Vřecko představuje důmyslnou strukturu, kterou nacházíme pouze u vřeckovýtrusných hub. Po pohlavním procesu v něm vznikají askospory sloužící k šíření houby. Významná je funkce vřecka v aktivním rozšiřování askospor. Na odstřelování askospor se podílí stěna vřecka, vrcholový aparát a další buňky v hymeniu. V průběhu evoluce došlo u různých skupin vřeckovýtrusých hub k modifikacím ultrastruktury vřecka a jeho funkce v rozšiřování askospor., Ascus is a sophisticated structure that can only be found in Ascomycota. Ascospores formed in ascus after the sexual process are used for fungal dispersal. Ascus is very important for active discharge of spores. The ascus wall, apical apparatus and other hyphal elements in hymenium are involved in the shooting of spores. The ultrastructure and function of the ascus in the spores discharge has been modified during evolution of various groups of ascomycetes., and Ondřej Koukol.
Článek zahrnuje rešeršní zpracování 27 ročníků (1892-1918) Rozprav a Věstníků, jež byly hlavním publikačním mediem České akademie, se zaměřením na botanické příspěvky. Zjistili jsme, že všechny osobnosti oboru (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) publikovali v češtině své zásadní příspěvky v uváděných časopisech. Ty se staly významným nositelem národní vzdělanosti příslušné vědní oblasti, jak odpovídá i intencím zakladatelů České akademie., The paper deals with a survey of 27 volumes (1892-1918) of Rozpravy and Věstník, the two main journals of the Czech Academy at that time. Concerning botany, the leading botanists and physiologists (L. J. Čelakovský, J. Velenovský, B. Němec, K. Domin, J. Podpěra) published their important contributions (in Czech) in both these journals, thus fulfilling the plan of the Academy founders to promote national education., and Jan Krekule.
Po vzniku Československa se ČAVU úporně snažila zbavit své pověsti konzervativní a silně prohabsburské instituce. K její zásadní reformě však nedošlo a do její struktury se nepromítl ani růst významu přírodních a technických věd. Přírodní a technické vědy tak zůstaly v rámci ČAVU omezeny na II. třídu, v níž vědy o živé přírodě reprezentovali na konci roku 1918 vedle Bohumila Němce především žáci Antonína Friče - František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek a Václav Vávra. Naopak botanik a mykolog Josef Velenovský 11. října 1918 z ČAVU vystoupil a další významný botanik Karel Domin byl zvolen dopisujícím členem až roku 1919. V období 1918-19 získali pro své výzkumy živé přírody podpory či stipendia další čeští vědci - vedle již zmíněného Karla Domina šlo například o Zd. Frankenbergera, hipologa Františka Bílka, botanika Františka Nábělku nebo zoologa Jana Zavřela. I když například bádání o českém jazyce nebo umělecká činnost byly podporovány výrazně vyššími sumami, můžeme konstatovat, že ani vědy o živé přírodě nebyly v rámci ČAVU na počátku Československa popelkou., After the creation of Czechoslovakia, CASA tried hard to lose its reputation as a conservative and strongly pro-Habsburg institution, but it did not undertake any fundamental reform and the importance of the growth in the natural and technical sciences was not reflected in its structure. Hence the natural and technical sciences remained confined to Class Two at CASA, in which the life sciences were represented at the end of 1918 by Bohumil Němec and in particular the pupils of Antonín Frič -- František Bayer, Alois Mrázek, František Klapálek and Václav Vávra. On the other hand botanist and mycologist Josef Velenovský stepped down from CASA on 11th October 1918 and another prominent botanist Karel Domin was only elected as a corresponding member in 1919. In 1918-1919 other life scientists received grants or other support for their research, e.g. as well as the aforementioned Karel Domin, Zdeněk Frankenberger, hippologist František Bílek, botanist František Nábělek and zoologist Jan Zavřel. Although research into the Czech language and artistic activities was supported by substantially larger sums of money, the life sciences cannot be said to have been cinderellas at CASA in the early days of Czechoslovakia., and Martin Franc.
his year, we celebrate two hundred years since the birth of Charles Darwin (1809-1882), one of the world's most creative and influential thinkers, and one hundred and fifty years since the publication of his 1859 book On the Origin of Species. Charles Darwin presented compelling evidence that all living species have evolved over millions of years from a few ancestors through the process he termed natural selection. In 1831, Darwin set out on a British scientific expedition around the world. In South America Darwin found fossils of extinct animals that were similar to modern living species. On the Galapagos Islands in the Pacific Ocean he noticed many variations among plants and animals of the same general type as those in South America. Darwin visited many places around the world collecting specimens to further his studies. and Stanislav Komárek.
Zoo Brno chová kočky pouštní (Felis margarita) od roku 1998. Celkem bylo dovezeno 6 zvířat (3, 3). První úspěšný odchov dvou samců a dvou samic za trvalé přítomnosti kocoura se podařil v roce 2000. Další odchovy následovaly až v letech 2009 - 14, kdy se v 6 vrzích narodilo celkem 17 mláďat (10, 3, 4), z nichž bylo odchováno 10 (8, 2). Úspěšnost z těchto zaznamenaných vrhů tak dosahuje 59 %., Brno Zoo has been breeding the Sand Cat (Felis margarita) since 1998. A total of 6 individuals (3 males, 3 females) have been imported. The first successful breeding involved two males and two females with the constant presence of a male cat in 2000. Other breeding followed so that in 2009-14 there were 6 litters with a total of 17 young (10, 3, and four of unknown gender), of which 10 were raised (8, 2). Hence the success rate of these litters reaches 59 %., Michal Balcar., and Fotografie M. Balcar
Lakušníky (Batrachium) patří k nejpozoruhodnějším rostlinám naší vodní flóry. Vyznačují se svéráznými adaptacemi na rozmanité vodní biotopy po morfologické i reprodukční stránce. Patří k taxonomicky nejkomplikovanějším skupinám vodních rostlin, s oblibou navzájem hybridizují a jejich evoluční historie je neobyčejně spletitá. Reprodukční systém jednotlivých druhů i charakter mezidruhové hybridizace je silně ovlivněn rozdílnou velikostí květů u jednotlivých druhů. Některé morfologicky definované druhy ve skutečnosti zahrnují několik kryptických taxonů, které se mohou lišit svým rozšířením. and In Europe, water-crowfoots (Ranunculus subg. Batrachium) are among the most taxonomically challenging plant groups. They are characterized by peculiar morphological and reproductive adaptations to the water environment. Because of frequent hybridization, their evolutionary history is extremely complicated. The species differ in flower size and the mode of reproduction. Several morphologically defined species include cryptic taxa, which may also differ in their geographic distribution.
Some aspects of the biology of Micropterus salmoides such as growth, population structure and reproduction, were studied in the Primera de Palos’ lake. A total of 200 specimens were captured (98 females, 86 males and 16 juveniles) and distributed into seven different age-classes (from 0+ to 6+). Specimens 6+ were exclusively females. The mean values of male length and weight were slightly higher than females ones but the differences were not significant between sexes. The parameters of the von Bertalanffy growth’s curve were L∞=503.6 mm, k=0.19, t0=-1.04 for males and L∞=512.6, k=0.18, t0=-1.05 for females. The final values of the Gompertz growth’s curve for weight were: W0=36.35, G=10.61, g=0.06 for males and W0=31.81, G=6.93, g=0.11 for females. Reproduction took place in spring. Females mature older than males, in age-class 2+. The results clearly indicate that the largemouth bass population has acclimatised well to the Primera de Palos’ lake, having found environmental and trophic conditions that are favourable to its development.
Third instar larvae of the genus Acroceratitis Hendel from North Thailand are described for the first time. They belong to A. ceratitina (Bezzi), A. distincta (Zia), A. histrionica (de Meijere), A. incompleta Hardy, and A. septemmaculata Hardy. Short descriptions of eggs, empty egg shells, and puparia are also presented. Acroceratitis larvae infest shoots of bamboo (Poaceae). Larval host plants of the studied species are Bambusa polymorpha Munro, Cephalostachyum pergracile Munro, Dendrocalamus hamiltoni Nees and Arnott ex Munro, D. strictus (Roxbourgh), Dendrocalamus sp. (unidentified) and Pseudoxytenanthera albociliata (Munro). The morphological characters of Acroceratitis larvae are compared with those of other Gastrozonini described so far. A key to Acroceratitis larvae is provided. Acroceratitis ceratitina, A. incompleta and A. septemmaculata are morphologically similar and clearly differentiated from A. distincta and A. histrionica by the lack of additional papillar sensilla on the labial lobe, the arrangement of the spinules on the creeping welts and other characters. The morphological differences between the two groups coincide with the type of substrate utilized by their larvae: A. ceratitina, A. incompleta and A. septemmaculata larvae feed in young and soft internode walls, while A. distincta and A. histrionica utilize harder bamboo tissue of already elongated bamboo shoot internodes. Acroceratitis histrionica larvae are special within the Gastrozonini, because they develop exclusively in cavities formed by the internode surface and the protecting culm sheath. Factors influencing spatial utilization of larval resources, preference for upright shoots as breeding substrate, larval behavior, types of bamboo damage caused by different species and attraction to sweat and urine in the adults are discussed., Alexander Schneider, Damir Kovac, Gary J. Steck, Amnon Freidberg., and Obsahuje bibliografii