Dnes Útvar hlavního architekta Prahy. Budova vybudována ve 3. čtvrtině 16. století stavebníkem Ondřejem Teyflem z Kinsdorfu, 1589 prodána Jiřímu Bořitovi z Martinic, v 1. čtvrtině 17. století úprava za Jaroslava Bořity z Martinic (pozdně renesanční štíty a jeho znak na portálu). Další úpravy 1649 za Barbory z Vřesovců (vdova po Jaroslavovi B.), v roce 19712 objeveny na průčelí malby: asi všechny s biblickými náměty (Samsonovy skutky: Pam.Arch.XXXVII., 47; Ochrana památek 1961, 35), další malby v nádvoří. V interiéru malované dřevěné záklopové stropy, mezi jiným též figury. Existuje kreslířská kopie výzdoby kazetového stropu ze 43 oddílů (sál v severním křídle mezi schodištěm a domácí kaplí. kolorované perokresby Felixe A. M. Weitenbergera (1835-1836, Staletá Praha IV, 1969, 119-125; VI, 1973). and poche, Preiss 1973#, s. 28, 136, obr. 14.
Palác dal původně postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu, po roce 1580 zahájil přestavbu Jiří Bořita z Martinic. Sgrafitová výzdoba na hlavním a dvorních průčelích kombinuje biblické výjevy s mythologickým vyobrazením. Na východní stěně velkého nádvoří v úrovni 1. patra:, Vlček 2000#, s. 273-275., and Herkulovy skutky.
Z původně plánované čtyřklídlé kompozice provedena opouze dvě křídla, v přízemí pilastrové arkády. Štíty antikizující: pilastry mají podstavce a hlavice, nad nimi třídílné kladí. Stavba zpočata 1545, ale na prospektu prahy z roku 1562 ještě holé staveniště., Poche, Preis 1973#, 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.
Výzdoba stropů čtyř místností na námět příběhů z antické mytologie. Temperové malby na plátně, které je napnuto na dřevěnou konstrukci a vsazeno do štukového rámu na stropě. Na stropě hlavního sálu: čtyři výjevy podle Homéra: Paridův soud, Únos, Dobytí Tróje a útěk Aenea, Anchise a Ascania z hořící Tróje. Ve vedlejší místnosti: báje o Faethónovi: Klymené posílá Faethóna k otci Héliovi, Faethón v pokleku prosí Hélia o zapůjčení slunečního vozu, Faethón řídí čtyřspřeží, Faethonův pád, matka a Héliovny oplakávají jeho smrt. Další dvě místnosti: Chronos osvobozuje Pravdu, Jupiter a Juno., Poche, Preiss 1973#, s. 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.
(Blažíček, Umění X, 1962). na stropě sálu Dido (sebevražda a trruchlící královna Artemisie, manželka Mausola) tempera od Michala Václava Halbaxe ve štukovém rámu Donata Giuseppa Frisoniho, před 1708. and Pražské paláce 1973, s. 158-159
V zahradě otevřený altán, šest sloupů nese báň, na jejím vrcholu váza. and Altán je patrně inspirován klasicistní architekturou tzv. chrámků Přátelství.