Skizy vytvořené pro freskovou výzdobu stropů Černínského paláce v Praze: Herkules a Antaios. and Pražské paláce 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001.
Bronzová soška (79, 9 cm): na zemi leží poražený kentaur Nessos, Herkules kentaura překračuje a odnáší si manželku Déianeiru., Prag um 1600#, I, č. 62, and Socha je dochována v dalších třech exemplářích (Paris, Louvre; Amsterdam, Rijksmuseum; Kansas City, Museum of Fine Arts). Jeden exemplář byl kdysi součástí pražských sbírek Rudolfa II. Podnětem ke vzniku sousoší bylo o rok mladší dílo z pražských císařských sbírek zobrazující stejný námět od Huberta Gerharda, kterého Rudolf II. zjevně pozval do Prahy. Obě sochy byly variací na sochařský typ vytvořený Giambolognou. Expresivní výraz Vriesova Nessa byl ovlivněn antickým hellénistickým sochařstvím zprostředkovaným vatikánským Laokoontem, kterým se inspiroval rovněž Gerhard.
Pískovcová plastika v nadživotní velikosti. Stojící nahá postava, kolem beder a na ramenou lví kůže, která pokrývá i hlavu. and Kovařík 2006#, 104-107.
Kresba (21, 3 x 17, 2 cm): nahý Herkules (lví kůže, kyj) s jablky Hesperidek v ruce za zády. Před Herkulem nahá Venuše s Amorem, nad Venuší déšť peněz, nad Herkulem Juno (koruna, žezlo) na trůnu, nohu má položenou na globu, vedle bohyně páv., Prag um 1600#, č. 261 s. 389-390., and Déšť peněz za Venuší je odkaz na Danaé a Jupiterovy zálety, rozhodování Herkulovo se tedy týká rozkoší a manželské věrnosti reprezentované Juno. Postoj Herkula s rukou s jablkem za zády je ohlasem antické sochy známé jako Hercules Farnese.
Pískovcová socha stojícího nahého muže, bojuje se lvem, kterému rozevírá tlamu., Anděl 1984#, 182., and Dvě sochy s námětem Herkulovy činy byly původně součástí výzdoby zámku v Kašticích. Stály na pilířích u zámeckých vrat. Do Krásného Dvora byly převezeny v roce 1989. Poche (1978, 45) však existenci soch v Kašticích nezmiňuje. Socha muže zápasícího se lvem má však ikonografické znaky typu Samsona zápasícího se lvem (chybí Herkulovy atributy: lví kůže).
Pískovcová socha nahého muže (vousy), přes hlavu má přetaženu lví kůži, nad hlavu zdvíhá kyj, u nohou saň., Anděl 1984#, 182., and Dvě sochy s námětem Herkulovy činy byly původně součástí výzdoby zámku v Kašticích. Stály na pilířích u zámeckých vrat. Do Krásného Dvora byly převezeny v roce 1989. Poche (1978, 45) však existenci soch v Kašticích nezmiňuje.
Kabinet , dřevo, řezba (v. 127, š. 117, hl. 35 cm). Na zásuvce: Herkules., Mžyková 1994#, 111-112, č. k. 80., and Tento kus pochází, podle záznamu nalezeném v kabinetu po odkrytí zadní stěny, z Plzně - patrně z císařského (habsburského) domu na náměstí vedle radnice. Dům ve městě využíval císař Rudolf II. při svých cestách.
Kabinet , dřevo, řezba (v. 127, š. 117, hl. 35 cm). Na zásuvce: Héraklés a Kerberos., Mžyková 1994#, 111-112, č. k. 80., and Tento kus pochází, podle záznamu nalezeném v kabinetu po odkrytí zadní stěny, z Plzně - patrně z císařského (habsburského) domu na náměstí vedle radnice. Dům ve městě využíval císař Rudolf II. při svých cestách.
Pískovcová socha na soklu: nahá mužská postava s vousy, pravá ruka za zády (originál sochy v ní drží jablka Hesperidek), levou rukou se opírá o kyj opřený na kameni, s přehozenou lví kůží., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součást galerie 44 kopií antických soch z římských sbírek. Mandík sochu vytvořil podle Herkula Farnese, kterého mohl znát z Perrierovy rytiny (Perrier 1638, 59, zrcadlově převráceno), odkud také mohl převzít název. Mohl však sochu znát i z celé řady jiných grafik, protože v 17. století to bylo jedno z nejslavnějích antických děl. Hercules Farnese byl objeven v Caracallových lázních v Římě a v následujícím roce, 1546, byl vystaven v římském palazzo Farnese, kde zůstal do roku 1787. Od roku 1792 je jedním z nejslavnějších děl neapolského musea. Jak ukazuje například legenda k Perrierově rytině, socha byla v 17. století správně chápána jako zobrazení hrdiny odpočívajícího po slavných činech. V ruce schované za zády totiž drží jablka Hesperidek, což byl jeho předposlední, jedenáctý, úkol. V Knihovně připisované Apollodórovi (2, 113-114) je Herkulův slavný čin umístěn na sever, a proto není vyloučeno, že socha Herkula byla právě proto umístěna na severní stranu kolonády.