In this paper the seasonality of summer, winter and annual maximum discharges in mid-sized catchments of Slovakia was analysed. The seasonality measure represents an important indicator of flood processes and can be used as a pooling characteristic in regional flood frequency analysis. The seasonality characteristics such as mean date of flood occurrence (DQ) and seasonal concentration index (r) were derived in 142 Slovak catchments, with the lengths of observation 20 to 70 years. The DQ value represents the fictive centre of the occurrence of Qmax within a year and the weighted value of all dates of Qmax occurrence; the index r expresses a measure of the variability of the date of occurrence and it is based on the principles of directional statistics. The analysis of summer, winter and annual flood seasonality in the territory of Slovakia showed that a majority of the catchments show higher potential for summer floods than winter floods. Catchments with high flood risk are located mainly in the flysch region of Slovakia, the Spis Region and the Laborec Mountains, the Slovenske Rudohorie, the Slovenske stredohorie Mts. and the Fatra Region. and Predložený príspevok sa zaoberá analýzou charakteristík sezónnosti letných, zimných a ročných maximálnych prietokov na vybraných povodiach Slovenska. Charakteristiky sezónnosti sú významným ukazovateľom procesu tvorby povodní, a sú často typizačnou hodnotou pre následné regionalizačné analýzy. Do procesu vyhodnocovania sezónnosti letných, zimných a ročných maximálnych prietokov bolo vybraných 142 povodí Slovenska s radom pozorovaní do roku 2001 s dĺžkou časového radu od 20 do 70 rokov. Sezónnosť bola definovaná dvoma charakteristikami: priemerným dňom výskytu povodní (DQ) a indexom sezónnej koncentrácie r. Veličina DQ charakterizuje fiktívne ťažisko výskytov Qmax v kalendárnom roku a v jej hodnote sú vážené všetky dátumy výskytov prietokov. Index sezónnej koncentrácie maximálnych ročných prietokov (r) indikuje rozptyl dní výskytu maximálnych prietokov v priebehu roka a jeho výpočet je založený na princípoch teórie centroidných dát (directional statistics). Na základe vykonanej analýzy bolo možné začleniť povodia Slovenska z hľadiska náchylnosti na výskyt povodní v jednotlivých ročných sezónach do viacerých oblastí. Za najrizikovejšie oblasti sa javia povodia západného flyšového pásma, povodia v oblasti Spiša, Šariša, Slovenského Rudohoria, Slovenského stredohoria a FatranskoTatranskej oblasti, a to z hľadiska výskytu letných ako aj ročných maximálnych prietokov.
The aim of this study is to understand the seasonalities of runoff and precipitation and their controls along two transects in Peru and one transect in Austria. The analysis is based on daily precipitation data at 111 and 61 stations in Peru and Austria, respectively, and daily discharge data at 51 and 110 stations. The maximum Pardé coefficient is used to quantify the strength of the seasonalities of monthly precipitation and runoff. Circular statistics are used to quantify the seasonalities of annual maximum daily precipitation and annual maximum daily runoff. The results suggest that much larger spatial variation in seasonality in Peru is because of the large diversity in climate and topography. In the dry Peruvian lowlands of the North, the strength of the monthly runoff seasonality is smaller than that of precipitation due to a relatively short rainy period from January to March, catchment storage and the effect of upstream runoff contributions that are more uniform within the year. In the Peruvian highlands in the South, the strength of the monthly runoff seasonality is greater than that of precipitation, or similar, due to relatively little annual precipitation and rather uniform evaporation within the year. In the Austrian transect, the strength of the runoff seasonality is greater than that of precipitation due to the influence of snowmelt in April to June. The strength of monthly regime of precipitation and runoff controls the concentration of floods and extreme precipitation in Peruvian transects. The regions with strong monthly seasonality of runoff have also extreme events concentrated along the same time of the year and the occurrence of floods is mainly controlled by the seasonality of precipitation. In Austria, the monthly runoff maxima and floods occur in the same season in the Alps. In the lowlands, the flood seasonality is controlled mainly by summer extreme precipitation and its interplay with larger soil moisture.
The analyses of precipitation and runoff data along topographic gradients in Peru and Austria showed that, overall, in Peru the spatial variation in seasonality is much larger than in Austria. This is because of the larger diversity in climate and topography.
My aim in this paper is to examine Mitchell S. Green’s notion of self-expression and the role it plays in his model of illocutionary communication. The paper is organized into three parts. In Section 2, after discussing Green’s notions of illocutionary speaker meaning and self-expression, I consider the contribution that self-expression makes to the mechanisms of intentional communication; in particular, I introduce the notion of proto-illocutionary speaker meaning and argue that it is necessary to account for acts overtly showing general commitments that are not ‘marked’ as being specific to one or another illocutionary force. In Section 3, I focus on Green’s account of expressive norms and argue that their function is to stabilize rather than constitute the structure of illocutionary signaling systems; moreover, I examine critically Green’s idea according to which expressive norms enable us to indicate the force of our speech acts and suggest that they play a key role in the mechanisms for epistemic vigilance. Finally, in Section 4, I elaborate on the idea of discourse-constituted thoughts—or, in other words, thoughts that ex- ist in virtue of being expressed in making certain conversation-bound speech acts—and use it to develop a more comprehensive model of the expressive dimension of speech acts.
According to content externalism, the content of our thought is partly determined by the linguistic environment responsible for it. However, there is growing skepticism about the compatibility of content externalism and self-knowledge. The skeptical position holds that, if content externalism is true, then we cannot know our own thought content because we would not be able to discriminate it from relevant alternative thought contents. This argument rests on the proposition that knowledge requires some type of discriminability. In this paper, I argue that this requirement does not apply to a particular type of demonstrative thoughts, more specifically, that in a typical case where we demonstratively denote an object without taking it as anything, in particular, our second-order judgment about our own thinking, whose content includes this use of a demonstrative, constitutes knowledge without due discriminability.
The aim of this paper is to extend the discussion on the free-energy principle (FEP), from the predictive coding theory, which is an explanatory theory of the brain, to the problem of autonomy of self-organizing living systems. From the point of view of self-organization of living systems, FEP implies that biological organisms, due to the systemic coupling with the world, are characterized by an ongoing flow of exchanging information and energy with the environment, which has to be controlled in order to maintain the integrity of the organism. In terms of dynamical system theory, this means that living systems have a dynamic state space, which can be configured by the way they control the free-energy. In the process of controlling their free-energy and modeling of the state space, an important role is played by the anticipatory structures of the organisms, which would reduce the external surprises and adjust the behavior of the organism by anticipating the changes in the environment. In this way, in the dynamic state space of a living system new behavioral patterns emerge enabling new degrees of freedom at the level of the whole. Thus, my aim in this article is to explain how FEP, as a principle of self-organization of living system, contributes to the configuring of the state space of an organism and the emergence of new degrees of freedom, both important in the process of gaining and maintaining the autonomy of a living organism. and Cílem tohoto příspěvku je rozšířit diskusi o principu volné energie (FEP), od teorie prediktivního kódování, která je vysvětlující teorií mozku, k problému autonomie sebeorganizujících živých systémů. Z pohledu sebeorganizace živých systémů FEP naznačuje, že biologické organismy jsou díky systémové vazbě se světem charakterizovány průběžným tokem výměny informací a energie se životním prostředím, který musí být kontrolován tak, aby k udržení integrity organismu. Z hlediska dynamické teorie systémů to znamená, že životní systémy mají dynamický stavový prostor, který může být konfigurován způsobem, jakým řídí volnou energii. V procesu řízení jejich volné energie a modelování státního prostoru, důležitou roli hrají předběžné struktury organismů, které by snížily vnější překvapení a přizpůsobily chování organismu tím, že budou předvídat změny v životním prostředí. Tímto způsobem se v dynamickém státním prostoru živého systému objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého organismu. v dynamickém státním prostoru živého systému se objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého organismu. v dynamickém státním prostoru živého systému se objevují nové vzorce chování, které umožňují nové stupně svobody na úrovni celého. Mým cílem v tomto článku je tedy vysvětlit, jak FEP, jako princip sebeorganizace živého systému, přispívá k uspořádání státního prostoru organismu a vzniku nových stupňů svobody, které jsou důležité jak v procesu získání a udržení autonomie živého
Presented are results of simulations of root water uptake applying a macroscopic model of water transport in Soil - Plant - Atmosphere - Continuum. As a simulation tool is used the software package GLOBAL, based on the solution of the one-dimensional Richards equation. The main objective is to examine the contribution of root extraction functions (sink terms) based on different root morphological parameters to the changes in the soil water content profiles during the vegetation period of three crops. The root extraction functions are estimated using dry mass, length and surface area density distributions of all (total) and the fine roots (< 0.5 mm) of spring barley, winter rye and maize. It was observed that the ''root mass'' extraction curves slightly deviate from the ''length'' and ''surface area'' ones, especially in the topsoil and for the crops with a longer vegetation period. Nevertheless, the resulted differences in the soil water content distributions were small. The role of ''fine roots'' distribution was also examined. Calculating the water storage, it was found that the deviations were within the error of direct measurements. The sensitivity of the models based on the Richard´s equation to the different root extraction functions was found to be low, which reflected in small differences in soil water content distributions. Hence, any of the studied root morphological parameters can be successfully applied for simulations of root uptake at macro scale. and Práca obsahuje výsledky simulácie odberu vody koreňmi rastlín makroskopickým modelom pohybu vody v systéme pôda - rastlina - atmosféra, ak boli funkcie odberu vody koreňovým systémom určené z rozdelení rôznych charakteristík koreňového systému. Použili sme simulačný model GLOBAL, založený na riešení jednorozmerného tvaru rovnice Richardsa. Cieľom práce bolo určiť funkcie odberu vody koreňovým systémom rastlín, s využitím rozdelenia rôznych charakteristík koreňového systému tej istej rastliny a ich vplyv na vlhkostné profily v pôde počas ontogenézy rastlín. Simulácia bola vykonaná pre tri porasty - jarný jačmeň, ozimnú raž a kukuricu. Funkcie odberu vody boli vypočítané z údajov o rozdelení hmotnosti suchých koreňov, ich mernej dĺžky a merného povrchu pre všetky korene a pre ''jemné'' korene (< 0,5 mm v priemere). Ukázalo sa, že funkcie odberu založené na rozdelení hmotnosti koreňov sa nevýrazne odlišovali od tých, ktoré boli vypočítané s použitím ''dĺžky'' a ''povrchu'' koreňov v orničnej vrstve pôdy a pre porasty s dlhším vegeračným obdobím. Aj rozdiely medzi funkciami odberu s využitím rozdelenia rôznych vlastností ''jemných'' a všetkých koreňov boli v medziach presnosti merania. Z toho vyplýva, že ľubovoľný z použitých rozdelení parametrov koreňov (hmotnosť, dĺžka, povrch) môže byť použitý na výpočet odberových funkcií pre simuláciu pohybu vody v systéme PRAT a následnú simuláciu makroskopickými modelmi, založenými na riešení rovnice Richardsa.
The object of presented article is to demonstrate how the frequency of input data can affect the results of mathematical modelling of reservoir ecosystems. The study was done for Rimov Reservoir, a water supply reservoir in the south of Bohemia. The 2-D water quality model CE-QUAL-W2 was used for the simulation. Among all input data only the inflow temperature and meteorological data have significant daily variation. For this reason the study focuses to the influence of frequency of these two data sets on the simulation results. The simulations were effectuated with data measured as hourly averages, as daily averages and three times a day and the simulation results were statistically evaluated. It is shown that in common hydrological and meteorological conditions the simulation mean error is in acceptable limits, only in case of more important discharges and inflow temperatures they become more significant. The study leads to the conclusion that it is not necessary to try to get the data measured with high frequency and that in the most cases the simulation using daily averages of input data is sufficient. and Účelem článku je ukázat, jak může frekvence vstupu dat ovlivnit výsledky matematického modelování ekosystémů nádrží, a to na příkladu vodárenské nádrže Římov. Pro simulaci bylo použito dvourozměrného modelu CE-QUAL-W2. Protože ze všech vstupních dat modelu pouze teplota přítoku a meteorologická data mohou mít významné denní změny, studie se soustřeďuje na vliv frekvence vstupu těchto dat na výsledky simulace. Výpočty byly provedeny s použitím dat měřených jako hodinové či denní průměry nebo třikrát denně, další varianty vstupních hodnot použitých pro simulaci byly z těchto měřených hodnot vypočteny. Z výsledků této studie vyplývá, že v normálních hydrologických a meteorologických podmínkách je chyba způsobená použitím průměrných denních hodnot zanedbatelná. Pouze v období slabé stratifikace či výrazného snížení teoretické doby zdržení za současného výrazného denního chodu teploty přítoku přináší použití hodinových vstupních dat významné zvýšení přesnosti simulace. Studie vede k závěru, že ve většině případů je použití denních průměrů vstupních dat dostačující.
The paper starts from a Searlean dilemma - we are bound to view consciousness as ultimately explicable by scientific means, yet science appears to give us no means for explaining the specificity of consciousness - and presents what I see as a plausible though speculative story for avoiding the brunt of the dilemma. The basic idea is (a) that consciousness, or anticipations of it, should be seen as pervasive throughout the biosphere; (b) that the biosphere, following Gerald Edelman, can be seen as the sphere of meta-systems irreducible to purely physical particles and forces; and (c) that it is plausible to view ''full waking consciousness'' as occurring at a very high level of meta-systematicity; with the conclusion (d) that full waking consciousness is both an expectable outcome of the biogenic forces and, in virtue of how it combines them, a very singular case., Příspěvek vychází ze Searleanovy dilema - jsme povinni vnímat vědomí jako nakonec vysvětlitelné vědeckými prostředky, ale zdá se, že věda nám neposkytuje žádné prostředky pro vysvětlení specifičnosti vědomí - a prezentuje to, co vidím jako věrohodný, i když spekulativní příběh, aby se vyhnul nápor dilematu. Základní myšlenkou je (a) že vědomí či očekávání by mělo být vnímáno jako všudypřítomné v celé biosféře; (b) že biosféra, následovaná Geraldem Edelmanem, může být považována za sféru meta-systémů ireducibilních na čistě fyzikální částice a síly; a (c) že je věrohodné vnímat ,,plné vědomí'', jak se vyskytuje na velmi vysoké úrovni meta-systematiky; se závěrem (d), že plné bdělé vědomí je očekávaným výsledkem biogenních sil a v důsledku toho, jak je kombinuje, velmi zvláštní případ., and Pokorný, Martin