Cílená léčba je indikována u řady solidních nádorů samostatně nebo v kombinaci s chemoterapií, hormonální léčbou či radioterapií. Její uvedení do praxe přineslo zlepšení prognózy mnoha nádorových onemocnění, ale také některé méně obvyklé nežádoucí účinky. Cílená terapie může zvyšovat hematologickou toxicitu chemoterapie a způsobovat narušení ochranných bariér nebo přímo inhibovat funkce imunitních buněk. Rutinní profylaktická antiinfekční terapie se v současnosti u pacientů léčených cílenou léčbou pro solidní nádor nedoporučuje. Některé cílené léky predisponují ke specifickým infekčním komplikacím., Targeted therapy is indicated for many types of solid malignancies, either in monotherapy or in combination with chemotherapy, hormonal therapy, or radiotherapy. The incorporation of targeted drugs into clinical algorithms has improved the prognosis of many cancers but also increased the risk of some less common adverse effects. Targeted therapy may increase haematological toxicity of chemotherapy and cause disruption of protective barriers or directly inhibit the function of immune cells. Routine prophylactic anti-infective therapy in patients treated with current targeted therapies for solid tumors is not recommended. Some targeted drugs, however, may predispose to specific infectious complications., Tomáš Büchler, and Literatura
Diagnostika a léčba rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění je efektivním způsobem jak snižovat riziko kardiovaskulárních příhod. I přesto, že jsou aktualizované doporučené postupy prevence kardiovaskulárních onemocnění všeobecně známé a dostupné a přesto, že máme k dispozici nepřeberné množství dostupných léčebných prostředků k ovlivnění rizikových faktorů, je třeba zdůraznit, že stále nejsou dostatečně využívány. Tomuto procesu brání řada faktorů, počínaje omezenou platností výsledků klinických studií pro klinickou praxi, osobními preferencemi a zkušenostmi lékařů, konče nedostatkem času, ekonomickými faktory a postoji pacientů. K neuspokojivé prevenci rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění přispívá mj. nedostatečný screening rizikových faktorů, nepřesné stanovení rizika a váhavost v dodržování cílových hodnot daných doporučenými postupy. Námi provedené studie prokázaly, že důraz na systematickou aplikaci principů prevence kardiovaskulárních chorob a snaha o co nejpřísnější dodržování cílových hodnot vede ke zlepšení kontroly kardiovaskulárních rizikových faktorů, z čehož jasně vyplývá, že převedení znalostí daných doporučenými postupy v proveditelný návyk je důležité pro úspěšnou prevenci kardiovaskulárních chorob v klinické praxi a může vést k podstatnému snížení kardiovaskulárního rizika v běžné populaci. Praxe bohužel stále ukazuje, že přestože se zlepšení výše uvedených kroků jeví velmi jednoduše, převedení teorie do praxe stále pokulhává., Prevention through evaluation and treatment of cardiovascular risk factors is an efficient approach to reduce the risk of cardiovascular events, however, the problem remains that the available treatment options are underused. Implementation of cardiovascular disease prevention guidelines into clinical practice is therefore important for decreasing the burden of cardiovascular disease in general population. However, there are many barriers to this process, including questionable relevance of scientific results for clinical practice, personal preferences and expertise of the doctors, patient attitudes, lack of time, and economical factors. All these factors need to be taken into account for any change in the clinical practice to be successful. With respect to cardiovascular disease prevention, insufficient screening for risk factors, inappropriate risk estimation and hesitation to keep to the guidelines-based treatment targets contribute most to inadequate control of risk factors, and this has been repeatedly demonstrated to be difficult to improve. In this context, our studies demonstrate that the emphasis on systematic application of the principles of cardiovascular prevention results in improved control of cardiovascular risk factors. Adequate support for transforming the guidelines-based knowledge into practicable habit appears therefore important for successful prevention of cardiovascular disease in clinical practice and may translate into substantial reduction of cardiovascular risk in general population., and Tomáš Štulc, Michaela Šnejdrlová, Richard Češka
Prevence poruch příjmu potravy (PPP) je stále těžko uchopitelná disciplína v oblasti prevence rizikového chování. Prevenci poruch příjmu potravy ve školách může kromě složitosti celého problému komplikovat nedostatečná informovanost pedagogů, obava z tématu, nízká motivace pedagogů k zařazování tématu do výuky, nedostatek pomůcek a jiné. Na podkladě těchto úvah jsme s pedagogy pracovali a nabídli jim seminář k poruchám příjmu potravy i souhrnný materiál pro využití při práci s žáky v rámci prevence PPP. Proškolili jsme 122 osob, do aktivit se zapojilo 105 škol převážně z Prahy a Středočeského kraje. Tématem bylo osloveno přes 4000 žáků a ve školách věnovali tématu více než 600 vyučovacích hodin během sledovaného období. Současně jsme sledovali znalosti pedagogů o PPP a způsob výuky výchovy ke zdraví v zúčastněných školách., Prevention of eating disorders (ED) remains an elusive discipline in the field of risk behaviour prevention. Prevention of ED in schools can be further complicated by lack of awareness by teachers, fear of the subject as such, low motivation by teachers to assign the topic to an instructional programme, lack of equipment and other problems. On the basis of these considerations, we have cooperated with teachers and offered a seminar on ED and aggregate materials for use when working with students in the prevention of ED. A total of 122 persons were trained, involving 105 schools mainly in Prague and the Central Bohemian region. Over 4,000 students were addressed for periods that totalled more than 600, Lenka Suchopárová, Martin Forejt, and Literatura
Strategiím prevence problémového hráčství se v posledních letech věnovala značná pozornost i úsilí. Rozvoj, realizace a hodnocení většiny těchto iniciativ však probíhaly živelně a nepříliš koordinovaně. Spíše než na základě prokázané vědecké účinnosti byla většina z nich zavedena, protože „se zdály jako dobrý nápad“ a/nebo se používaly jinde. Primárním smyslem zprávy s názvem „Prevence problémovéh, [Robert J. Williams, Beverly L. Westová, Robert I. Simpson ; překlad Jiří Bareš], and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Cíl: Zhodnotit přežívání pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC) léčených transarteriální chemoembolizací (TÁCE) s drug-eluting beads, zhodnotit korelaci délky přežití s faktory souvisejícími s primárním tumorem jater a s faktory souvisejícími s intervencí, léčbou a léčebnou odpovědí. Dalším cílem je zhodnotit reprodukovatelnost měření při hodnocení léčebné odpovědi dle kritérií RECIST, mRECIST a volumetrie. Metodika: Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 49 pacientů s diagnózou HCC léčených ve Fakultní nemocnici Brno. Rozsah ložiska byl hodnocen na vstupním i výstupním CT/MR dvěma nezávislými operatéry. Přežívání pacientů bylo hodnoceno od data 1. podstoupené TACE, a to ve vztahu ke známým faktorům ovlivňujícím léčbu HCC. Celkové přežívání bylo hodnoceno metodikou podle Kaplan-Meiera, rozdíly v přežití log-rank testem. Míra reprodukovatelnosti měření byla stanovena pomocí Pearsonova a Spearmanova korelačního koeficientu. Výsledky: Délka přežívání nejlépe korelovala se stanovením viabilní části tumoru volumetricky a poměrem viabilní/aviabilní části tumoru. Medián přežívání od 1. chemoembolizace je 17,1 měsíce. Hodnocení odpovědi na léčbu pomocí kritérií RECIST, mRECIST a volumetrie ve všech případech prokázalo statisticky významnou reprodukovatelnost, nejlépe pak vyšla volumetrická analýza. Závěr: TACE s drug-eluting beads je moderní metoda terapie HCC. Při hodnocení léčebné odpovědi je výhodné využít volumetrické analýzy., Aim: To evaluate the survival of patients with hepatocellular carcinoma (HCC) treated by transarterial chemoembolization (TACE) with drug-eluting beads, to evaluate the correlation of the length of survival with the factors related to primary liver tumour and factors related to interventions, treatment and response to treatment. Another aim is to evaluate the interobserver variability of measurement in the evaluation response to treatment using RECIST and mRECIST criteria and volumetry. Methods: The total of 49 patients treated in the University Hospital Brno with the diagnosis of HCC were included in this retrospective study. The tumour range was evaluated on the CT/MR input and output by two independent doctors. The survival of the patients was evaluated since the date of the first TACE, in relation to well-known factors effecting the treatment of HCC. The survival was evaluated by the Kaplan-Meier method and the differences in survival by the log-rank test. The interobserver variability was determined by using Pearson and Spearman correlation coefficient. Results: The strongest correlation has been proven between the length of survival and determination of the viable part of tumour using volumetry and the ratio viable/ aviable parts of the tumour. The median of survival since the first performed TACE is 17.1 months. The evaluation of the response to treatment using RECIST and mRECIST criteria and volumetry has been proven with statistically significant small interobserver variability; however, the best result was achieved by using volumetric analysis. Conclusion: TACE with drug-eluting beads is a modern method of treatment of HCC. When evaluating the response to treatment, it is convenient to use volumetric analysis., Monika Staňková, Tomáš Andrašina, Jaroslav Sedmík, Vlastimil Válek, Lenka Ostřížková, Štěpán Tuček, and Literatura
Našim cieľom je poukázať na dôležitosť podpory popôrodného bondingu, čiže bezprostredného kontaktu matky s dieťaťom po pôrode, odhaliť túžby, pocity žien a zistiť ich prežívanie vo vzťahu k bondingu. Štúdie sa zúčastnilo 2001 žien (vek 29,96 rokov ± 5,34 rokov), ktoré rodili spontánne v období za posledné tri roky. Metódou zberu údajov bol dotazník vlastnej konštrukcie. Pre vyhodnotenie sme použili deskriptívnu štatistiku. Zistili sme, že väčšina žien (93,90 %) túžila po bondingu a mala silu (82,86 %) byť bezprostredne po pôrode v kontakte so svojím dieťaťom. Po separácií dieťaťa matky prežívali strádanie (36,53 %), strach o dieťa (22,04 %), smútok (11,29 %). Zo strany pôrodných asistentiek/sestier podpora bondingu by mala patriť medzi priority. Podporou bondingu pôrodé asistentky/sestry podporujú fyziologickú, imunologickú a psychologickú adaptáciu dieťaťa a matky a dávajú zdravý základ vzťahovej väzby., Our aim is to point out the importance of postpartum bonding support, thus immediate contact of mother with her newborn baby straight after giving birth, as well as to expose desires and detect their experience regarding bonding. 2001 women (age 29.96 ± 5.34 years) who have given birth during the last three years participated this study. Own questionnaire was used for the method of data gathering. For its evaluation we used descriptive statistics. We found out that most of women (93.90 %) aspired bonding and were vigor enough (82.86 %) to be in contact with their newborn baby straight after giving birth. After motherś separation from a child, the mothers experienced child lacking (36.53 %), worries about the child (22.04 %), sadness (11.29 %). Bonding support should be one of the highest importances of midwifes /maternity nurses. By bonding support midwifes /maternity nurses help to maintain physiological, imunological a psychological adaptation of a mother and her child and give a healthy basis to form their relationship., Mazúchová L., Kelčíková S., Vasiľková P., and Literatura
V období od června 2009 do ledna 2014 bylo na Urologickém oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ošetřeno celkem pět pacientů s diagnózou priapizmu. Ve všech případech se jednalo o ischemický‑nízkoprůtokový priapizmus. Autoři popisují tři kazuistiky s různým průběhem a zvolenou efektní terapeutickou modalitou. Poukazují na dobu od vzniku potíží do ošetření jako limitující faktor prognózy této náhlé urologické příhody., In the period from June 2009 to January 2014 a total of five patients with a diagnosis of priapism were treated at the Urology Department of the University Hospital St. Anna, Brno. All patients suffered with low flow ischemic priapism. The authors describe three case reports with different process and effective therapeutic modality chosen. They consider the period between the occurrence of difficulties and the beginning of the treatment as the limiting factor in the prognosis of this sudden urologic event., and Dolan I., Hrabec R., Kumstát P., Filipenský P.