The article interprets the not of "common sense" as presented in the works of Thomas Reid. The focus is not primarily on Reid's epistomology or metaphysics or even on the history of the notion or its influence. Rather, the article is strictly concerned with Reid's use of the term. The notion is considered vague by some interpreters and it is confused with the "principles of common sense". The "principles of common sense" play the role of axioms in the model of the human mind that Reid is aiming at, and thanks to that they play the role of criteria since they are the rules of our thinking. We must only distinguish them from widely-shared prejudices. The "principles of common sense" are propositions believed by every healthy adult who understands the propositions in question, considering them without any prejudice. They are integrated into the structures of different languages, they hold up against explicit criticism, and the acceptance of these propositions does not have any absurd consequences. By the term "common sense", on the other hand, Reid understands the faculty of judgment in the area of sensory experience., Petr Glombíček., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Much of the recent debate over the moral permissibility of abortion focuses on the question of whether the foetus is or is not a person, i.e. the only entity endowed with moral rights including the right to life. The article traces this line of thought in several key figures in the debate (Thomson, Tooley, Warren and Brody). However, I consider this way of argumentation as both inappropriate and misleading; in the second half of the article I offer arguments against using the concept of person in this debate., Jakub Jirsa., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Jedním z hlavních analytických konceptů kulturalistického přístupu, který studuje užití populární kultury jako specifické jednání, je pojem „kulturní občanství“. Tento text se proto v následujících částech bude zabývat shrnutím významů tohoto pojmu (včetně jeho okolí) a pokusí se jej – ačkoli se s ním dosud pracovalo jen při studiu protiváhy hegemonie ve formálně demokratických společnostech – transplantovat do oblasti užití televizní popkultury v autoritářském socialistickém systému. Jak autoritářský socialismus operoval se samotným pojmem „občanství“? Mělo vůbec užívání pojmu „občanství“ v Československu v období normalizace nějaké opodstatnění? Lze snad najít dokonce nějaké „skuliny“, kudy docházelo k průsaku jednání do sociální struktury tak, že můžeme hovořit o kulturním občanství? Je legitimní očekávat, že pojem „kulturní občanství“ se stane senzitizujícím konceptem a zbystří naši schopnost vidět torza autonomního jednání v rámci struktury autoritářského socialistického systému? To jsou témata, s nimiž se bude tato teoretická stať postupně vyrovnávat., This theoretical essay explores the concepts of cultural and popcultural citizenships in connection with the period of state socialism in 70s and 80s in Czechoslovakia. The main intention is to test the potential of the concept of popcultural citizenship, which is inspired by John Hartley's “do-it-yourself citizenship”. Another aim is to examine textual properties of so called “normalization” television serials with regard to the extent to which it allowed for semiosis to be controlled by the viewers. The article summarizes theoretical debate of the main concepts as a starting point for further audience research., and Irena Reifová.
Podpoříme rodiny s dětmi a zvýšíme daňové zvýhodnění rodičů! Oblíbené sliby politiků slýcáme před každými volbami. Přesto porodnost nestoupá a podíl nezaměstnaných matek do šesti let věku dítěte u nás zůstavá druhý nejvyšší v celé EU. Jak je to možné? a jak tato situace poškozuje naší ekonomiku? and Luděk Svoboda.
The article is based on the importance of the political culture in czech public opinion. Following the data obtained at Public Opinion Research Centre´s polls the author analyse how critical are czech citizens when talking about political culture of most of politically active people. The fi rst part of the article is devoted to the explanation of the concept of political culture and its use in sociological and politological theory., Markéta Škodová., and Seznam literartury
Polyploidie je důležitým evolučním mechanismem přispívajícím k biodiverzitě současných ryb a také významným nástrojem v akvakultuře. Tento článek podává přehled o mechanismech vzniku polyploidie a o kauzálním vztahu mezi hybridizačními událostmi a zvýšením stupně ploidie. Uvádí rovněž příklady využití specifických vlastností polyploidů v akvakultuře., Polyploidy is an important evolutionary mechanism contributing to the biodiversity of extant fishes, and it also represents a notable tool in aquaculture. This paper reviews the mechanisms by means of which polyploidy arises and the causal relationship between hybridisation events and elevation of the ploidy level. Utilization of specific traits of polyploids in aquaculture is also discussed., Martin Flajšhans, Petr Ráb., and Obsahuje seznam literatury
Během našeho intenzivního výzkumu diverzity bezobratlých živočichů na složištích a odkalištích popílku (pro zjednodušení používáme termín popílkoviště) v České republice jsme na těchto narušených stanovištích zaznamenali množství ohrožených druhů hmyzu a pavouků. Zde představujeme nejvýznamnější nálezy, včetně druhů do té doby považovaných za vyhynulé na našem území. Proto v textu diskutujeme popílkoviště jako důležitá druhotná refugia pro biodiverzity bezobratlých ve střední Evropě., During our intensive research of arthropod diversity at fly ash deposits in the Czech Republic we found numerous threatened species of insects and spiders. A review is made of the most significant records, including species previously considered as extinct nationwide. Consequently, the deposits are discussed as important secondary refuges for Central European biodiversity., and Robert Tropek, Jiří Řehounek.
Tento článek používá empirická data při evaluaci postojů českých mluvčích k lexikálním výpůjčkám, převzatých z celonárodního průzkumu, který byl proveden v listopadu roku 2005 v Centru pro výzkum veřejného mínění – Sociologický ústav AV ČR.1 Tento výzkum (dále jen „Postoje“), který spojuje synchronní a diachronní úhel pohledu, představuje první větší studii svého typu v návaznosti na Tejnora z října 1970.2 Autor srovnává své závěry nejen se zjištěními Tejnorovými, ale i s celou řadou novějších dat, zahrnující výsledky z vlastního dotazníku distribuovaného v malém měřítku v červnu-červenci 2005, a dalších dvou úzce zaměřených prací Jiřího Krause [1995] a Silke Gesterové [2000].3 V textu jsou odlišeny dva hlavní parametry: názory na jazykové prostředky a hodnocení toho, jak jich mluvčí užívá. Bohužel, není v mezích této studie upřesnit realitu úzu těchto prostředků mluvčím, ale Český národní korpus potvrzuje, že níže uvedená převzatá slova jako celek tvoří důležitou část dnešní slovní zásoby., This article uses empirical data to evaluate Czech perceptions of lexical borrowing, based on a nationwide poll conducted in November 2005 by the Public Opinion Research Centre of the Institute of Sociology of the Academy of Sciences of the Czech Republic. The survey combines synchronic and diachronic perspectives, and is the first major study of its kind since Tejnor, October 1970. It broadly concludes that most Czechs accept functionally necessary loanwords, but feel that their language contains a surfeit of peripheral foreign terms, which are used too frequently and somewhat inappropriately. Resistance to lexical innovation from other languages is especially strong amongst the elderly (particularly men) and the less well educated., and Tom Dickins.