Budova z doby před rokem 1530, v 17. století přidána lodžie po celé délce hlavní fasády. Z původní stavby zachován portál z roku 1538. Pravoúhlý portál má ostění zdobené rozetami spojenými stuhou. Ostění je umístěno v edikule tvořené pilastry bez hlavic, na nichž spočívá zalamované kladí. Na pilastrech jsou trofejové závěsy. Architráv je dvojitý zdobený píšťalami. Na vlysu odděleném od architrávu i od římsy vejcovcem je nápis, na zalomené části po straně jsou groteskní bytosti. Nad římsou je lunetový nástavec se znakem Prostějova. Znak nesou velké mýtické bytosti (křídla a dole hadí tělo) s individualizovanými tvářemi, nalevo je muž v šupinovém brnění s přilbou, nalevo žena s čepcem, snad kryptoportréty Jana z Pernštejna a jeho manželky. Po stranách jsou voluty s rozetami., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 133, s. 218-219., and Portál je dílem dílny čistě italské orientace činné ve 30. letech na střední Moravě. S portálem prostějovské radnice bezesporu souvisí portál v Olomouci (radnice), v Kroměřížském zámku (fragment patrně místního portálu) a v Prostějově (Onšův dům), tato huť se kolem roku 1540 přesunula do Pardubic. Nápis na radnici v Prostějově je prvním dokladem vystupující renesanční kapitály.
1643 zámek vypálen Švédy, 1868 měšťanská rodina Chmelařovi, jinak přestavba na zač. 20. st., pseudo renesanční výzdoba sgrafita. (1906 muzeum), dnes byty
Lukrécie v bohatě zdobeném šatu (na prsou otevřeném) si vráží dýku do břicha. Mistr IW byl žák Cranacha, který tvořil v Čechách ve druhé čtvrtině 16. století., Pešina 1950#, č. 129, s. 81., and První český deskový obraz s nenáboženským námětem.
Olej na plátně: vlevo pod stromy skupina ženských postav, družky Proserpininy, které s ní trhaly květiny, které drží v ruce. Vpravo vůz tažený koňským spřežením s Plutonem (červený plášť, dlouhé vlasy a vousy), v náručí drží polonahou Proserpinu, která vztahuje ruku k nebesům, kam se též zoufale dívá, z náruče jí vypadla kytice květin. V průhledu vpravo jezero obklopené lesy (Pergus, dnešní Lago di Pergusa na Sicílii)., Fučíková 1997#, I/7., Fusenig 2010#, č. 26 s. 141., and Obraz pochází patrně ze sbírek císaře Rudolfa II., v inventáři z roku 1621 je uveden pod č. 817 "Ein Pluto mit Proserpino von Hansen von Acha (Orig.)" Aachen se držel italské obrazové tradice respektující Ovidiův text: Proserpina má vepředu roztržený plášť, zoufale volá matku, z náručí jí vypadly květiny, nalevo jsou její překvapené družku s květinami. Místo, kde k únosu došlo, také odpovídá Ovidiovu popisu Lago di Pergusa na Sicílii.
Sgrafitová výzdoba je dochována jen fragmentárně, sestává z galerie panovníků nad okny, biblických výjevů v edikulách (arkáda s představenými sloupy) mezi okny, pod okny vlys s planetárními božstvy mezi okny. Mezi nimi lze rozeznat Lunu na voze taženém rybami, Marta na voze taženém liškami a Merkura na voze taženém kohouty podle rytin Virgila Solise z poloviny 16. století.
Po straně arkýře Lukrécie a Orfeus. Celá fasáda je pokryta figurálními výjevy s biblickou tematikou a německými nápisy. Výjevy jsou zarámovány do iluzivního architektonického rámce. Nad oknem arkýře datum 1547, pod arkýřem 1548 a monogram mydláře Wolfganga Schneidera doprovázený jeho merkou, mydlářskou kádí. and Chamonikola 1999#, č. 110.
Na fasádě jsou zobrazena biblická témata rámovaná iluzivní architekturou ozdobenou girlandami. Nad pravým oknem štítu dvě hlavy jednorožců. Pod okny vpravo štít se dvěma soukenickými střelami a monogramem PP, nad krakorci v přízemí letopočet 1547. Pod obloučkovou římskou personifikace deseti lidských věků, u každého je tabulka s fragmentárně dochovaným německým nápisem., Chamonikola 1999#, č. 109., and Nejstarší dochované figurální sgrafito. Alegorické vyjádření deseti lidských věků je v umění těsně svázáno s vnímáním alegorií ročních dob. Lidský věk - dětství, mládí a stáří - byl topos oblíbený již v antické literatuře. Oidipus vyřešil hádanku, kterou mu v Thébách položila Sfinga. Který živočich má jen jeden hlas, ale přitom má někdy dvě nohy, někdy tři, někdy čtyři, a je nejslabší, když jich má nejvíc? Oidipus odpověděl: Člověk, protože jako batole leze po všech čtyřech, v mládí stojí pevně na dvou a ve stáří se opírá o hůl (Sofoklés, Král Oidipus, 429-425 př. Kr.).
Severní starana náměstí - Dům čp. 88, z roku 1585, bohatá figurální sgrafitová výzdoba: mythologické výjevy -Ikarův pád, sebevražda Ajaxova, Aeneas a Anchises. Inspirace Ovidius, Metamorfózy, podle V. Solise. Výzdoba je shodná se sgrafity domu v Retzu v Dolních Rakousích. Další výzdoba biblické výjevy a podobizny rakouských vévodů. and Poche 1980#, s. 350.
Jednopatrový dům z doby po polovině 16. století. Nad portálem letopočet 1573, znak kožešnického cechu nesený dvěma lvy a iniciály HL. Výzdoba rozdělena do pravoúhlých polí. Okna rámována rolverkovou ornamentikou prostřídanou květy. Nad okny patra pás potrétů šesti učenců v kruhových medailonech, třetí patrně podle portréty Erasma Rotterdamského, pátý patrně podle portrétu Luthera a šestý patrně podle portrétu Jana Husa. Okna patra oddělena kandelábrovou úponkou v květináci. Pod oknem přízemí znak okžešnického cechu a tři medailony s učenci doprovázené poškozenými nápisy, první zobrazuje Martina Luthera s knihou, druhý patrně Philippa Melanchtona se svitkem, třetí patrně Pietra Matthioliho s květinou. Vjezd rámován hermovkami, okno přízemí lemují ozbrojenci v iluzívní bráně.