5-Hydroxytryptamine (5-HT) can be released from mast cells and platelets through an IgE-dependent mechanism and may play a role in the pathogenesis of allergic bronchoconstriction. However, the effect of 5-HT on ion transport by the airway epithelium is still controversial. The objective of this study was to determine whether 5-hydroxytryptamine (5-HT) regulates NaCl transport by different mechanisms in the apical and basolateral membrane of tracheal epithelia. We studied the rat tracheal epithelium under short-circuit conditions in vitro. Short-circuit current (Isc) was measured in rat tracheal epithelial monolayers cultured on porous filters. 5-HT inhibited Na+ absorption [measured via Na+ short-circuit current (INasc)] in the apical membrane and stimulated Cl- secretion [measured via Cl- short-circuit current (IClsc)] in the basolateral membrane. Functional localization using selective 5-HT agonists and antagonists suggest that IClsc is stimulated by the basolateral membrane-resident 5-HT receptors, whereas INasc is inhibited by the apical membrane-resident 5-HT2 receptors. The basolateral addition of 5-HT increases intracellular cAMP content, but its apical addition does not. The addition of BAPTA/AM blocked the decrease of INasc which was induced by the apical addition of 5-HT, and 5-HT increased intracellular Ca concentrations. These results indicate that 5-HT differentially affects INasc and IClsc across rat tracheal monolayers through interactions with distinct receptors in the apical and the basolateral membrane. These effects may result in an increase of water movement towards the airway lumen.
The Lake Quillwort (Isoëtes lacustris) and Spring Quillwort (I. echinospora) are submerged Lycopods and critically endangered species of Czech flora, each living in a sole lake in the Šumava Mountains (Bohemian Forest). Our 15-year scientific research has been focused on the resistance of these living fossils to the strong acidification of the lakes. Both populations were unable to reproduce for decades and are responding in a quite specific way to the current recovery of the lakes, although this does not quarantee the successful restoration of the quillwort stands. and Martina Čtvrtlíková.
Recenzentka vychází z toho, že zrod socialistické kultury v Československu po únoru 1948 předjímal také nový přístup k urbánním konceptům a společenské funkci architektury, která začala být chápána jako prostředek aktivní proměny „přírodního prostředí“ v „životní prostředí“ a stala se tak politikem. První recenzovaná publikace je podle ní zatím jedinou větší prací věnovanou komplexní historii takzvané Nové Ostravy a jejích satelitních sídlišť, která v této nejprůmyslovější oblasti Československa od konce čtyřicátých let minulého století vznikala. Její autor zde sleduje sovětský vliv a problém sovětizace české architektury, zároveň se ale snaží vidět pod rouškou příklonu k sovětským vzorům návrat či počátek specifického československého vývoje. Ve druhé práci pak autor zaměřil pozornost na takzvané kulturní domy jako multifunkční zařízení určené k všestrannému vzdělávání veřejnosti, které se staly typickým dobovým fenoménem, jehož zhodnocení může poukázat nejen na hlavní rysy vývoje architektury a urbanismu za komunistického režimu, ale také na měnící se chápání společnosti, respektive „lidu“. Přes dílčí historické nepřesnosti a omyly obě publikace Martina Strakoše podle recenzentky znamenají jednoznačný přínos pro pochopení dobové atmosféry v architektonických a urbanistických kruzích a zároveň historikům umožňují nahlédnout do nepříliš prozkoumaných oblastí „budovatelské“ epochy., b1_The reviewer of these two publications starts from the premise that the birth of Socialist culture in Czechoslovakia after February 1948 also anticipated a new approach to the concepts of urban planning and the social function of architecture, which began to be understood as an active way to change the ‘natural environment’ into a ‘living environment’, and this function thus became policy. The first publication considered here, whose title translates as ‘The New Ostrava and its satellites: Chapters in the history of architecture from the 1930s to the 1950s’, is, according to the reviewer, so far the only large comprehensive history of what is called Nová Ostrava (New Ostrava) and its satellite housing estates, which were built in this region, the most industrial of Czechoslovakia, from the late 1940s onwards. Its author, Martin Strakoš, traces the Soviet influence and the question of the sovietization of Czech architecture, but also tries to see, beneath the veil of the inclination to Soviet models, a return to specifically Czechoslovak changes or the beginning of new developments. In the second work under review, whose title translates as ‘Community arts centres in the Ostrava region in the context of twentieth-century architecture and art: The cornerstones of society’, the author, again Strakoš, focuses on community arts centres (kulturní domy, literally ‘houses of culture’) as multipurpose facilities intended for the all-round education of the public, which became a typical phenomenon of the period, the assessment of which can help to throw light not only on the main features of the development of architecture and urban planning during the Communist regime, but also on changes in understanding society and the ‘people’., b2_Despite their occasional historical imprecision and mistakes, Strakoš’s two publications make, according to the reviewer, definite contributions to our understanding of the atmosphere amongst architects and urban planners at the time, and they also provide historians with insight into a largely neglected aspect of the era of ‘building Socialism’., [autor recenze] Doubravka Olšáková., and Obsahuje bibliografii
Ladislav Hejdánek (1927–2020) is known as a thinker who strove to develop his concept of so-called non-objectifying thinking. But he is not an isolated author in this respect. From amongst the world philosophers, Karl Jaspers (1883–1969) also explored a similar issue. Both were convinced that our thinking did not allow us to adequately thematize reality (or certain aspects of reality) and disproportionately objectified it. The study attempts to, in outline, chart, contrast and critically assess these reflections. Jaspers’ alternative to this objectifying thinking is given to be his concept of ciphers of transcendence, by which non-objectifiable reality is to be represented symbolically and without the use of concepts. Hejdánek finds internal contradictions in Jaspers’s conception and proposes his own alternative, which does not allow for the abandonment of thinking in concepts but for its development by working with non‑objective intentions. The dispute between the two authors is understood as a dispute over the possibility of a future change in the way of thinking that has characterized the European tradition up until now. and Ladislav Hejdánek (1927–2020) je znám jako myslitel usilující o vypracování koncepce tzv. nepředmětného myšlení, není však v tomto ohledu autorem ojedinělým. Ze světových filosofů svébytně řešil podobný problém také Karl Jaspers (1883–1969). Oba byli přesvědčeni, že naše myšlení nám neumožňuje adekvátně tematizovat skutečnost (či určité stránky skutečnosti) a nepřiměřeně ji zpředmětňuje. Studie se pokouší tyto jejich reflexe rámcově zmapovat, porovnat a kriticky posoudit. Jako Jaspersova alternativa vůči tomuto předmětnému myšlení je představeno jeho pojetí šifer transcendence, jimiž má být nepředmětná skutečnost míněna symbolicky a bez užití pojmů. Hejdánek v Jaspersově koncepci shledává vnitřní rozpory a navrhuje vlastní alternativu, která nepočítá s opuštěním myšlení v pojmech, nýbrž s jeho rozvinutím pomocí práce s nepředmětnými intencemi. Spor mezi oběma autory je pochopen jako spor o možnost budoucí proměny způsobu myšlení, jímž se vyznačuje dosavadní evropská myšlenková tradice.