Rytina (38, 1 x 51, 1 cm): Aktaión (plášť, oštěp) doprovázený dvěma loveckými psy vkročil k potoku, v němž se koupe polonahá Diana (srpek ve vlasech). Bohyně se sklonila stříká vodu na lovce. Okolo jsou Nymfy, ta stojící vedle Diany se ohlíží na Aktaóna a chystá se zakrýt svojí velitelku, vedle ní stojí nahá Nymfa, která sundavá ze stromu luk, nad ním visí toulec. Nymfa napravo se ohlíží k Aktaiónovi a obléká se, nahé Nymfy uprostřed si lovce nevšímají a odpočívají, prostřední má nad čelem stínítko proti slunci a shlíží se v zrcadle., Prag um 1600#, I, č. 303 s. 416., and Díky rytině Aegidia Sadelera byl obraz Diana a Aktaión nejčastěji kopírovaným Heintzovým dílem, podle jeho kompozice vznikaly rytiny, obrazy i reliéfy.
Olejomalba na desce (52 x 62 cm): Venuše sedí s rukou na zrcadle, které před ní drží Amor. Za bohyní dvě ženské postavy, které jí rozčesávají vlasy hřebenem. Před bohyní žena shýbající se ke košíku s květinami, vzadu vlevo okno, v němž muž s košíkem s holubicemi. V popředí Vulkán, obrácený k Venuši zády, ruku na podstavci kovadliny v pravém dolním roku, o podstavec je opřený meč. Za Vulkánem sloup na soklu s římsou, v levém dolním rohu velká ruka se vztyčeným ukazovákem. and Kaufmann 1988#, 20.84.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Reliéf: nahý muž leží na lůžku a spí s rukou visící přes pelest, nahá žena sedí vedle muže a zdvihá pokrývku, jako kdyby si chtěla lehnout vedle něho. U postele vpravo sedí malá postava., Bober, Rubinstein 1987#, č. 94., Bober 1995#., and "Letto di Policleto" byl slavný a často napodobovaný antický reliéf připisovaný slavnému řeckému sochaři 5. stol. př. Kr., o němž se zmiňoval ve svých pracech Alberti, Ligorio i Vasari. V 15. století byl ve sbírce sochaře Lorenza Ghibertiho, později se dostal do sbírky Este ve Ferraře, z níž reliéf získal v roce 1603 císař Rudolf II. do svých pražských sbírek. Rudolf II. tehdy již vlastnil kopii, kterou získal ze sbírky kardinála Granvella. Oba reliéfy zmizely po švédské invazi v roce 1630. Dnes je dochována pouze silně restaurovaná kopie v římském Palazzo Mattei, hodnotnější exemplář (italská kopie ze 16. století) byl kdysi v londýnské sbírce (K. J. Hewit, Ltd). V 16. století byl reliéf vykládán jako Venuše a Vulkán, od 17. století také jako Amor a Psyche.
Olej na plátně (89, 1 x 91, 1 cm): Venuše (odhalená ňadra) se chystá zavázat oči Amorovi, který se brání. Amora přidržuje Merkurs (okřídlená přilba, caduceus). and Kaufmann 1988#, 20.63.
Olejomalba na mědi (44, 5 x 29, cm): spící nahý Amor, vedle něj dvě oblečené ženy, jedna drží toulec a povytahuje z něj šíp, druhá ukazovákem zkouší jeho ostří. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.50., and Popis spícího Amora a Psýché zkoušící ostří jeho šípů je podrobně popsáno v Apuleiových Proměnách známých též jako Zlatý osel (5, 22). Výjev je tu však sutován do ložnice v Amorově paláci a Psýché je sama.
Olej na plátně (67,7 x 48,2 cm): nahá Lukrécie si vráží dýku do prsou, pohled obrácený vzhůru., Fučíková 1997#, I/11., Fusenig 2010#, s. 258 č. 110., and Stejně pojatou Lukrécii najdeme na Aachenově kresbě (Firenze, Lukrécie) a na Sadelerově rytině podle Aachenovy předlohy (Düsseldorf, Lukrécie).
Bronzová socha: nahá Venuše drží Amora (toulec přes rameno) stojícího na delfínu za pravou ruku a rameno., Fučíková 1997# č. IV, 1., and Sousoší stálo původně patrně v Lobkovickém paláci na Hradčanech (na místě dnešního Šternberského paláce), z majetku Lobkoviců je získal Albrecht z Valdštejna a před rokem 1630 je vystavil na blíže neurčeném místě ve Valdštejnské zahradě. V roce 1648 odvezeno Švédy a dostalo se později do Berlína, kde v roce 1889 zakoupeno pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, dnes je v Obrazárně Pražského hradu. Jedná se o variaci na Sansovinovo sousoší z poloviny 16. století, která vznikla podle některé z antických římských variací na téma Praxitelovy Venuše knidské ze 4. století př. Kr.