Malba na aversu vějíře: Minerva (přilba, gorgoneion, štít, kopí) na oblaku (sova), snáší se k Apollónovu chrámu, před nímž jezírko s vodotryskem. Z chrámu vychází Apollón (plášť, lyra, toulec), okolo pět Múz. Múza napravo hraje na strunný nástroj. V průhledu krajina s horami, na obloze Pégasos. Kartuše s Minervou a Apollónem je lemována na obou stranách menšími kartušemi, v levé dvojice Amorů se zapálenými pochodněmi, v pravé dvojice Amorů napíná luk. and Vlnas 2001#, 108 č. I/2.134.
Kresba perem (29,1 x 16 cm): Nahá Venuše stojí opřená o Amorův luk, vedle stojící Amor k ní vztahuje ruku se šípem, nalevo leží na zemi toulec. V pozadí strom., Fučíková 1997#, I/156., Fusenig 2010#, č. 70 s. 204., and Přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfinských sbírek.
Kresba: polonahá Venuše sedí, levicí vytahuje šíp z toulce na zádech před ní stojícího Amora, který napíná luk. Za Venuší Mars ve válečné zbroji, jednou rukou Venuši objímá, ve druhé drží číši vína. Za Venuší putto s pochodní, pod ním Hojnost s rohem. Na protější straně žena s odhalenými ňadry (Minerva ?) s armilární sférou, za ní další Múzy, před nimi na zemi torso nahé ženské sochy, v pozadí za múzami kruhový chrámek., Konečný 1982#., Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). Kresba byla přípravou na obraz v soukromé sbírce, na níže je místo puti s pochodní mladý Bakchus s úponkou vinné révy (srov. Evropa, Dialog mezi Venuší a Minervou 2).
V zámecké zahradě nika se sochou Amazonky, u boku toulec, opírá se o oštěp, na zemi u její levé nohy leží přilba, u její pravé nohy lehký štít (pelta)., Spinola 1999#, s. 48 č. 59., and Podle antické řecké sochy Amazonky (typ Mattei) z let 440-430, známé z antických římských kopií, náchodská socha je kopií sochy ve Vatikánských muzejích (Museo Pio Clementino, La galeria delle statue), která byla ve sbírce Mattei přinejmenším od roku 1613. Originál bývá připisován Feidiovi a akce Amazonky je různě interpretována (po zranění se opírá o kopí, naskakuje na koně nebo odstrkuje loď bidlem).
Bronz (47, 3 cm): rozkročený Apollón před sebou drží luk, ale dívá se doprava, u jeho nohou toulec. Postoj je variací na sochu Apollóna Belvederského., Fučíková 1997#, 47, I/121, and Dochován rovněž kresebný návrh (Gdańsk, Muzeum Narodowe, Vries, Apollo ?), podle sochy nebo podle přípravné kresby Jan Muller vytvořil kolem roku 1598 rytinu, na níž je Vries uveden jako autor kompozice. Inspirace Apollónem Belvederským je zjevná, Vries postoj pozměnil především tím, že se Apollón nedívá směrem, kterým střílí, ale do strany, takže postoj vytvořil manýristickou spirálu.
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Olejomalba na mědi (63 x 47, 5 cm): nahá Psýché v okně vztahuje ruku k odlétajícímu Amorovi (luk, toulec). Okno nevede do místnosti, ale do lodžie otevřené na druhé straně sloupořadím, uvnitř je socha objímající se dvojice. I vnější výzdoba fasády stavbu charakterizuje jako palác všemocné lásky: nad oknem je spoutaný Jupiter a Neptun, v nice napravo spoutaný Herkules, pod ním Herkules a Omfalé. Na římse pod oknem nalevo Amor Lethaeus hasící vodou pochodeň a na pravo zápasící Eros a Anteros. and Kaufmann 1988#, 20.69.