Majolikový talíř (průměr 23 cm): scéna na skalnatém mořském břehu, ke břehu připlouvá ryba, na jejím hřbetě stojí okřídlená dívka (Psýché), drží v rukách vzdutou drapérii. Na břehu nahý Amor (vzdutá drapérie) vystřeluje na Psýché šíp., Přibyl 2006#, 64, č. k. 14., and Zakoupeno v roce 1914 ze sbírky Raffauf-Horcheima. Výjev byl volně inspirován příběhem o Amorovi a Psýché známém z Apuleiova románu Zlatý osel, Venuše žárlila na krásnou Psýché a poslala Amora, aby se za ní pomstil, ale bůh se do Psýché zamiloval.
Olej na mědi (33 x 45 cm): nahá Psyché a Amor v obětí v lese. Nalevo opřený Amorův luk a toulec-, Fučíková 1997#, I/28, and Patrně není ilustrací Apulieovy novely, zřejmě jen navozuje atmosféru idylické milostné scény v lese.
Nástropní malby klenby hodovního sálu - cyklus sedmi výjevů ve štukových kartuších na téma Amor a Psýché. Stará služka utěšuje Charité za přítomnosti Apulea (proměněný v osla), Zefyros unáší Psýché do hor, Psýché pozoruje spícího Amora, Amor opouští Psýché, Cháron převáží Psýché do podsvětí, Psýché uspává Kerbera, Psýché u Proserpíny., Togner 2010#, 55-56. Dufková 2010#, 3; Mádl 2011#, 214-236., and Dosavadní datace Tencalových fresek na Náměšti (Togner 2010, 1674-1675) byla v současné době korigována do doby před polovinu 17. století (M. Mádl 2011). Autor se inspiroval ilustrovaným vydáním Apuleova Zlatého osla, které obnsahuje 32 rytin připisovaných Michielovi Coxie (ideově inspirovány Raffaelovými freskami ve Villa Farnesina v Římě). Výzdoba stropu měla být morálním exemplem - Psýché (duše) se utrpením mravně očišťuje, aby dosáhla naplnění.
Nástěnná malba: noční scéna v interiéru, vlevo na lůžku spí Amor, Psýché se nad ním sklání s olejovou lampičkou v levici a dýkou v pravé ruce, vpravo Amor prchá oknem, Psýché se ho snaží zadržet., Togner 2010#, 57., and Cyklus sedmi výjevů ve středu stropu inspirovaných Zlatým oslem. Autor pracoval podle grafické předlohy z ilustrovaného vydání Apuleova Zlatého osla, přičemž poněkud pozměnil kompozici.
Nástropní malba: Amor opouští Psýché., Togner 2010#, 55-56., Dufková 2010#, 3, Mádl 2011#, 214-236., and Cyklus sedmi výjevů ve středu stropu inspirovaných Zlatým oslem. Autor se inspiroval ilustrovaným vydáním Apuleova Zlatého osla, které obsahuje 32 rytin připisovaných Michielovi Coxie (ideově inspirovány Raffaelovými freskami ve Villa Farnesina v Římě).
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Olejomalba na mědi (63 x 47, 5 cm): nahá Psýché v okně vztahuje ruku k odlétajícímu Amorovi (luk, toulec). Okno nevede do místnosti, ale do lodžie otevřené na druhé straně sloupořadím, uvnitř je socha objímající se dvojice. I vnější výzdoba fasády stavbu charakterizuje jako palác všemocné lásky: nad oknem je spoutaný Jupiter a Neptun, v nice napravo spoutaný Herkules, pod ním Herkules a Omfalé. Na římse pod oknem nalevo Amor Lethaeus hasící vodou pochodeň a na pravo zápasící Eros a Anteros. and Kaufmann 1988#, 20.69.
Terakotové bozzetto (47 cm): nahá Psýché sedí na draperii, kterou si zahaluje klín. Amor (křídla, draperie okolo dolní poloviny těla) se k ní sklání, pravou rukou ji objímá okolo krku, levicí ji bere za ruku. Dole je putto s nádobou., Kudělka 1996#, 357 č. 111, 112., and Kamenná socha, která byla podle bozzetta vytvořena, je na původním místě, v parku slavkovského zámku. Výjev zobrazuje Psýché, kterou Amor budí ze spánku smrti. Nádobu se smrtícím spánkem, pyxis Proserpinae, pro kterou Venuše poslala Psýché do podsvětí, drží putto v popředí.
Pozdně klasicistní obytný dům palácového typu, výzdoba ve stylu druhého rokoka a pozdního klasicismu. V 1. patře malované štukové stropy. Hlavní sál bohaté štuky - putti - alegorie lidských smyslů, Amor a Psyché, malba - nahé alegorické ženské figury. Salonky sousedící s hlavním sálem - Čtyři živly, Paridův soud, putti., Ledvinka 1995#, 99-104., and Baťková 1998#, 536-537.
Mědiryt (36, 7 x 52, 6 cm): nahý Amor přistupuje k lůžku, na němž spí nahá Psýché. Putto Amorovi sundavá toulec, luk leží před ním. Nahoře putto zdvihá závěs nad postelí a nalevo putto hasí oheň vodou, kterou vylévá z hrnce., Fučíková 1997#, I/336, and Podle připojeného nápisu je rytina zhotovena podle terrakotového reliéfu B. Sprangera, který se však nedochoval. Nápis pod výjevem odkazuje na pasáž v Apuleiových Proměnách, kde Venuše žádá Amora, aby ztrestal Psychu za to, že ji zastínila svojí krásou. Výjev však ukazuje Amora, kterého krása Psyché uchvátila natolik, že se do ní sám zamiloval a unesl ji do svého zámku. Trojice putti tento zvrat svými činnostmi komentuje. Levý putto ukazuje pravicí schovanou pod závěsem na Psyché a levicí lije vodu na Amorovu pochodeň, čímž naznačuje, co Venuše od Amora očekávala, totiž že její kráse nepodlehne. Zbývající putti naopak vyjadřují Amorovy myšlenky, prostřední zdvihá závěs a pravý mu sundavá toulec, z něhož měl vzít trestnou střelu. Inspirací pro zobrazení spící Psyché byla slavná antická socha spící Ariadny z vatikánských sbírek. Sprangerovi ji mohl zprostředkovat Giambologna svojí spící Nymfou, podle níž zhotovil bronzovou sošku Antonio Susini (Spící Nymfa, circa 1575, Vídeň), jež byla součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.