Mědiryt (19, 3 x 15, 3 cm). Figurální výjev v kvetoucí zahradě s motivem sochařsky pojatého schodiště, které zdobí erby rodu Binago. V popředí vyrůstá ze země ověnčená Flora, která podává putti cibulky narcisů a tulipánů, po její pravici žena, která se proměňuje v jabloň, po její levici stojí Binago s rozvinutým svitkem. Nad zahradou se vznáší putto s nápisem a prstenec zvěrokruhu v čele se znamením blíženců. Nad prstencem druhý putto nesoucí nápisovou pásku. and Rytina podle předlohy Karla Škréty. Frontispis knižních tezí Jana Antonína Binaga, knižní výtisk tezí bez frontispisu je uložen v Národním archivu v Praze (sbírka Wunschwitz - tisky, inv. č. 71). Škréta se patrně inspiroval ilustracemi G. B. Ferrariho (Hespetides..., 1646).
Průčelí budovy s figurální sochařskou výzdobou ( Antonín Pilgrim, 1510-1511), uprostřed mezi postavami heroldů a měšťanů alegorická postava Spravedlnosti (na hlavě koruna, v levé ruce váhy, v pravici meč). and Socha pochází patrně z doby po švédských válkách, kdy byla radnice poškozena. Opravy byly dokončeny roku 1660.
Rytina: Deukalión (antikizující zbroj, plášť přes hlavu) a Pyrrha (plášť přes hlavu) za sebe házejí kameny, které se mění v děti s korunami a mitrami. V pozadí kruhový antický chrám se sochou bohyně Themis, na podstavci reliéf s obětí, před chrámem zapálený oltář., Neumann 1974#, č. 188., and Před chrámem je verš z Ovidiových Proměn (1, 411-412) : saxa missa viri manibus faciem traxere virorum/ kameny hozené m užem tvář mužů na sebe vzaly (překlad F. Stiebitz). Škréta se inspiroval výjevem Deukalióna a Pyrrhy v ilustrovaných vydáních Ovidiových proměn. Stejná kompozice s kruhový hrám se sochou bohyně v pozadí se v knižních ilustracích objevuje již po polovině 16. století. Rytina je třetí ze sedmi ilustrací k universitní disertace Jana Antonína Losyho z Losynthalu, kterou obhájil v Praze roku 1668. Ilustrace oslavují císaře Leopolda I. a jeho snoubenku Markétu Španělskou, která měla přinést vytouženého dědice. Ovidiův verš tu dostává dynastický vyznam, obnova lidstva je odvislá od obnovy habsburského domu, kamny hozené Deukaliónem a Pyrrhou/ Leopoldem a Markétou "mají tváře mužů" (dědiců). Všechny děti zrozené z kamenů proto mají na hlavě odznaky světské nebo církevní moci.
Olej na plátně (108,5 x 95 cm): plešatý stařec (vavřínový věnec na hlavě, psací brko za uchem, antikizující oděv, na krku zlatou medaili na řetězu) sedí u stolu opírá se o svitek s nápisem FINIS.CORONAT.OPVUS, na svitku je postavený kalamář. Levou rukou stařec na nápis ukazuje., Togner 1999#, s. 28, č. 3., and Brzy po dokončení díla byl Abbiati z biskupových služeb propuštěn, což mohl ironicky anticipovat tento obraz i jako jeho protěšek, Filosof II. Text na svitku "Konec korunuje dílo" odkazuje na velké dílo, za něž byl filosof doměněn slávou (věnec) a bohatstvím (zlatý řetěz).
Olej na plátně (109,5 x 95,5 cm): vousatý stařec (plášť přes hlavu) drží pod paží knihu a v rukou pásku s nápisem HONOR.VIRTUTIS.PREMIUM. Na stole před ním kalamář a pero., Togner 1999#, s. 30, č. 4., and Brzy po dokončení díla byl Abbiati z biskupových služeb propuštěn, což mohl ironicky anticipovat tento obraz i jako jeho protěšek, Filosof I. Nápis lze číst ve smyslu: sláva je odměnou za ctnost (schopnosti, zásluhy). Klíčem k interpretaci obrazu je patrně plášť přehozený přes hlavu na znamení smutku, na plášti zakrývající filosofův spánek je zlatá medaile, symbol jeho hmotného ocenění.
Lept (31, 1 x 19, 3 cm). V horní části kompozice zleva: Pomona za pomoci putti plní roh hojnosti ovovem, vedle ní stojí Ceres se srpem v ruce, přehlíží obilné pole. Vpravo putto ošetřuje vinici, Bakchus si prohlíží hrozny vína, v popředí výjevu Saturn s kosou, v pozadí oráč. Nad skupinou se vznáší orlice se svitkem v pařátech. V dolní polovině kompozice sedm sedících ženských postav s hradebními korunami na hlavách a nádobou s vytékající vodou v rukách - šest žen jsou personifikace moravských mest: Brno, Olomouc, Jihlava, Nové Město, Znojmo a Uherské Hradiště. Sedmá žena je bohyně Matky Země Gaia. Vlevo znak s moravskou orlicí, vpravo erb svobodných pánů Podstatských z Prusinovic. and Zelenková 2009#, 52-53, čk. 17.
Výzdoba stropu velké síně ve druhém patře zámku., Zázvorková 1932#., and Smrt Dido podle rytiny G. J. Rossiho podle Petra Testy, příchod Aeneův do Latia podle rytiny J. Fr. Greutera podle Pietra da Cortona, únos Sabinek podle obrazu Enea Vicco, rytého Tomášem Barim.