Bronzová socha: Merkur (ořídlená čapka, boty, caduceus, nahý) ukazuje levou rukou vzhůru, u jeho nohou klečí Amor (křídla, luk). and Sousoší odkazuje na Apuleiova Zlatého osla, kde se píše o tom, jak Venuše vyslala Merkura, aby nechal hledat Psýché, která se před ním skrývala. Současně se jedná o alegorii spirituality nadřazené tělesným rozkoším. Vries se k tématu vrátil v letech 1624-1626 (Chlumec nad Cidlinou, Vries, Amor se snaží zadržet Merkura).
Bronzová plastika: nahý Herkules rozkročený, levicí přidržuje hlavu Hydry, pravicí se napřahuje s kyjem. and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že Vriesův Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy. Postoj Herkula lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve druhé čtvrtině 16. století. Výjev s Herkulem a hydrou pojal obdobným způsobem Paolo della Stela na reliéfu pro císaře Ferdinanda I. (Praha, Belvedér, Herkules a Hydra). Monstra, s nimiž Herkules bojoval, symbolizují zlo.
Mědiryt (19, 3 x 15, 3 cm). Figurální výjev v kvetoucí zahradě s motivem sochařsky pojatého schodiště, které zdobí erby rodu Binago. V popředí vyrůstá ze země ověnčená Flora, která podává putti cibulky narcisů a tulipánů, po její pravici žena, která se proměňuje v jabloň, po její levici stojí Binago s rozvinutým svitkem. Nad zahradou se vznáší putto s nápisem a prstenec zvěrokruhu v čele se znamením blíženců. Nad prstencem druhý putto nesoucí nápisovou pásku. and Rytina podle předlohy Karla Škréty. Frontispis knižních tezí Jana Antonína Binaga, knižní výtisk tezí bez frontispisu je uložen v Národním archivu v Praze (sbírka Wunschwitz - tisky, inv. č. 71). Škréta se patrně inspiroval ilustracemi G. B. Ferrariho (Hespetides..., 1646).
Mědirytina (35 x 25 cm): polonahá Venuše sestoupila z vozu, jehož kolo je nalevo, vztyčenou rukou hrozí Amorov, který stojí s lukem v ruce. Před Amorem dřepí dva amoretti, jeden se šípem, druhý s holubicí, u toulce položeného na zemi další holubice. Výjev je zasazen do lesa., Kaufmann 1988#, 7.53., and Rytina podle ztraceného obrazu Josefa Heintze staršího, který byl patrně v Rudolfově sbírce v Praze.
Rejžek, Jan: "Augustův Tlučhuba v ABC", Tvorba, Praha, 19. 12. 1979.AUGUSTŮV TLUČHUBA v ABCČím to asi je, že antické komedie nejsou hrány právě často? Možná tím, že dramaturgie si uvědomují obtížnost úpravy klasické látky a nesnadnost jejího zpřítomnění. Divadlo ABC hraje už od července proslulou Plautovu komedii TLUČHUBA (známou též jako Chlubný voják), kterou přepsal dramatik Joachim Knauth z NDR. Snaha režiséra Ladislava Vymětala o to, aby inscenace vyzněla současně a nikoli fosilně, se nevelmi vydařila. Že diváci tleskají uprostřed představení a baví se? Ano, ovšem reakce publika by byla ještě o to silnější, kdyby tato komedie překlenula ve Vymětalově pojetí staletí a dotkla se satirou či moudrou úvahou dneška. Těch míst je málo. A tak se tleská věčně živým obhroublejším vtipům a vděčnému převlékání mužů do ženských šatů. Jinak se před hledištěm odvíjí jen málo zajímavý děj. Setkáme se sice s klasickými postavami: s chlubným vojákem, chytrým sluhou, párem milenců (mladíka Lyrímiia ladí Marcel Vašinka lacině do bisexuality, ala je to jako návštěva v muzeu. Vinen ovšem není Plautus, ale herci, kteří mu nevdechli potřebnou dávku života. Většina výkonů je toporná. Ten se snaží o nadhled nad rolí, jiný chce zahrát jako doopravdy, a dohromady se rozpačité herecké pojetí misí a režisérova pevná ruka jako by byla kusem překližky s nápisem: Hrajte, jak kdo umí.Nade všemi ční otrok Palestrio Karla Augusty. Herec si našel svůj osobitý pohled na titulní postavu. Promluvy k obecenstvu, podivná melodie věty, zvýrazněná intonace, nečekané ztišení a zvýšení hlasu, to je odkrytí zdánlivě lehce čitelné postavy všemi mastmi mazaného otroka. Augusta se dobírá poznatku, že tento človíček je takový, jaký je, proto, aby vůbec mohl přežít. Zdánlivě si formuje život podle svých představ, ale nemylme se. Kdesi v pozadí je vždycky hlavní motor jeho počínání - holý strach o život. Jak už bylo patrné v Augustových mimořádných kreacích na jeho předešlé scéně v Divadle Na zábradlí, tento herec je schopen vtěsnat do svého nikterak širokého, leč účinného rejstříku i tak rozdílné postavy, jako je otec Karamazov, sluha Dona Juana nebo hrabalovská Figurka z Bambini di Praga. Osvojil si několik osobitých postupů, které nikdy nepůsobí jako manýra, protože Augusta ví, jak s nimi nakládat. I tak se pozná herecká osobnost.Plauta v ABC tedy hodnotíme jako rozpačitou daň klasikovi. Znamená to tedy antické hry raději neuvádět? Naopak, spíše se poučit a zkusit to znovu a jinak.JAN REJŽEK
Olej na plátně (49 x 93, 5 cm), skica. Ženská okřídlená postava sedí na trůně nad schodištěm, pod schody sedí dívka a putto, vlevo mužská a ženská figura před sloupy architektury. and Jedna ze čtyř lunet, pro Burgtheater ve Vídni. Originály zničeny roku 1945.