Pětipodlažní nárožní budova, v 1. 4. a 5. podlaží s plastickou výzdobou. Na nároží do Apáczai Csere a Szende Pál utca portály s obloukovým zakončením, ve cviklech po obou stranách okřídlená postava chlapce. Nad nimi, ve třetím patře, po obou stranách oken s edikulou, sochy žen oblečené v chitonu a himatiu. První zleva žena opírající se o žezlo (Juno), žena s diadémem na hlavě držící v levé ruce sovu a v pravé kopí (Minerva), ve čtvrtém patře kandelábrové motivy v obdélných polích po stranách zdvojených oken, nahoře jsou ukončené mendrem, pod římsou ovocný feston běžící po celém obvodu stavby. V průčelí do Szende Pál utca tři stejně řešené portály s obloukovitým zakončením, balkony a edikulová okna s ženskými postavami ve třetím patře; zleva žena, levou ruku zdviženou (asi zde chybí váhy), pravá se opírá o meč (Spravedlnost); žena, v levé ruce drží přeslici (pilná Práce); žena, drží si lem drapérie, u pravé nohy má orla (Svoboda); žena, oběma rukama odvíjí svitek (Pověst). Další dvě postavy se nedochovaly. and Postavy chlapců s křídly představují genie; ženské postavy jsou personifikacemi občanských ctností: Skromnosti, Intelektu, Spravedlnosti, Píle, Svobody a dobré Pověsti.
Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle drapérie, v levé ruce drží svitek (římský senátor ?), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., Kovář 2005#, 20-21., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely údajně představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby), nebo Marca Curtia vrhajícího se do propasti a Mucia Scaevolu (Kovář 2005, s. 21). Braniš uvádí pouze jméno Curtius (Braniš 1900, 42), což by se mohlo vztahovat na římského historika. Quintus Curtius byl autorem díla o Alexandrovi Velikém (Historiae Alexandri Magni). Zobrazení světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v drapérii, svitek, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - Říman (snad Cato Minor, římský senátor nebo konzul, možná Lucius Quinctius Cincinnatus) a Mucius Scaevola. (Srov. THOMASSIN, Simon, Recueil des statues, groupes, fontaines, termes, vases, et autres magnifiques ornements du chateau & parc de Versailles. Avec les explications en François, Latin, Italien & Hollandois. 1694.)
Budova Galerie umění (Műcsarnok) podle plánů Schickedanze a Herzoga v eklektickém neoklasicistním stylu, s fasádou ovlivněnou pozdní renesancí. Na hlavním průčelí je pod štítem bohatá malířská dekorace, několik figurálních alegorických výjevů. První zleva alegorie vzniku sochy: figurální scéna umístěná do prostoru antického chrámu, zleva dvě sedící polonahé ženy hledí na sedícího sochaře (Polykleitos) a Minervu, ochránkyni umění, která pozvihuje levici k soše mladíka uvazujícího si stužku vítězství kolem hlavy. Za sochou je Amor drží luk, na zádech má toulec se šípy. Další scénu odděluje alegorie Sochařství - chlapec se sochařskými nástroji a malou soškou v ruce. Druhá figurální scéna nad vchodem představuje Apollóna a Múzy na Helikonu. Zleva stojí polonahá žena zobrazená zezadu, v pozadí za ní antická nádoba s figurálním reliéfem, další je žena s mečem a divadelní maskou (Tragedie), další je múza s lyrou (Euterpé), múza tance, múza s palmovou ratolestí. Uprostřed sedí Apollón obklopený atributy - lyra, uk, toulec se šípy, vavřínový věnec, sluneční kotouč, Pegas. Vedle Apollóna sedí múza Historie s tabulkou a rydlem, na zemi u jejích nohou je nádoba na svitky. Za ní múza s dvojitou flétnou, múza s lyrou, Uranie s globem a kružidlem, poslední múza personifikuje Umění - opírá se o sloup s volutovou hlavicí, na něm divadelní maska, keramická nádoba zdobená meandrem. Figurální scénu od posledního výjevu odděluje postava chlapce s paletou a štetcem -alegorie Malířství. Poslední výjev je situován na pozadí antického chrámku s pramenem, u něhož sedí žena a stojí mladík, jehož stín zachycuje na plátno druhý sedící muž. Přihlížejí dvě ženy, jedna s nádobou na vodu a muž, který drží ratolest., Hájos 2001, s. 36 - 42., and První výjev ukazuje na několik antických odkazů. Je to například reliéf v pozadí scény, variace na Dexileovu stélu, také je zde socha Diadúmena, patrně Polykleitovo dílo. Prostřední výjev zobrazuje Apollóna a múzy na pahorku Múz v pohoří Helikónu (Paus. 2, 31, 12; Stat. Theb.4, 60), kde bájný Pégas úderem kopyta odchalil pramen básnictví. Poslední výjev je ilustrací antického mýtu o původu malířství, podle něhož bylo počato tak, že byl obkroužen lidský stín (Plin. hist.nat. 35, 15)
Figura stojící ženy v antikizující drapérii, na hlavě vavřínový věnec, v levé ruce drží svitek, v pravé patrně stylus (dnes chybí)., Samek 1999#, 64-65, Klempa 2008#, 13, pozn. 26., and Pravděpodobně se jedná o múzu Clio (Historie). Místo vzniku a původní umístění sochy je nejasné, existují dvě verze. Socha pochází ze zahrady zámku v Budišově; socha byla na konci 19. století zakoupena a dovezena do Jevišova z Vídně Robertem Biedermannem (Klempa 2008, 13, pozn. 26).
Nad vchodem do knihovny tympanon s figurální reliéfní výzdobou: uprostřed Minerva (štít, přilba, kopí), po její pravici Múza s astrolábem, další Múza s úhelníkem. Po levici Múza s tabulkou a další Múza se svitky a trubkou, vedle ní na zemi leží lyra., Poche 1978#, 10-11., and Vlček 2001#, 293-295.
Uvnitř nástropní malby s námětem Triumf Spravedlnosti (1895, Károly Lotz). Podle maďarské literatury jsou na fasádě sochy soudců a zákonodárců. Hlavní vchod s monumentálními korintskými sloupy a bohatou sochařskou výzdobou na štítě a atice průčelí. Štít s figurální kompozicí soudního líčení soudce, žalobce, obhájce, žalující, obžalovaný (1906, G. Zala). Nad hlavním vchodem vlevo postava nahého muže s přehozenou drapérií, v pravici drží žezlo - Právo, jeho protějšek na pravé straně štítu - muž držící tabulku - Zákon. Nad štítem triga s postavou ženy s hvězdou na čele, v pravé ruce pochodeň, v levé palmovou větev - Génius světla (1906, "Pokrok", autor K. Senyeie, sochař působící ve Vídni a Mnichově, od roku 1886 v Budapešti). Plastiky na věži zleva: muž v okovech: Odsouzený, jeho protějšek muž zbavený řetězů hledí vzhůru: Osvobozený (1898, J. Róna). Na atice vlevo i vpravo šest plastik. Zleva žena s kotvou (Naděje); muž s pracovními nástroji (Průmysl, autor S. Apáti Apt); žena s lyrou (Hudba, autor E. Margó); mladík v klobouku s měšcem v ruce, u nohy balík (Obchod, autor R. Füredi); žena v dlouhé říze, v levé ruce drží knihu, v pravé brk (Literatura, autor J. Damkó); nahý muž s přehozenou drapérií přes bedra, hledí do dálky, za ním kormidlo (Mořeplavba). Na atice vpravo od portálu: muž s mečem (Chrabrost, autor A. Tóth); žena se svitkem v levé ruce (Dramatické umění, A. Tóth); muž s dlátem v ruce a vytesanou hlavou muže u nohou (Sochařství, autor J. Damkó); žena s malířskou paletou a štětci (Malířství, autor R. Füredi); žena s kružidlem a trojúhelníkem v ruce, u nohy volutová hlavice (Architektura, autor B. Strohoffer); stařec stojící u sloupku, na něm lebka, svitky (Věda, autor B. Strohoffer). Plastiky na věži vpravo: dva muži v drapérii, drží v ruce svitek (Žalobce a Obhájce, autor G. Donáth)., Medvey 1939, s. 55 - 56., and Budova v neorenesančním eklektickém stylu, původně Justiční palác ("Igazságügyi-palota"), pak Muzeum dělnické třídy, od roku 1975 zde sídlí Etnografické muzeum.
Nástěnná malba al secco: uprostřed Múz sedí na oblaku Malířství (paleta, štětce) a maluje hlavu Medúzy na Minervin štít , který drží putto. Nad Malířstvím sedí Minerva (zbroj, přilba, štít) a klade jí věnec na hlavu, napravo od Minervy dva putti přilétají s girlandou. Pod Malířstvím sedí na zemi Múzy (zleva): Kleió, Múza dějepisu (kniha); Euterpé, Múza lyrické poezie (svitek); Geometrie (kružítko), Hudba nebo Erató, Múza milostné lyriky (loutna); Melpomené, Múza tragédie (tragická divadelní maska) a Úraniá, Múza astronomie (globus a dalekohled). V popředí na zemi před Gerometrií trojúhelník, pravítko a list papíru. Napravo na vrcholu Helikónu Pegas., Mixová, Sedlák 1953#., Benedík, Pavlíková 1967#., Knoflíček 1999#., and V literatuře výjev nesprávně interpretován jako Apollón s Múzami. Obraz zobrazuje Minervinu návštěvu Múz na Helikónu, kterou v Proměnách popsal Ovidius (5, 254-268), což bylo v barokním umění velmi oblíbené téma. Ilustrace Ovidia je na této malbě kombinována s oslavou malířství, Tuvorova malba se v tomto ohledu drží natolik těsně Reinerovy kompozice z doby kolem roku 1718 (Praha, Malá Strana, Vrtbovská zahrada, sala terrena: Minerva a Múzy), že ji můžeme považovat za její přímý ohlas (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). V obou případech Minerva věnčí Malířství, které maluje na štít bohyně hlavu Medúzy.