Freska, v akantové kartuši postava oblečené ženy, jedna ze čtyř theologických ctností. Na hlavě koruna, v levé ruce meč, v pozdvižené pravici váhy - Spravedlnost. and Alegorie Spravedlnosti, jedna z hlavních ctností, byla součástí výzdoby veřejných městských budov (e.g. radnice), ale také církevních prostor.
Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna Praha CZ AB VIII 44 adl. num. 8, Knihovna Akademie věd ČR Praha CZ TF 347 adl. 14 def., Národní knihovna ČR Praha CZ 52 C 5 adl. num. 12, Klášter Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou - knihovna Praha CZ XVIII G 10 vol. X, Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje Plzeň CZ N 158.115 adl. 23, CZ Praha Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze C.d.<SPAN class="greek">B</SPAN> 45 adl. 35, CZ Praha Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze F.b.267 adl. 11, Vetero-Pragæ in Magno Collegio Carolino Typis Georgij Labaun, 1693., and BCBT31859
Olej na plátně (128 x 96 cm):: na lůžku polosedí nahý muž, Cato, rukama si otevírá řeznou ránu na břiše, kde jsou vidět odkryté vnitřnosti. Nad ním se sklání voják, vedle je stařec, lékař, kterého Cato odstrčil. Napravo přihlíží mladík, Catonův syn, s mísou (?) v rukou. Na zemi vedle postele štít s Jupiterpovými blesky, pochva meče, na stolku přilba. Noha postele v podobě orla, který se jakoby ohlíží na umírajícího., Kotková 2009#, 80-85., and Obraz vznikl na zakázku pro Maxmiliána Thuna, který jej objednal pro výzdobu svého paláce na Malé Straně v Praze. Byl jeden z konvolutu několika dalších děl, která byla v paláci vystavena, některé z nich byly také inspirovány antikou (Alexandr Veliký, Smrt Seneky), obraz byl v Thunském paláci až do konce 18. století, do sbírky hraběte Františka Josefa II. Kolowrata Libštenského se obraz dostal v roce 1808. Po prohrané bitvě (Thapsus, 46 př. Kr.) Marcus Porcius Cato mladší spáchal sebevraždu, obraz se těsně drží Plútarchova líčení (20, 70). Catonova sebevražda byla od 17. století pomerně častým námětem obrazů.
Na atice průčelí osm postav:, Kunst und Kultur in Wien: http://www.viennatouristguide.at/Palais/stadtpalais/lobkowitz.htm, and 1685 erwarb der Oberststallmeister des Kaisers Leopold I., Graf Philipp Sigmund von Dietrichstein (1651 - 1716), die Häuser, ließ sie abreißen und während der Jahre 1691 - 1694 von Giovanni Pietro Tencalla einen Neubau errichten.Der Bau entsprach jedoch in der Form nicht dem Stil des Hochbarock, und so wurde Johann Bernhard Fischer von Erlach beauftragt, einen kräftigen Mittelrisalit mit hochgezogener Attika, versehen mit Figurenschmuck, einzubauen (Umbauten von 1709 - 1711).Quellen erwähnen das Kärntner Geschlecht der Dietrichstein erstmal 1003. Im Mittelalter erlangte die Familie unter Kaiser Maximilian I. erheblichen Machtzuwachs. 1651 wurden sie in den Grafenstand, 1684 in den Fürstenstand erhoben.