Tento diskusní příspěvek odpovídá na nedávné kritiky analytického pojmu mysli nabídnuté Tomášem Machulou a zpochybňuje jeho doporučení, abychom se vrátili k tomistickému pojetí racionální duše. Autor se snaží ukázat, že Machula ve svých kritikách jak Descartova pojmu mysli, tak současné analytické filosofie mysli přehlíží ústřední roli vědomí. Dále upozorňuje, že Machula při svém mapování současných teorií mysli opomíjí přístup teoretiků duálního atributu a že jeho kritice fyzikalismu, jakkoli může být účinně uplatňována proti teorii identity, se nedaří vyrovnat se s funkcionalismem, který je od 60. let 20. století nejrozšířenější formou fyzikalismu. Autor se také pokouší ukázat, že pojetí tomistické racionální duše – o nic méně než pojem karteziánské myslící substance – s sebou přináší závažné obtíže z hlediska vysvětlení lidské evoluce. V této souvislosti autor zpochybňuje Machulovo tvrzení, že tomistický pojem duše může být pochopen a oceněn nezávisle na teologickém rámci, ve kterém vznikl., This discussion piece responds to the recent criticisms of the analytical concept of mind offered by Tomáš Machula and questions his recommendation that we return to the Thomist concept of the rational soul. In particular, it is argued that Machula overlooks the central role of consciousness both in his criticisms of Descartes’ concept of the mind and of recent analytical philosophy of mind. In addition, it is argued that Machula ignores the work of dual-attribute theorists in his mapping of contemporary theories of mind, and that his critique of physicalism, while it may be effective against identity theory, fails to properly address functionalism, the most popular form of physicalism since the 1960s. It is also argued that the Thomist rational soul – no less than the Cartesian mental substance – creates serious difficulties for an account of human evolution. In this latter context doubt is raised about Machula’s claim that the Thomist concept of soul can be understood and appreciated independently of the theological framework in which it was developed., and James Hill.
In this study I devote my attention to the significance of the work of the Marquis de Sade in the field of political philosophy. The first part focuses on the definition of the basic principles of de Sade’s politically-orientated reflexion, examining above all the theory of the moral and affective solitude of the human being, and, derived from this, the relativism of all moral judgement. In the second part I indicate - primarily on the basis of the text Yet Another Effort, Frenchman, If You Would Become Republicans - the consequences that flow for human society from these basic postulates: the impossibility of making a social contract and the arbitrary division between sovereign individuals and victims. In the concluding part of the text I attempt to show the extent to which de Sade’s thought is relevant from a certain kind of contemporary political philosophy: I concentrate here on Balibar’s conception of “the inconvertibility of violence”; on Ogilvie’s concept of “man as a write-off”, and also on the concept of bio-power as it is formulated by Michel Foucault in The History of Sexuality, and later by Giorgio Agamben in Homo sacer., Josef Fulka., and Obsahuje poznámky a bibliografii