, který byl na území bývalého Československa běžný až do minulého století. Typicky šlo o dubové a dubohabrové lesy, jejichž biodiverzita dlouhodbě klesá. Návštěva a studium lesů centrálních Apenin poskytuje hodnotné souvislosti pro řešení problému klesající druhové diverzity v někdejších pařezinách střední Evropy., The landscape of the central Apennines is markedly diverse. Dynamically formed relief is covered by a mosaic of different vegetation types. For centuries, local forests are managed as coppices - type of management common in former Czechoslovakia up to last century. Biodiversity of these oak and oak-hornbeam forests gradually declines due to the abandonment of coppicing. Thus, a visit to the central Apennines and study of their forests provide a valuable insight into the problem of species diversity decline in the former coppices of Central Europe., and František Máliš, Roberto Canullo, Radim Hédl.