Mramorová socha (37 cm, část levé ruky Venuše a levá ruka Marta pozdější doplňky): Mars (přilba, nahý, draperie přes stehno) sedí a vzhlíží k nahé Venuši (šátek na hlavě), která stojí vedle něj a otáčí se k němu. Venuše Marta objímá okolo ramen pravou rukou, za níž ji Mars drží, Martova levá ruka je spojená s Venušinou levicí., Slavíček 1993#, 273-274., and Fučíková 1997#, I/116.
Bronzový odlitek (12, 5 cm): Mars (zbroj) stojí na levé noze, pravá spočívá na helmě. Levou rukou drží nahého Amora, kterého pravou rukou trestá., Chlíbec 2006#, 186-187, č. 86, obr. s. 187., and Varianta na často zobrazované téma Venuše trestající Amora.
Olejomalba na dřevě (49 x 64 cm). Figurální scéna v krajině s listnatými stromy, vodním tokem a dřevěným mostem. V popředí dole Meleagros, u jeho nohou tělo kance, kančí hlavu drží v ruce, na zemi sedí Atalanta, která k hlavě vztahuje ruce. V dálce na mostku venkované., Vacková 1989#, 303; Slavíček 1993#, 342-343., and Zalesněná krajina s Meleagrem předávajícím Atalantě hlavu Kalydonského kance je patrně protějškem (pokračováním) dalšího autorova obrazu - výjevu lovu na Kalydonského kance. Jedná se o tradiční kompoziční schéma známé z grafických ilustrací Ovidiových Metamorfóz (v tomto případě je přímou inspirací A. Tempesta). Obdobná kompozice se pak opakuje i u dalších soudobých autorů.
Dvě malby na dřevě (každá deska 22,5 x 71,5-2 cm). Levá deska: lov na kalydónského kance - nalevo Meleagros útočí na kance oštěpem, jeho druzi jsou zobrazeni s oštěpem a kyjem, Ankaios se napřahá k ráně sekyrou, napravo Atalanta střílí z luku, za ní ženy s oštěpy a lukem. Pravá deska: nalevo tři ženy sedí na trůně s vřeteny (Parky), před nimi muž a žena s dítětem, vedle žena u oltáře, na nějž dává dřevo ?, za oltářem socha na kouli. Napravo skupina tří mužů mužů s oštěpy, uprostřed Meleagros a Atalanta, napravo tři ženy s oštěpy a lukem a toulcem. V dálce mořský záliv a město., Pujmanová 1997#, 116., and Původně výzdoba svatební truhlice (cassone), zakoupeno do galerie v roce 1894. Zatímco levá deska se těsně drží líčení v Ovidiových Proměnách (8, 380-393: Atalanta střílí z luku, muži oštěpy, Ankaios sekyrou), pravá s tímto textem souvisí jen volně. Sudičky nalevo patrně odkazují na věštbu o nedohořeném poleni, které Meleagrova matka nechala dohořet, když se dozvěděla o tom, že její syn zabil v její bratry, kteří upřeli Atalantě loveckou trofej. Skupina napravo vypadá spíše jako příprava na lov.
Kresba (288 x 185 mm). Studie - postava stojící dívky v antikizující drapérii, v levé ruce drží housle, levá noha spočívá na globu., Zlatohlávek 1997#, 304-305, č. LIX., and Ve sbírce NG od roku 1949, původně sbírka Vincence Kramáře. Autor experimentoval s návrhy na různé alegorické postavy (např. noha spočívající na globu, původně byla patrně zamýšlena alegorie Astronomie). Z nápisů zůstal nepřešktnutý pouze nápis "Melos" (Píseň). To může následně souviset s verzí, která kresbu určuje jako alegorii hudby. Podobně zobrazil múzu s houslemi na fresce ve vile Barbaro v Maser. Výzdoba zde vznikla ve spolupráci se zadavateli (vilu dal postavit humanista Daniele Barbaro a jeho bratr Marcantonio) a kresba byla zřejmě jednou přípravných studií pro alegorii Hudby.
Bronzový odlitek (v. 8 cm), stojící akt, Merkur, kolem těla rozevlátá stuha, na hlavě okřídlený klobouk, v levé ruce caduceus?., Chlíbec 2006#, 156-157, č. 68, obr. s. 157., and Figurka běžné produkce, původně asi držadlo zvonku.
Kresba (308x 193 mm). Na jednom listu papíru dvě studie. Na zadní straně papíru studie Merkura - akt stojícího muže, v pravici caduceus., Zlatohlávek, Bora 1995#, 124-125, č. k. 41., and Podobná studie Merkura - natočení hlavy, caduceus v pravici, se na trhu starožitností objevila v aukci roku 2002.
Grafika podle jedné z verzí obrazu Merkur a Argos od Jacoba Jordaense (Lyon: Musée des Beaux-Arts, Inv. H679, kolem 1620). Scéna v krajině. Nahý vousatý muž (Argos) sedí na kameni, opírá se o hůl, hlava sklopená, u jeho nohy pes, za ním dvě krávy. Vedle něho sedí nahý mladík, na hlavě okřídlený klobouk (Merkur), vztahuje ruce k noži a píšťale na zemi. and Výjev ilustruje mýtus o nymfě Ió, dceři říčního boha Ínacha. Jupiter byl očarován její krásou, proto ji Júno proměnil v bělostnou kravku, aby ji nemohl pro sebe získat. Dala ji do opatrování stále bdícímu hlídači, Argu Panoptovi. Měl sto očí, z nichž polovina vždy bděla. Jupiter pro Ió poslal Merkura, aby ji ukradl. Merkur proměněný v pastýře hrál Argovi na flétnu, čímž jej uspal, pak jej brutálně zavraždil (uřízl mu hlavu) a Ió vysvobodil. Juno na stálou připomínku tohoto ohavného činu umístila Argovi oči na ocas ptáka, který jí byl zasvěcen (páv) a posla střečka, aby Ió bodal a štval po celém světě. Obraz zachycuje velmi často zobrazovaný moment příběhu, chvíli, kdy Merkur uspává hlídajícího Arga.