Mědiryt (366 x 478 mm). Mnohofigurová scéna v krajině s vodním tokem. V popředí uprostřed stojí Sinón se zavázanýma očima, proti němu na břehu klečí na kameni voják ve zbroji (přilba, meč) a podává mu pomocnou ruku. Kolem na obou březích vojáci, na obzoru vlevo opuštěný vojenský tábor a Trójané, kteří táhnou dřevěného koně do města. Vpravo v průhledu mezi skalami oblaka a dvojspřeží se sluneční září., Zlatohlávek 1997#, 173, č. 96., and Do sbírek yískáno roku 1951 (Jindřich Klazar, Praha). Podle G. Battisty Scultori, přerytá deska (Lafreri).
Olejomalba na měděném plechu (42 x 52 cm). Figurální scéna v krajině před polorozbořenou budovou, v níž je výheň. Vpravo Venuše s Amorem a Vulkán, který Venuši ukazuje štít, za Venuší stůl s vystavenými kovovými nádobami, vlevo za Vulkánem putti hrající si se zbrojí., Seifertová 2001#, 67, č. k. 35., and Dobová upravená kopie pravé poloviny obrazu Hendricka van Balen a Jana I. Brueghela. Zakoupeno po roce 1923 v Antverpách pro zámek Hrubý Rohozec, do Národní galerie převedeno v roce 1948.
Malba na pergamenu: nalevo od znaku stojí Hermes (caduceus, okřídlená přilba a boty) napravo Fama (odhalená ňadra, dvě trubky), nad znakem Athéna (přilba, brnění, kopí a štít). Nahoře feston, na němž sedí putto s vavřínovým věncem a palmovou ratolestí., Fučíková 1997#, V/189., and Miniautura je součástí Majestátu Rudolfa II. z roku 1595, jímž byla staroměstskému a malostranskému cechu v Praze potvrzena stará privilegia a malířství bylo povýšeno na umění (místo na znak bylo při vydání listiny ponecháno volné). Návrh znaku pochází od Bartholomea Sprangera.
Liber viaticus Jana ze Středy, iniciála se Sv. Václavem v antické zbroji, s Herkulovou lví kápí na hlavě., Varcl 1978#, s.187., Chadraba 1978#, s. 511., and Sv. Václav jako Herkules Victor. Patrná imspirace antickou slonovinovou řezbou - Probův triumfální dyptich (poklad katedrály v Aostě).
Olej na plátně (132, 7 x 205, 5 cm): Minerva (přilba, kopí, štít s hlavou Medúzy, šaty s odhalenými ňadry) sedí před Múzami hrajících na hudební nástroje, pod nimi dva muzicírující putti (u pravého tulipán), třetí putto přilétá nahoře vpravo s palmovou ratolestí. Nalevo čtyři ženské postavy, pod nimi sedí nahý říční bůh (kormidlo, roh hojnosti, nádoba s tekoucí vodou). Vpravo v lese Merkur (okřídlená čapka). Výjev je zasazen do krajiny s řekou, v průhledu město., Fučíková 1997#, IV/199, and Variace na Sprangerovu kresbu v Albertině z let 1580-1585. K malbě se dochovala přípravná kresba, která se od ní v detailech liší (Düsseldorf, Kunstmuseum inv. no. FP 5478).
Tapiserie (288 x 315). Scéna v krajině s listnatými stromy a vodním tokem, v pozadí zámek. V popředí vlevo stojící žena ve zbroji, vpravo lovecký pes s kořistí - kachnou., Blažková 1975#, č. k. 29., and Tapiserie byla v letech 1969-1970 oddělena od většího kusu (UPM inv. č. 70.977).
Sala terrena, na stěnách chiaroscurové malby, figury v nikách: Venuše s Amorem, Mars., Vlček 2001#, 456-457., and Npú http://steknik.zamek.txt.cz/rubriky/17676/historie-zamku-steknik/: Je pravděpodobné, že malířská výzdoba zámku proběhla v letech 1767 – 1769 a podílela se na ní nejspíše malířská dílna pražského Klementina."
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.
Řadový nájemní dům. V průčelí monumentální portál sahající do výšky dvou pater, se šesti dórskými sloupy, nad okny třetího patra figurální vlys - průvod mužských postav (někteří stojí v kontrapostu, někteří v postoji výpadu), jeden chlapec s pochodní. Muži jsou vesměs nazí, někteří s přehozenou drapérií, někteří mají na hlavách helmice s chocholy, v ruce štít, meč, dýku, kopí. Dva muži na voze, taženém trojspřežím, v průvodu s nimi kráčejí dva lvi, jedna žena se opírá o rameno stojícího muže. Proti této skupině jede druhá skupina jezdců na osmi koních, poslední z nich se obrací k pěšákům kráčejícím za nimi., Málnay-Háasz, and Po roce 1910 se v Budapešti objevují válečné náměty inspirované antikou - Athéna, Amazonky a zejména triumfální průvody. Motivy nahých vojáků se ovšem na fasádách domů ve slohu art deco (1910 - 1939) objevují také jinde v Evropě (Itálie, Německo, Anglie) i v Severní Americe. Inspirací jsou výjevy z Parhenonského vlysu nebo ze sarkofágů (Ludovisi). Antické reliéfy v Evropě existovaly v mnoha kopiích, a to ve sbírkách muzeí sádrových odlitků, takže byly snadno přístupným zdrojem inspirace.