Alexithymie představuje deficit ve schopnosti identifikovat a vyjadřovat emoce, nedostatek fantazie a externě orientovaný kognitivní styl. V současnosti řada studií poukazuje na významný vztah mezi alexithymií a psychosomatickými, ale i některými somatickými onemocněními. Moderní výzkumy naznačují, že tento vztah by mohl mít velmi významnou souvislost i s dysregulací neuroendokrinních funkcí. Rovněž se v tomto kontextu předpokládá, že alexithymie představuje jeden ze základních patofyziologických činitelů odpovědných za neuroendokrinní regulační poruchy, které mohou být významným rizikovým, udržujícím a zprostředkujícím faktorem v rozvoji psychosomatických onemocnění. Předložený článek podává přehled aktuálních výzkumů a teorií, které se snaží objasnit teoretické i klinické souvislosti alexithymie, patogeneze a léčby psychosomatických onemocnění.
Článek podává přehled základních psychologických teorií a konceptů, které se podílely na současném chápání pojmu disociace v psychologii. Uvedeny jsou především koncepce P. Janeta, C. G. Junga a E. R. Hilgarda. Analyzován je také vztah Janetova výkladu disociace a Freudova vytěsnění. V závěru jsou uvedeny některé souvislosti disociace v rámci současné klinické praxe.
In paper connections among dissociation, neural and EEG complexity are presented. They implicate the EEG correlate for dissociated rnental representations of neural assemblies which actually act in the brain-mind system. As a consequence of dissociation among these rnental representations biirst EEG activity is present. Burst activity is explained as a consequence of deterrninistic chaos, which leads to emerging of the underlying order of attractors in brain physiology. This chaos is comparable to the world of possibilities and their collapse in quanturn theory. The chaos may thus serve to link quanturn events to globál brain dyriamics and rriay be connected to the quanturn superposition of brain States and the collapse.