Erytrocytární aloimunizace (izoimunizace, hemolytické onemocnění plodu a novorozence – HON) se v současnosti díky rutinní imunoprofylaxi anti-D imunoglobulinem vyskytuje sporadicky. Výskyt atypických aloimunizací non-RhD-antigeny zůstává neměnný, poněvadž není známa profylaxe a ani prevence nezajišťuje stoprocentní účinnost. Pokud se imunoprofylaxe anti-D imunoglobulinem neprovede nebo selže, hrozí vznik hemolytického onemocnění plodu a novorozence. Každý případ je potom unikátní (specifita a typ protilátky, blokující protilátky v séru matky, antigenní výbava erytrocytů plodu, gestační stáří při začátku onemocnění atd). Pokroky v genové diagnostice, imunohematologii a dopplerovské ultrasonografii významně snižují frekvenci nutných invazivních zákroků v diagnostice a léčbě senzibilizovaného těhotenství. Intraumbilikální přísně intravenózní transfuze pod ultrasonografickou kontrolou je první metodou volby léčby případů s těžkou anémií plodu i při rozvinutém hydropsu. Konzultace a léčba se soustřeďují do center s perfektní porodnickou a neonatologickou péčí a nepřetržitou operační pohotovostí. Klíčová slova: anti-D-imunoglobulin – erytrocytární aloimunizace – hemolytické onemocnění plodu a novorozence – imunoprofylaxe anti-D-imunoglobulinem – intraumbilikální intravenózní transfuze, The erythrocyte alloimmunization (isoimmunization, hemolytic disease of the fetus and newborn – HON) occurs sporadically at present, thanks to routine immunoprophylaxis with anti-D immunoglobulin. The occurrence of atypical alloimmunizations related to non-RhD-antigens remains unchanged, as there is no prophylaxis known and even the prevention does not provide one hundred percent efficiency. When anti-D immunoglobulin immunoprophylaxis is not undertaken or fails, the threat of hemolytic disease of the fetus and newborn arises. Every case is then unique (specificity and type of antibody, blocking antibodies in maternal serum, antigenic make-up of fetal erythrocytes, gestational age at the disease onset etc). The advancements in genetic diagnostics, immunohematology and Doppler ultrasonography significantly reduce the frequency of necessary invasive interventions in the diagnostics and treatment of sensibilized pregnancy. Intraumbilical strictly intravenous transfusion under ultrasound guidance is the first-line method of therapy for cases of severe fetal anemia as well as advanced hydrops. Consultations and treatment are provided in the centres for comprehensive obstetrical and neonatal care with continuous intervention preparedness. Key words: anti-D immunoglobulin – erythrocyte alloimmunization – hemolytic disease of the fetus and newborn – anti-D immunoglobulin immunoprophylaxis – intraumbilical intravenous transfusion, and Zdeněk Žižka
Imunostimulace polybakteriálním lyzátem (Urivac®) v prevenci recidivujících infekcí dolních močových cest. Infekce močových cest (IMC) zaujímají v evropských zemích i u nás dlouhodobě druhé místo ve výskytu infekčních onemocnění v populaci a představují tak významný socioekonomický problém. Spolu s respiračními infekty se rozhodující měrou podílejí na preskripci antimikrobiálních přípravků. Extenzivní antimikrobiální léčba je jednou z nejvýznamnějších příčin nárůstu bakteriální rezistence. Určitou možnost prevence recidiv infekcí dolních močových cest a snížení spotřeby antimikrobiálních preparátů představuje imunostimulace. Prospektivní multicentrická studie hodnotila klinický účinek, snášenlivost a přínos k léčbě recidivujících zánětů při podávání imunostimulačního přípravku Urivac®. Počet atak infekcí dolních močových cest se po imunostimulaci významně snížil jak v jejím průběhu, tak po jejím ukončení (p = 2,2x10-16). V průběhu imunostimulace bylo bez příznaků 85 % nemocných a při dalším sledování 70,8 %. Snížil se také počet aplikovaných antimikrobiálních přípravků. Subjektivní zlepšení přetrvávalo ve více než 57 % i po ukončení léčby. Mikrobiologická odpověď dosáhla 77 %, v odstupu od ukončení léčby se snižuje. U exacerbací byla uropatogenní flóra detekována v 61 %. Nežádoucí účinky u dvou nemocných vedly k předčasnému ukončení terapeutického režimu., In European countries, including the Czech Republic, urinary tract infections (UTIs) have long occupied the second place in the incidence of infectious diseases in the population, thus representing a major socioeconomic problem. Along with respiratory infections, they are the major contributors to the prescription of antimicrobial agents. Extensive antimicrobial therapy is one of the most important causes of increased bacterial resistance. Immunostimulation is a possible way of preventing recurrent lower urinary tract infections and reducing the consumption of antimicrobial agents. A prospective multicentre study evaluated the clinical effi cacy, tolerability, and benefi t to treatment of recurrent infections with the immunostimulatory drug Urivac®. The number of attacks of lower urinary tract infections following immunostimulation reduced signifi cantly both during its course and after its cessation (p = 2.2 x 10–16). During immunostimulation, 85 % of patients were symptom-free, and during subsequent follow-up it was 70.8 %. There was associated with a reduction in the number of the antimicrobial agents administered. Subjective improvement persisted in more than 57 % even after treatment cessation. Microbiological response reached 77 %; it decreases with increased time from treatment cessation. In the case of exacerbations, uropathogenic fl ora was detected in 61 %. Adverse eff ects in two patients led to early termination of the therapeutic regimen., Miroslav Hanuš, Michaela Matoušková, Vlasta Králová, Jan Hiblbauer jr., Jakub Szewczyk, Radek Sýkora, Riad Sabra, Peter Tomaštík, Jiří Paseka, and Literatura
Cílem článku je prezentovat současná doporučení k léčbě karcinomu močového měchýře po iniciální transuretrální resekci tumoru. Adjuvantní intravezikální léčba chemoterapií a imunoterapií prokazatelně snižuje recidivy karcinomů a v případě imunoterapie při udržovací dlouhodobé léčbě dokonce i oddaluje progresi onemocnění. Proto má svoji nezastupitelnou roli v komplexní péči pacientů s karcinomy měchýře neinfiltrujícími svalovinu., The aim of this article is to present current recommendations for treatment of bladder cancer after initial transurethral resection of tumor. Adjuvant intravesical treatment with chemotherapy and immunotherapy unequivocally lowers cancer recurrence and in case of maintenance immunotherapy even more prolongs the time to bladder cancer progression. Therefore it plays an irreplaceable role in complex care of non-muscle invasive bladder cancer patients., Milan Král, Zdeněk Mucha, Vladimír Študent, and Literatura
Karcinom prostaty patří mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů. V časném a lokalizovaném stadiu je léčitelný, určité procento pacientů však relabuje nebo se diagnóza stanoví až v pokročilejších stadiích, kde jsou léčebné možnosti limitované. Imunoterapie je kromě klasické hormonální terapie, radioterapie a chemoterapie další perspektivní léčebnou modalitou v těchto stadiích. Vznik nádorového onemocnění je mnohastupňový proces komplexní povahy, v němž samotné nádorové buňky představují heterogenní populaci zasazenou do kontextu mikroprostředí nenádorový ch buněk a tkání tvořících složitý nádorový „ekosystém“. Imunitní systém je schopen kontrolovat růst nádorových buněk v raných stadiích vzniku nádoru. S pokročilým růstem nádoru jsou imunitní mechanizmy víceméně paralyzovány a mnohdy na proliferaci nádorových buněk mají paradoxně podpůrný účinek. Aby byla protinádorová terapie úspěšná, musí zohledňovat všechny komplexní aspekty interakce imunitního systému a nádorových buněk včetně mikroprostředí. V článku jsou probrány současné možnosti imunoterapie karcinomu prostaty preparáty, které postoupily do III. fáze klinických studií., Prostate cancer is among the most common cancers in men. It is treatable in the early and localized stage; however, a proportion of patients relapse or the diagnosis is made only in more advanced stages when the therapeutic options are limited. In addition to classic hormonal therapy, radiotherapy, and chemotherapy, immunotherapy is another promising treatment modality in these stages. The development of cancer disease is a multistage process of a comprehensive nature wherein the tumour cells themselves represent a very heterogeneous population put into the context of a microenvironment of non-tumour cells and tissues, thus forming a complex tumour "ecosystem". The immune system is capable of controlling tumour cell growth in the early stages of tumour development. With advanced tumour growth, immune mechanisms become more or less paralysed and, in fact, not infrequently have a promoting effect on tumour cell proliferation. In order to be successful, anticancer therapy must take into consideration all the comprehensive aspects of interaction of the immune system and tumour cells, including the microenvironment. The article deals with the current options of immunotherapy for prostate cancer with agents that have advanced into phase III clinical trials., Jiřina Bartůňková, Radek Špíšek, Michal Podrazil, Rostislav Kuklík, and Literatura
Aktivace imunitního systému je velmi důležitým krokem v léčebné strategii metastazujícího melanomu a větší pochopení funkce kontrolních bodů imunity vedlo k vývoji řady checkpoint inhibitorů. Ipilimumab, monoklonální protilátka proti CTLA-4 byl první lék, který prokázal zlepšení přežití u pacientů s metastazujícím melanomem. Medián celkového přežití (OS) u pacientů léčených ipilimumabem byl, při porovnání s pacienty léčenými gp100 vakcínou, delší (10,9 proti 6,4 měsíce) a také pacienti léčení ipilimumabem a DTIC měli, proti pacientům léčeným samotným DTIC zlepšené OS (11,2 proti 9,1 měsíce). Většina nežádoucích účinků vyvolaných léčbou ipilimumabem jsou imunitně zprostředkované a mezi nejčastější patří gastrointestinální a kožní toxicita, endokrinopatie a hepatotoxicita. Koncem roku 2014 byly schváleny FDA pembrolizumab a nivolumab, nové monoklonální protilátky proti dalšímu významnému kontrolnímu bodu imunity PD-1 receptoru. Vstupujeme do nové éry v léčbě melanomu, ale nemůžeme říci, že je problematika léčby melanomu vyřešena. Je nutný další výzkum v oblasti biomarkerů a kombinované léčby, včetně optimálního dávkování i doby terapie., Activation of the immune system is very important step in the treatment strategy of metastatic melanoma and greater understanding of function of the immune checkpoints led to the development of several immune checkpoint inhibitors. Ipilimumab, an anti-CTLA-4 monoclonal antibody, was the first agent to demonstrate a survival benefit in patients with metastatic cutaneous melanoma. The median OS rate for patients treated with ipilimumab was, compared with patients receiving a gp100 vaccine longer (10.9 versus 6.4 months), and also patients treated with ipilimumab and DTIC compared with those treated with DTIC alone had improved OS (median OS 11.2 versus 9.1 months.) The majority of ipilimumab-related adverse events are immune related, and the most common are gastrointenstinal and skin toxicity, endocrinopathy and hepatotoxicity. New monoclonal antibody against other important immunity checkpoint PD-1 receptor, pembrolizumab and nivolumab, got FDA approval at the end of 2014. We are approaching the new era of the treatment of melanoma but we cannot say, that we resolved the problem. Further research of biomarkers, combination therapies and also optimal dosing, and duration of treatment is needed., Ivana Krajsová, and Literatura
Zásadní význam T-lymfocytů pro kontrolu nádoru byl ověřen jak na zvířecích modelech tak klinickými pozorováními. Adoptivní buněčná terapie dosáhla v poslední době výborné účinnosti, což podporuje zjištění, že imunitní systém může bojovat s nádorovým onemocněním. Použití buněčné imunoterapie bylo dříve omezeno technickými možnostmi izolace a expanze antigen specifických T-lymfocytů schopných selektivně zabíjet nádorové buňky. Jedna ze současných slibných strategií je založena na ex vivo manipulovaných pacientových T-lymfocytech, které jsou upraveny pomocí chimérického antigenního receptoru (CAR). Chimérické antigenní receptory obvykle kombinují vazebné místo pro antigen z monoklonální protilátky s efektorovou funkcí T-lymfocytů. Genetická manipulace dává T-lymfocytům požadovanou specificitu, ale také umožňuje ovlivnit jejich aktivační a proliferační potenciál. Takto upravené CAR T-lymfocyty mohou podstatně redukovat nádorovou masu, která exprimuje na nádorových buňkách cílový antigen. Byly testovány různé designy CAR receptorů, různé výrobní procesy a soubory pacientů. CAR T-lymfocyty představují efektivní terapeutický přístup, a to zejména u hematologických malignit. Podávání CD19 specifických CAR-modifikovaných T-lymfocytů, které se váží na B-lymfocyty, u nehodgkinovských lymfomů a chronické lymfocytární nebo akutní lymfoblastické leukémie, bylo v nedávných klinických studiích velice efektivní. Budoucí výzkum musí v oblasti designu a přípravy CAR T-lymfocytů identifikovat kritické parametry, které jsou nezbytné pro efektivní využití adoptivního přenosu T-lymfocytů v onkologické léčbě. Personalizovaná buněčná terapie se pak může rozšířit a stát se slibným léčebným postupem pro hematologické malignity i solidní nádory., A central role of T-cells in the control of cancer has been supported by both animal models and clinical observations. Adoptive cell therapy has recently achieved impressive efficacy, supporting the finding that the immune system can fight cancer. The broaden application of cell immunotherapy has been previously constrained by the technical abilities to isolate and expand antigen-specific T-cells potent to selectively kill tumor cells. One of the promising current strategies is based on ex vivo engineered patients T-cells, which are redirected by a chimeric antigen receptor (CAR). Chimeric antigen receptors usually combine the antigen binding site of a monoclonal antibody with the effector function of a T -cell. The genetic manipulation gives T-cells desired specificity but also enables to tailor their activation and proliferation potential. Such modified CAR T-cells can substantially reduce the tumor burden as long as the targeted antigen is present on the cancer cells. Various CAR designs, manufacturing processes, and study populations have been tested. CAR T-cells represent a powerful therapeutic approach, especially in hematologic malignancies. Administration of CD19-specific CAR-modified T cells, that target B-cell, in non-Hodgkin lymphomas and chronic lymphocytic or acute lymphoblastic leukemia, has been remarkably effective in recent clinical trials. The future research has to identify the critical parameters of CAR T-cells design and engineering that are necessary for effective utilization of adoptive T-cell transfer in cancer therapy. Finally, the personalized cell therapy may expand as a promising treatment approach to different hematologic malignancies and solid tumors., Daniel Lysák, and Literatura
Imunoterapie se v posledních letech ukazuje jako slibná léčebná možnost i u bronchogenního karcinomu. Zájem je věnován zejména blokádě kontrolních imunitních bodů, které inhibují fyziologické imunitní mechanizmy a antigen specifické imunoterapii vakcinami. Léčba blokádou kontrolních imunitních bodů (immune checkpoints) zahrnuje monoklonální protilátky blokující CTLA-4 (cytotoxický T lymfocytární antigen) a protilátky blokující receptor PD1 (membránový protein programované buněčné smrti) a jeho ligand PD-L1., In recent years, immunotherapy has proved to be a promising therapeutic modality in bronchogenic carcinoma as well. Of particular interest is the blockade of immune checkpoints, which inhibit physiological immune mechanisms, and antigen-specific immunotherapy with vaccines. Treatment with the blockade of immune checkpoints involves monoclonal antibodies blocking CTLA-4 (cytotoxic T-lymphocyte antigen) and antibodies blocking the PD1 receptor (programmed cell death membrane protein) and its ligand PD-L1., Leona Koubková, and Literatura
Pokrok zejména v oblasti molekulární imunologie otevřel nové možnosti, umožnil identifikaci nových cílů v imunitním systému a vedl k vývoji nových protinádorových látek. Některé z těchto látek jsou v současné době schváleny a jsou součástí standardní léčby, další jsou v posledních fázích klinického zkoušení. Tyto látky mají význam zejména v paliativní indikaci u nemocných s pokročilým stadiem onemocnění, kterým nemůžeme nabídnout mnoho léčebných možností. Očekává se rozšíření imunoterapie i do indikace adjuvantní. Potenciál imunoterapie v léčbě nádorových onemocnění je velký, pozornost se soustřeďuje na solidní nádory. Zejména maligní melanom hrál důležitou roli při rozvoji imunoterapie u nádorových onemocnění. Značné úsilí je také věnováno hledání klinicky dostupných prediktivních a prognostických faktorů, které by dokázaly vybrat pacienty vhodné k léčbě a které by usnadnily její průběžné hodnocení., Advances, particularly in the field of molecular immunology, have opened new opportunities, allowed identification of new targets in the immune system, and resulted in developing new anticancer agents. Some of these agents have already been approved and become a part of standard treatment while others are in the final phases of clinical trials. These agents are of particular importance in the palliative indication in patients with advanced disease stage who cannot be offered many treatment options. Immunotherapy is expected to be approved for the extended adjuvant indication. The potential of immunotherapy in treating tumour disease is great, with attention being paid to solid tumours. It is malignant melanoma that has played an important role in developing immunotherapy in tumour diseases. Considerable effort is being made to search for clinically available predictive and prognostic factors capable of selecting patients suitable for treatment and facilitating its continuous evaluation., Denisa Vitásková, Bohuslav Melichar, and Literatura
There are various complications of prosthetic valvular surgeries. Among them, leaflet perforation should be emphasized and brought to mind when there have been eccentric valvular regurgitation. In this report, we presented 2 cases of iatrogenic aortic and mitral valve leaflet perforation after prosthetic valve surgeries. and M. Dogan, S. Acikel, U. Arslantas, T. Cimen, E. Yeter