The paper is an attempt to understand Strawson’s notion of the first person in the context of his general theory of a person. More specifically it will relook into the idea that the concept of a person is ''primitive'', and see how Strawson’s idea of primitiveness of the concept of a person can be extended to his notion of the first person. One way of cashing out the notion of primitiveness in the context of the first person is in terms of the way the pronoun ''I'' functions in self ascription, like ''I am feeling terrible''. As Strawson himself points out, ‘use of ''I'' is guaranteed against two kinds of failure to which the uses of some other definite referring expressions are sometimes exposed: it is guaranteed against lack of reference, and it is guaranteed against mistaken or incorrect reference.’ (1994, 215) Does this way of understanding the primitiveness of first person work? If it does what kind of a notion of first person and authoritative self-knowledge may be derived from it? Another related issue that will be dealt with in the paper is how can one construe the relationship between the first person and the world on the one hand and the first person and ''the other'' on the other hand within the Strawsonian framework., Příspěvek je pokusem pochopit Strawsonův pojem první osoby v kontextu jeho obecné teorie člověka. Konkrétněji se vrátí k myšlence, že koncept člověka je ,,primitivní'' a zjistí, jak může být Strawsonova představa o primitivnosti pojmu člověka rozšířena na jeho představu o první osobě. Jedním ze způsobů vyplacení pojmu primitivnost v kontextu první osoby je z hlediska způsobu, jakým zájmeno ,,I'' funguje v samoobsluze, jako ,,cítím se hrozné''. Jak na to poukazuje samotný Strawson, ,,použití,, I''“je zaručeno proti dvěma druhům selhání, jimž jsou někdy vystavena použití některých jiných jednoznačných výrazů: je zaručena proti nedostatku odkazu a je zaručena proti chybnému nebo nesprávnému odkazu . (1994, 215) Pracuje tento způsob chápání primitivnosti první osoby? Pokud to dělá, jaké pojetí první osoby a autoritativní sebepoznání může být z ní odvozeno? Dalším souvisejícím tématem, které se bude v práci zabývat, je to, jak lze na jedné straně vyvodit vztah mezi první osobou a světem a první osobou a ,,druhou'' na straně druhé v rámci Strawsonského rámce., and Manidipa Sen
This paper examines some aspects of Strawson’s conception of descriptive metaphysics, as it is developed in Individuals. Descriptive metaphysics sets out to describe ''the actual structure of our thought about the world''. Three specific problems for this project are discussed. First, isn’t the description of our actual thought about the world mainly an empirical task? Second, how determinate and consistent is the stuff we find, how determinate and consistent is our conceptual scheme? Third, who are ''we'' here? Answers to these sets of questions are mainly negative in spirit. But all this will probably not mean that there will be no place for metaphysics, descriptive or revisionary, as a subject. The whole enterprise is perhaps more fraught with difficulties than Strawson thought, however., Příspěvek se zabývá některými aspekty Strawsonovy koncepce deskriptivní metafyziky, jak je rozvinut v Jednotlivci. Popisná metafyzika se snaží popsat ,,skutečnou strukturu našeho myšlení o světě''. Diskutovány jsou tři konkrétní problémy tohoto projektu. Za prvé, není popis naší skutečné myšlenky o světě především empirickým úkolem? Za druhé, jak determinantní a konzistentní je to, co najdeme, jak determinantní a konzistentní je naše koncepční schéma? Za třetí, kdo jsme tady? Odpovědi na tyto soubory otázek jsou převážně negativní v duchu. To vše však pravděpodobně neznamená, že jako metafyzika, popisná ani revizní, nebude místo pro metafyziku. Celý podnik je však možná mnohem těžší, než si myslel Strawson., and Fredrik Stjernberg
In 1905 Bertrand Russell took on the problem of definite descriptions, and his analysis became the standard up until 1950 when Peter Strawson criticised Russell’s solution as inadequate. Since then many opponents as well as proponents of the Russellian solution have been involved in a long-term debate on definite descriptions. In this paper I show that both sides of the contention are partly right and partly wrong, because sentences of the form ''The F is a G'' are ambiguous. However, the ambiguity does not concern reference shift of the description ''the F''. Rather, the ambiguity consists in different topic-focus articulations of a given sentence involving occurrences of ''the F''. I demonstrate that when ''the F'' is used as part of the topic of such a sentence the existence of the object denoted by ''the F'' is not only entailed by but also presupposed by the sentence. On the other hand, ''the F'' used in the focus of a sentence triggers merely existential entailment. Thus sentences differing only in their topic-focus articulation should have assigned different logical forms. In order to make such hidden features explicit, I apply the procedural semantics of Transparent Intensional Logic (TIL), furnishing sentences with hyperpropositions that are precisely defined in terms of TIL constructions. These are procedures assigned to sentences as their context-invariant structured meanings. Moreover, I generalise the phenomenon of the topic-focus distinction to sentences of any form, proposing an adequate analytic schema of sentences that come with a presupposition., V 1905 Bertrand Russell přijal problém konečných popisů a jeho analýza se stala standardem až do roku 1950, kdy Peter Strawson kritizoval Russellovo řešení jako nedostatečné. Od té doby mnoho oponentů stejně jako zastáncové Russellian řešení byli zapojení do dlouhodobé debaty o konečných popisech. V tomto příspěvku dokazuji, že obě strany sporu jsou zčásti správné a zčásti špatné, protože věty tvaru ,,F je G'' jsou nejednoznačné. Nejednoznačnost se však netýká referenčního posunu popisu ,,F''. Nejednoznačnost spočívá spíše v různých tematických okruzích dané věty, která zahrnuje výskyty ,,F''. Prokazuji, že když je ,,F' používáno jako součást tématu takové věty, existence předmětu označeného ,,F'' není pouze podmíněna větou, nýbrž také předpokládána. Na druhé straně ,,F'', který je používán v ohnisku věty, vyvolává pouze existenciální existenci. Věty lišící se pouze v jejich artikulaci zaměřené na téma by tedy měly mít přiřazeny různé logické formy. Aby byly tyto skryté rysy explicitní, aplikuji procedurální sémantiku Transparentní Intenzionální Logiky (TIL), poskytující věty s hyperpropozicemi, které jsou přesně definovány z hlediska TIL konstrukcí. Jedná se o postupy přiřazené větám jako jejich kontextově invariantní strukturované významy. Dále zobecňuji fenomén rozlišování mezi tématem a věty jakékoli formy,, and Marie Duží
27. výstava Rady Evropy, Budapešť, Berlín, Mannheim, Praha, Bratislava, Poznaň, Část. slovenský text, část. přeloženo z němčiny, polštiny, češtiny a slovenštiny, Na dopl. tit. s. a na obálce souběžný slovenský, německý, anglický, maďarský a polský název, and Obálkový podnázev: svazek esejí 1, svazek esejí 2, katalog