Zahrada byla spojena mostem s palácem. Na zahradě se vystřídali zahradníci z Bílé Rusi, Flander, Španělska, Elsaska, Itálie. Původní podoba není zdokumentována, ale zjevně se nejednalo o terasovou zahradu, jak bylo tehdy v Itálii obvyklé., Krčálová 1989#., and První renesanční zahrada v českých zemích.
Mědirytina (118 x 156 mm). Na oblaku sedí Léda, obcuje s labutí, za ní putto., Zlatohlávek 1997#, 128, č. 60., and V roce 1945 převedeno do sbírek NG ze zámku Libochovice. (vydal Antonio Salamanca ?). Variace na ztracené dílo Michelangela pro Alfonso d'Este ve Ferraře (srov. též Cornelis Bos, 1537, British Museum, London).
Mědirytina (174 x 150 mm), Uprostřed kompozice sedí múza (vavřínový věnec, lyra, kniha), po obou stranách putto s nápisovou deskou., Zlatohlávek 1997#, 49, č. 22., and V NG od 1958 (z grafické sbírky založené roku 1883 při obrazárně v Rudolfinu). Rytina podle ztracené Raffaelovy kresby, pro jedno z tond, která dnes vyobrazují čtyři personifikace na stropě jedné z místností ve Vatikánu (Poesis, Theologia, Justitia, Philosophia, Stanza della Signatura, 1508-1511). Ženské alegorické figury jsou obklopené putti držícími nápisové tabulky. S Rafaelovou malbou z r. 1509-1511 však koresponduje pouze postava sedící múzy a gramaticky pozměněný nápis na tabulce, kterou drží putto vpravo, citující sibylskou věštbu v podsvětí z Vergiliovy Aeneis VI, 50: "NVMINE AFFLATUS" ("adflata est numine quando iarn propiore dei"), o božské inspiraci poesie.
Mědiryt (205 x 130 mm). V architektonickém rámci loggie, v průhledu krajina, stojí Lukrécie, levou rukou se chystá zaboudnout dýku do hrudi., Zlatohlávek 1997#, 126, č. 58., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Raffaelovu kresbu Lukrécie (1510), ovlivněnou archeologickými nálezy antických soch, přepracoval Marcantonio Raimondi (1510-1511, postava je podle Raffaela, krajina podle Lucase van Leydena), podle něhož pak Vico vytvořil mědirytinu.
Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).
Malovaný talíř (průměr 25 cm): vlevo stan, v něm lůžko, na něm sedí císař Konstantin (vousy, zbroj), opírá se o podušku, spí. Uprostřed talíře most, po něm jede císař na vzpínajícím se běloušovi (helma, štít, meč ?). Vpravo skupina ozbrojených bojovníků. Nad celým výjevem se vznáší anděl, v pravici drží kříž, v levé ruce nápisovou pásku (In hoc signo vinces)., Přibyl 2006#, 71, č. 17., and Talíř byl získán v roce 1945 ze sbírky hrabat Thun-Hohensteinů na zámku Klášter nad Ohří. Námětem je událost před rozhodující bitvou o Řím, v níž Konstantin zvítězil nad císařem Maxentiem I. (306-312). Nápis "V tomto znamení (kříže) zvítězíš" naráží na sen, který měl císař v předvečer bitvy.
Malovaný talíř (průměr 30 cm): vlevo pilíř a svěšená drapérie, před ní vládce Dionýsius II. (turban a orientální oděv s kalhotami, nápis DIONYSIUS) a dva sloužící. U stolu vpravo sedí Dámoklés, nad jehož hlavou visí meč na šňůře, kterou přidržuje okřídlený putto. Uprostřed kompozice stůl prostřený pro dvě osoby, za stolem dva sloužící, nesou mísu a konvici s vínem. V pozadí nalevo fasces, symbol moci, v popředí na zemi malý zlatý globus. Výjev je situován na terasu paláce, s průhledem do hornaté krajiny., Přibyl 2006#, 68, č. 16., and Talíř byl pro muzeum zakoupen z Lannovy pražské sbírky v roce 1909. Příběh s Dámoklem známý z Ciceronových Tuskulských hovorů ( 5, 61-62) se ustálil ve rčení "Damoklův meč" ve významu trvalého ohrožení. Avelli vytvořil kolem roku 1540 několik variant tohoto námětu (e.g. Museum Boymans van Beuningen, Rotterdam, 1539).
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): na vodní hladině lastura tažená delfíny, v ní Neptun s trojzubcem v rukách. V pozadí architektura města. V popředí vlevo Amor (toulec), v levé ruce drží luk, v pravici trojzubec, uprostřed žena objímající ovci a dvě ovce, napravo pastýřka ?, hraje na trubku., Přibyl 2006#, 75, č. 19., and Vzhledem k přítomnosti Amora patrně narážka na Neptunova milostná dobrodružství.
Malovaný talíř (průměr 26,5 cm): tři epizody příběhu o Péleovi a nymfě Thetis na břehu zálivu v Thessalii. Vpravo Péleus zápasí s nymfou u vchodu do její jeskyně, uprostřed zápasí s nymfou v podobě labutě, vlevo v podobě draka., Přibyl 2006#, 76, č. 20., and Talíř je roku 1909 doložen v Lannově pražské sbírce, z níž se dostal do muzea.