Vzhledem k množství termínů používaných k popisu svobodného, nezávislého fungování individua a s ohledem na význam této myšlenky pro celoživotní vývoj poskytuje článek přehled aktuálně používaných psychologických pojetí autonomie. Přehled je strukturován podle dvou pohledů: psychologie individuálních rozdílů a vývojové psychologie s důrazem na adolescenci a ranou dospělost. Různá pojetí autonomie lze z obou hledisek roztřídit do dvou skupin: zkušenostně subjektivní autonomii zaměřenou na zkušenost volby a utváření vlastního chování a objektivní autonomii zaměřenou na specifické druhy mezilidské (ne)závislosti a její vývoj. Zvláště v těchto přístupech je obsah všech individuálních konstruktů zřejmý z jejich operacionalizací, které jsou do přehledu také zahrnuty., With respect to the multitude of terms used to describe free, independent functioning of an individual and to the salience of this idea in lifespan development, this study provides a review of the concepts of autonomy currently used in psychology. The review is structured from two perspectives: psychology of individual differences and developmental psychology with emphasis on adolescence and emerging adulthood. From both these perspectives the reviewed concepts of autonomy may be categorised into two groups: experiential-subjective autonomy focused on the experience of choice and authorship of own behaviour and objective concepts focusing on specific kinds of interpersonal (in) dependence and its development. Especially with the latter approaches the content of each individual construct is clear from their operationalizations that are also included in the review., and Stanislav Ježek.
a1_Predchádzajúce výskumy naznačujú, že autenticita (pravdivosť v prežívaní a správaní) súvisí s lepším fungovaním blízkych vzťahov. Štúdia je zameraná najmä na partnerskú, resp. vzťahovú autenticitu, teda tendenciu byť autentický voči partnerovi vo vzťahu. Výskum bol zameraný na zistenie korelačných súvislostí autenticity so vzťahovou autonómiou, so sebaúctou, so spokojnosťou a mierou investícií do vzťahu, s dimenziami lásky a s mierou vnímanej prepojenosti partnerov, a to s cieľom overiť, či autenticita partnerov môže predikovať kvalitu partnerského vzťahu. V rámci partnerských dvojíc bola zisťovaná aj miera zhody medzi autenticitou žien a autenticitou mužov, a tiež to, či autenticita jedného partnera súvisí s aspektmi vzťahu sledovanými u druhého partnera (tzv. efekt partnera). Údaje boli zozbierané prostredníctvom batérie dotazníkov (Škála vzťahovej autenticity, Rolový dotazník autenticity, Dotazník autonómie v partnerskom vzťahu, Škála trojuholníku lásky, dimenzie spokojnosť a investície zo Škály investičného modelu, Rosenbergova škála sebahodnotenia a Škála zahrnutosti druhého v sebe) od 189 respondentov vo veku od 18 do 33 rokov, z toho 51 partnerských párov. Výsledky poukázali na štatisticky významné korelácie medzi partnerskou autenticitou a všetkými sledovanými aspektmi partnerského vzťahu, ako aj na nenáhodnú podobnosť partnerov v miere autenticity. Tiež sa preukázal pozitívny efekt autenticity partnera na vzťahovú autonómiu a spokojnosť druhého partnera (u oboch pohlaví). Čo sa týka dimenzií lásky, u žien bol zistený pozitívny efekt autenticity na oddanosť mužov, kým u mužov pozitívny efekt autenticity na mieru intimity žien., a2_ Určitým limitom výskumu môže byť jeho sebavýpoveďový charakter, sociálna žiaducosť sledovaných charakteristík a špecifickosť výskumnej vzorky (prevažne vysokoškolskí študenti, relatívne vysoký podiel študentov psychológie)., b1_Previous research suggests that authenticity (the truth in the experiences and behaviors) is associated with better functioning of close relationships. The study is mainly focused on the partner or relational authenticity, i.e. the tendency to be authentic towards the partner in the relationship. The research was aimed at finding out the correlations of authenticity with relational autonomy, self-esteem, satisfaction and the level of investment in the partnership, dimensions of love, and the extent of perceived connectedness between partners, to verify whether the authenticity of partners may predict the quality of partnership. Then the level of agreement between the authenticity of women and authenticity of men within the couples was assessed, as well as whether the authenticity of one partner is related to aspects of relationship of the other partner (so-called partner´s effect). Data were collected through the battery of questionnaires (Partnership authenticity scale, Role authenticity questionnaire, Autonomy in partnership questionnaire, Triangular love scale, satisfaction and investment dimensions of the Investment model scale, Rosenberg self-esteem scale, and Inclusion of other to the self scale) from 189 respondents aged 18-33 years, including 51 couples. The results showed statistically significant correlations between relational authenticity and all monitored aspects of the partnership, as well as nonrandom similarity between partners in the level of their authenticity. It was also showed the positive effect of partner’s authenticity to relational autonomy and satisfaction (in both sexes). Regarding the dimensions of love, it was found the positive effect of women’s authenticity to the men’s commitment, and positive effect of men’s authenticity to level of women’s intimacy., b2_Certain limits of the research can be its self-report character, social desirability of observed characteristics, and specificity of the research sample (mostly university students, with relatively high proportion of psychology students)., Eva Nábělková, Natália Balážová., and Obsahuje seznam literatury
The article examines the meaning of the other for Kant's idea of autonomy. Autonomy is interpreted, in relation to the universal demand of the ethical, as governing the will by principles. Autonomy as principled self-determination by means of the practical law cannot be understood as the standpoint of an isolated subject. Instead we must understand it as a standpoint taken towards others, which we treat as the aspect of spontaneity, and at the same time as a standpoint taken thanks to others, since others make possible its awakening and development - here the aspect of receptivity is discussed. In this two-way relation between autonomy (enabled by a self-determining goverment by principle) and the other, the character of dialogical mutuality is exhibited: autonomy is the principled considerateness of a good will towards others, and, in order for it to be such, it must be initiated by others., Ondřej Sikora., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Fyzikalismus jako metafyzická nebo ontologická koncepce si udržuje dominantní postavení od druhé poloviny minulého století až do současnosti. Tvrzení, že vše je fyzikálně konstituováno, je zároveň velmi těsně propojeno s mikrofyzikálním redukcionismem, který předpokládá existenci fundamentálních zákonů, na které je vše redukovatelné. V této souvislosti vzniká otázka statusu a možné autonomie zákonů speciálních věd. Stať se zaměřuje na základní fi losofi cké diskuse mezi silným, slabým a nereduktivním fyzikalismem, které se k autonomii zákonů speciálních věd staví odlišnými způsoby, z nichž však žádný nelze považovat za dostatečně přesvědčivý a úspěšný. Stať se snaží prokázat existenci univerzálního mechanismu emergence, jenž vede jak ke vzniku nových a komplexních entit, tak ke vzniku zákonitostí jejich chování, čímž je zdůvodněn autonomní status speciálních věd a speciálněvědních zákonů. and Physicalism as a metaphysical or ontological concept has maintained a dominant position since the second half of the last century to the present day. Th e claim that everything is physically constituted oft en accompanies microphysical reductionism, which assumes the existence of fundamental laws to which everything is reducible. In this context, a question regarding the status and possible autonomy of the laws of special sciences arises. Th e article focuses on the basic philosophical discussions between the strong, weak, and non-reductive physicalism that treat the laws of special sciences in diff erent ways, but none of which can be considered suffi ciently convincing and successful. Th e article seeks to prove the existence of a universal mechanism that leads to the emergence of new and complex entities and regulations of their behaviour, thus justifying the autonomous status of special sciences and laws.
Historical state rights are characteristics of a few empires. Legally,
they drew on the tradition of former estates’ orders and contained privileges of estates or a County with regard to the Emperor. In the second half of the 19th century, however, this legal argument gave way for interpretations that were genuinely political. Historiography has often interpreted this shift as an exclusively nationalist one. Taking the Austrian Bohemian Lands and Czech nationalism as an example, this paper shows how the more complex the discourse was, in which history was transformed into political claims. In the realm of the Habsburg Monarchy, state rights legitimized so
different ideas as feudal-estates’ orders, historic federalism or nation states. These political programs had conservative,
national-liberal and even democratic implications combined with integrationist or separationist policies. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
Informovaný souhlas je fundamentální etická i právní doktrína, která má ochraňovat práva pacienta. Filosofové a právníci vytvořili množství odborné literatury, která se zabývá otázkou autonomie, sebe-určení v kontextu informovaného souhlasu. Primárním cílem tohoto článku je provést historickou analýzu, vycházející z empirických studií, přičemž předmětem zkoumání budou historické prameny popisující vztah mezi pacientem a lékaře. Při tomto historickém zkoumání je třeba mít stále na vědomí, že informovaný souhlas je hybridní koncept – skládá se totiž z prvku lékařovy povinnosti sdělovat informace pacientovi a z pacientovy vůle podstoupit léčbu. V tomto článku se pokusím analyzovat oba tyto koncepty. Historická analýza pak poodkrývá, že vztah lékaře a pacienta byl založen na „paternalistickém“ konceptu, doktoři chtěli činit dobro pro své pacienty, aniž by se jich ptali na názor a přenášeli na ně rozhodovací pravomoc. Historie medicínské etiky se odvíjela od Hippokratovské přísahy. V starověké i středověké medicíně není pacient přizván do procesu rozhodování o jeho léčbě. V moderní éře by tomu mělo být jinak. Má však jít o radikální změnu? V článku jsou zkoumany dvě odlišné interpretace vztahu lékaře a pacienta v historickém kontextu, teze obhajovaná Martinem Pernickem a druhá zastávaná psychiatrem Jay Katzem. Katz mluví o „tichém světu lékaře a pacienta“, který přetrvával minimálně do druhé poloviny 20. století. Pernick nesouhlasí. Podle ně koncepty pravdomluvnosti vůči pacientovi, s čímž souvisí i snaha dosáhnout souhlasu pacienta s navrženou léčbou, jsou přítomny již minimálně v 18. století. Článek srovnává obě teze a vyvozuje etické závěry. and Informed consent is the fundamental ethical and legal doctrine that protects the patient's rights. Philosophers and lawyers have created an enormous literature addressing the themes of personal autonomy, self-determination, and informed consent. Firstly, this article makes a historical research based on some empirical studies, searching for historical sources of doctor – patient relationship. Informed consent is a little bit hybrid concept which speaks both to physicians´ disclosure obligations and patients´ willingness to undergo a particular treatment. Both elements and their historical background shall be analysed in this article. The brief history of doctor-patient communication seems to be based on paternalistic approach. Throughout the ages physicians believed that they should make treatment decisions for their patients. This conviction inheres in the Hippocratic Oath. The patient is not mentioned as a person whose ability and judgment deserve consideration, at least in the antique and medieval ages. We can find slide different opinions on communication between doctor and patient in modern era. Two recently framed and competitive historical analyses illustrate the difficulty of amassing historical evidence about informed consent and its historical justifications. The two theses have been ably defended by historian Martin S. Pernick and psychiatrist Jay Katz. Katz speaks about “the silent world of doctor and patient”, which persists at least till the second half of 20th century. By contrast, Pernick concludes, after a thorough examination of a wide variety of nineteenth-century sources, that "truth-telling” and “consent-seeking” have long been part of an indigenous medical tradition, based on medical theories that taught that knowledge and autonomy had demonstrably beneficial effects on most patients' health.
Many philosophers of science have maintained that science should be value-free; still others believe that such ideal is neither achievable nor desirable for science. Hugh Lacey is presently one of the main supporters of the idea of value-free science and his theory is probably the most debated today and attracts the most attention and criticism. Th erefore, in this text, I will primarily analyze his theory of value-free science. Aft er briefl y defi ning the notion of value I highlight which strategy Lacey chooses to lay a fi rm foundation for the concept of science without value, with his starting point being the diff erentiation between cognitive and non-cognitive values. Th en I describe three basic characteristics of Lacey’s value-free science: impartiality, neutrality, and autonomy. However, the overall plan and design of his project, together with some concrete steps he takes, are not without problems in our view. I will try to point out some of these problematic issues and provide brief suggestions for alleviating them. and Mnoho fi losofů vědy hájí názor, že věda by neměla být zatížena hodnotami; jiní jsou nicméně přesvědčeni, že takový ideál je nejen nedosažitelný, ale není ani žádoucí. Hugh Lacey je v současnosti jedním z hlavních zastánců ideje vědy bez hodnot a jeho teorie je dnes pravděpodobně nejdiskutovanější a přitahuje nejvíce zájmu i kritiky. V předkládaném textu se proto primárně věnujeme jeho koncepci vědy nezatížené hodnotami. Poté, co v krátkosti charakterizujeme pojem hodnoty, vykreslujeme strategii, kterou Lacey volí, aby položil pevné základy své koncepce. Výchozím bodem je rozlišení mezi kognitivními a nekognitivními hodnotami, následuje popis tří základních charakteristik vědy bez hodnot: nestrannosti, neutrality a autonomie. Nicméně celkový rozvrh a výstavba tohoto projektu nejsou z našeho pohledu bez nedostatků, proto v závěru textu na některé z těchto problematických aspektů poukazujeme a pokoušíme se podat stručné návrhy na jejich odstranění.
This review addresses the surrogate motherhood, one of the oldest and most controversial reproduction techniques. First part of the article clarifies actual terminology, second part some ethical aspects, foundations and conditions of surrogacy – especially exploitation, commodification and the possibility of commercial surrogacy. Major differences in approach to such aspects and grounds in different countries through the optics of their economic development will be presented. Third perspective is focused on the Czech legal environment in contrast to the European Court of Human Rights (ECHR) case law based on evolutive decision making derived from the interpretation the European Convention on Human Rights is a “living tool” and transforms over time. On particular case laws reveals how the ECHR stresses the importance of a genetic link to a child born through surrogacy. It also answers questions how is surrogacy embodied in the Czech law and how the case law of the ECHR affects decision making and outlines the need for an active regulation in this area. and Tento článek se zabývá náhradním mateřstvím, jednou z nejstarších a nejkontroverznějších reprodukčních technik. První část článku objasňuje terminologii, druhá etické aspekty a východiska pro náhradní mateřství, především vykořisťování, komodifikaci a možnosti komercionalizace náhradního mateřství a jeho podmínky. Ukazuje značné odlišnosti v přístupu k těmto aspektům optikou vybraných států, především v souvislosti s jejich ekonomickou vyspělostí. Třetí úhel pohledu je zaměřen na české právní prostředí v kontrastu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) založenou na evolutivním rozhodování, které vychází z výkladu ESLP, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv (EÚLP) se v čase mění, že je „živoucím nástrojem“. Na konkrétní judikatuře odhaluje, jak ESLP akcentuje důležitost genetické příbuznosti k dítěti narozenému prostřednictvím náhradního mateřství. Odpovídá na otázky, jak je právně náhradní mateřství uchopeno v České republice, a ukazuje, jak se do této oblasti aktivně promítá judikatura ESLP, a nastiňuje potřebu aktivní regulace této problematiky.
The paper briefly presents the results of a five-year field research project (2006 to 2011) studying the moral and political transformations amongst extremely poor women participating in the Brazilian Programa Bolsa Família (PBF). Our fundamental hypothesis was that regular monetary income would generate individual growth and an increase in personal autonomy and political inclusion. We analyse the interviews by way of a phenomenology of poverty in Brazil., Alessandro Pinzani, Leão Rêgo Walquíria., and Obsahuje použitou literaturu
Respect for patientʼs autonomy is a key requirement of every ethical and legal codes. But what does it mean, autonomy? What concept of autonomy shall we choose? In modern bioethics, two concepts of autonomy dominate. The first is the so-called default theory created by Tom Beauchamp and James Childress, the second is the so-called split-level autonomy theory, sometimes referred to as the theory of authenticity. The first concept is derived from the concept of negative autonomy, the second is the idea of a positive interpretation of this word. The proven thesis of this article is that respect for that patient default autonomy is a necessary but not sufficient condition for an ethical relationship between the doctor and the patient. Respect for patient authenticity on the other hand cannot be a necessary condition for this ethical relationship, but it should be the ideal that a physician should seek to achieve, the moral of aspiration. Choosing one of these two concepts of autonomy has also key impact on the theory of informed consent, which will be proved as well. and Respekt k autonomii pacienta je klíčovým požadavkem plynoucí ze současných etických i právních kodexů. Není však zcela jisté, jaký koncept autonomie má být zvolen. Z toho plyne řada nejasností i pro teorii informovaného souhlasu. V současné moderní bioetice dominují dvě koncepce autonomie. První je tzv. defaultní teorie vytvořená Beauchampem a Childressem, druhá je tzv. teorie stupňovité autonomie, někdy nazývaná jako teorie autenticity. První koncepce je odvozena od koncepce tzv. negativní autonomie, druhá naopak předpokládá pozitivní výklad tohoto slova. Prokazovaná teze tohoto článku je ta, že respekt k tzv. defaultní autonomii pacienta je nutnou, nikoliv však postačující podmínkou pro etický vztah lékaře a pacienta. Respekt k stupňovité autonomii pacienta naopak nemůže být nutnou podmínkou pro etický vztah lékaře a pacienta, nicméně je klíčem pro dosažení tzv. morálky aspirace, ideálu, který by se měl lékař snažit dosáhnout. Výběr konceptu autonomie má pak zásadní dopady i na teorii informovaného souhlasu.