Cíl. Perkutánní intervence je dnes jednou ze základních metod dosažení hemostázy v traumatologii. Z hlediska péče o zraněné jde především o léčbu krvácení. Výkon navazuje velmi těsně na vyšetření CT, které jednoznačně prokáže aktivní krvácení především do retroperitonea, do oblasti pánve a při poranění parenchymových orgánů dutiny břišní. Cílem sdělení je zhodnotit vlastní zkušenosti s akutní endovaskulární léčbou poranění parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea a pánve. Materiál a metodika. Od roku 2008 do konce roku 2011 bylo indikováno k endovaskulární léčbě a následně na Radiologické klinice LF a FN Olomouc léčeno celkem 23 pacientů (17 mužů a 6 žen) s traumatickým krvácením do parenchymových orgánů dutiny břišní, retroperitonea či pánve. Indikací k intervenci bylo vždy aktivní arteriální krvácení sledovatelné při CT vyšetření. Průměrný věk pacientů byl 37,42 let (od 15 do 66 let). Nejčastějším embolizačním materiálem, který jsme použili, byly embolizační spirály, jen ojediněle jsme použili k embolizaci želatinovou pěnu nebo kombinaci spirál a želatinové pěny. Výsledky. U 21 nemocných byla akutní hemostatická intervence definitivní. Primární úspěšnost tedy dosáhla 91,3%. U dvou zraněných byla nutná pro opětovné krvácení reembolizace, která již byla definitivní. Opětovné krvácení je považováno za velkou komplikaci hemostatické embolizace. Během embolizace ani v jejím důsledku nedošlo k žádné jiné velké či malé komplikaci. Počet velkých komplikací tak dosáhl v našem souboru 8,7%. Závěr. Neoperační terapie je dnes preferovaná strategie léčby nemocných s poraněním parenchymatózních orgánů, retroperitonea a pánve. K endovaskulární léčbě jsou indikováni hemo dynamicky stabilní či infuzemi stabilizovaní zranění s aktivním krvácením, arteriovenózní či arterioportální pištěli nebo pseudoaneuryzmatem prokázaným dnes již výhradně pomocí CT vyšetření., Background. Endovascular intervention is the current standard of practice to achieve hemostasis in blunt abdominal trauma. Percutaneous procedure comes after diagnostic CT examination, which is the most effective diagnostic tool to demonstrate active bleeding to the retroperitoneal space, pelvis and abdominal solid organs. The aim of the study is to evaluate endovascular treatment of abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Material and method. From 2008 to 2011 23 patients (17 men and 6 women) with traumatic bleeding from abdominal and retroperitoneal solid organs or pelvis were treated on Department of Radiology, University Hospital Olomouc. Indication for embolization was always active arterial bleeding detected on CT examination. Mean age of patients was 37.42 years (range 15-66 years). Coils and microcoils were the most frequently used embolic material. Results. Endovascular treatment was definitive in 21 patients. Primary success rate was 91.3%. Reembolization for rebleeding was needed in two patients. Rebleeding is considered as major complication. No other major or minor complication for hemostatic embolization was seen in our cohort. Major complication rate was 8.7%. Conclusion. Nonoperative management is nowadays preferred strategy of treatment in abdominal solid organ, retroperitoneal and pelvic injuries. Hemodynamically stable or by fluid infusions stabilised patients with active ongoing bleeding, arteriovenous or arterioportal fistula or pseudoaneurysm seen on CT are nowadays indicated for endovascular treatment., Martin Köcher, Marie Černá, Stanislav Buřval, Igor Čižmář, and Literatura 19
Článek podává přehled základních psychologických teorií a konceptů, které se podílely na současném chápání pojmu disociace v psychologii. Uvedeny jsou především koncepce P. Janeta, C. G. Junga a E. R. Hilgarda. Analyzován je také vztah Janetova výkladu disociace a Freudova vytěsnění. V závěru jsou uvedeny některé souvislosti disociace v rámci současné klinické praxe.
Cíl: Při celotělovém multidetektorovém CT vyšetření (MDCT) u poranění narůstá počet zobrazených aktivních krvácení v mimobřišní lokalizaci a stoupá počet konzervativně ošetřených pacientů. Cílem sdělení je zhodnotit naše zkušenosti s diagnostikou aktivního krvácení u traumat pomocí MDCT a posoudit vliv lokalizace, velikosti a denzity aktivního krvácení na volbu následné terapie. Metodika: V našem souboru z let 2004-2008 a 2010-2013 je 967 po sobě jdoucích pacientů s celotělovým CT vyšetřením, případně vyšetřením hrudníku a břicha. Retrospektivně jsme hodnotili obrazovou dokumentaci se zaměřením na extravazaci kontrastní látky, která prokazuje aktivní krvácení. Hodnotili jsme lokalizaci a počet zdrojů krvácení. Dále jsme hodnotili velikost, plochu, denzitu a relativní denzitu krvácení. Sledovali jsme vstupní systolický tlak, hemodynamický stav, Injury Severity Score a Glasgow Coma Scale. Výsledky byly porovnány s klinickým sledováním a operačními nálezy (konzervativní postup vs. intervence). Výsledky: Aktivní krvácení jsme detekovali u 128 pacientů z 967 vyšetřených (13,2 %). Celkem bylo nalezeno 183 zdrojů aktivního krvácení. Celkem 86 ložisek krvácení ze 183 (47%) bylo řešeno pomocí intervence - chirurgické či endovaskulární. Volba léčebného postupu významně souvisí s lokalizací krvácení (p = 0,00001). Velikost (p = 0,00001), plocha (p = 0,00001), denzita (p = 0, 01382) a relativní denzita (p = 0,02597) aktivního krvácení je signifikantně vyšší u pacientů s provedenou intervencí. Závěr: Lokalizace aktivního krvácení je významný prognostický faktor pro volbu následné léčby. Dalšími významnými faktory při volbě mezi konzervativní a intervenční léčbou jsou velikost a plocha krvácení, jeho denzita a relativní denzita., Aim: Detection rate of active bleeding in extraabdominal localization and number of nonoperative treatment is increasing in trauma evaluated by whole-body multi-detector row computed tomography (MDCT) imaging. The aim of the study is to evaluate a MDCT detection of the active bleeding in trauma patients, influence of the localization, size and density of active extravasation on subsequent clinical management. Methods: The authors evaluated consecutive trauma patients examined between 2004-2008 and 2010-2013 who underwent whole-body or abdominal MDCT, and were examined 967 patients. We retrospectively reviewed MDCT images for the presence of extravasated contrast material, findings that represents active hemorrhage. The site and number of the bleeding sites was noted. The size, area, density and relative density of the hemorrhage was noted. We also evaluated systolic blood pressure on admission, hemodynamic status, Injury Severity Score and Glasgow coma scale. Results were compared with clinical follow up or intraoperative findings (nonoperative management vs. intervention). Results: Active bleeding was detected in 128 (13,2%) of 967 patients. A total of 183 sources of active extravasation were identified. Eighty-six (47%) of 183 bleeding sites underwent immediate intervention - surgical or endovascular. Subsequent clinical management is strongly dependent on the site of active extravasation (p = 0,00001). The size (p = 0,00001), area (p = 0, 00001), density (p = 0,00542) and relative density (p = 0,01919) of active extravasation were significantly higher in patients who underwent intervention. Conclusion: Location of the site of active extravasation is important predictor of subsequent clinical management. The size, area, density and relative density of active extravasation were also important predictors of subsequent clinical management., Filip Cihlář, Roman Mišičko, Antonín Krajina, Jiří Cihlář, Robert Bartoš, Petr Obruba, Petra Zasadilová, and Literatura
Článek se zabývá propojením informací o skupině dětí, které přišly v útlém věku o rodiče během 2. světové války, byly umístěny do koncentračního tábora Terezín a po osvobození Československa poslány do Anglie, kde jim byla poskytnuta všestranná podpora. Článek se zaměřuje na dva zdroje psychoanalyticky orientovaných autorek – studii Anny Freudové a Sophie Dannové s názvem Experiment se skupinovou výchovou (Freud a Dann, 1951), která je ukázkou ročního sledování vývoje deprivovaných dětí, a studii Sarah Moskovitzové (1983, 1985) dokumentující další vývoj terezínských dětí v dospělosti. Z psychologického hlediska sledování ukazují na možnost dobré adaptace i po těžké deprivaci v dětství. Z historického hlediska jde o dokumentaci osudů židovských dětí spojených pobytem v Terezíně a angažmá řady zainteresovaných pomocníků včetně Anny Freudové. and The article deals with connecting information about a group of children who lost their parents at an early age during World War II, were placed in the Terezín concentration camp and after the liberation of Czechoslovakia were sent to England, where they were provided with comprehensive support. The article focuses on two sources of psychoanalytically oriented authors - a study by Anna Freud and Sophie Dann entitled An experiment with group upbringing (Freud and Dann, 1951), which is an example of annual monitoring of the development of deprived children and a study by Sarah Moskovitz (1983, 1985) documenting further development of Terezín children in adulthood. From a psychological point of view, observations indicate the possibility of good adaptation even after severe deprivation in childhood. From a historical point of view, this is a documentation of the fate of Jewish children connected with their stay in Terezín, the engagement of a number of interested helpers, including Anna Freud.
Objectives. The global pandemic of COVID-19 represents a major stressor in the lives of health-care professionals. The present study investigat-ed experienced stress and self-reported trauma symptoms among Slovak nurses during the fall of 2020, aiming to describe the extent of expe-rienced stress and trauma, and explain the vari-ation in trauma symptoms using psychosocial predictors. Sample and settings. An online form measuring traumatic stress symptoms, social support, cop-ing strategies, sleep quality and overall experi-enced stress was distributed among nurses and other healthcare professionals. 565 participants responded between November 12th and Decem-ber 20th 2020. Statistical analyses. Several multiple linear re-gressions with demographic and psychosocial predictors were performed to explain variation in traumatic symptoms.Results. The present data shows that 83% of medical nurses perceived increased stress and more than 62% experienced trauma symptoms. Traumatic symptoms could be partly explained based on the participants’ age, perceived social support, and used coping strategies. Higher so-cial support and strategies of acceptance and positive reframing were related to fewer trauma symptoms, while avoidance strategies, such as self-distraction, self-blame, venting, and behav-ioral disengagement to more trauma symptoms. In line with the present findings, professional psychosocial support is important to alleviate stress and prevent traumatization in healthcare workers after the COVID-19 crisis.Limitations. Data were collected via an online form, with a sample consisting of mostly nurses and women lacking data on other medical pro-fessions and men. Finally, traumatic symptoms develop slowly, therefore it is not possible to measure their recovery at this point. and Globálna pandémia ochorenia covid-19 pred-stavuje závažný stresor v životoch zdravot-níckych pracovníkov. Táto štúdia skúmala prežívaný stres a traumatické symptómy u slo-venských zdravotných sestier počas jesene 2020, s cieľom popísať ich rozsah a vysvetliť variáciu v symptómoch traumy na základe psy-chosociálnych prediktorov. Zber dát prebiehal prostredníctvom online formulára distribuova-ného zdravotným sestrám. Súčasťou formulára boli škály na meranie symptómov traumatické-ho stresu (TSQ-10), prežívanej sociálnej opory (MSPSS), copingových stratégií (Brief COPE), kvality spánku (PSQI) a celkového prežívaného stresu (PSS-10). Počas zhoršujúcej sa druhej vlny pandémie, medzi 12. novembrom a 20. decembrom 2020 na formulár odpovedalo 565 zdravotných sestier. Na vysvetlenie variácie traumatických symptómov bolo vytvorených niekoľko lineárnych regresných modelov ob-sahujúcich demografické a psychosociálne prediktory. Získané dáta ukázali, že 83 % zdra-votných sestier vnímalo v danom období, že sú pod zvýšenou mierou stresu, a viac ako 62 % sa prejavovalo traumatickými symptómami. Traumatické symptómy možno čiastočne vy-svetliť na základe veku participantov, vnímanej sociálnej opory a použitých stratégií zvládania. Vyššia sociálna podpora a stratégie prijatia a pozitívneho prerámcovania súviseli s men-ším počtom traumatických symptómov, zatiaľ čo vyhýbavé stratégie, ako sú sebarozptýlenie, sebaobviňovanie, ventilovanie a odangažované správanie, súviseli s väčším množstvom trau-matických symptómov. Limitmi výskumu sú zber prostredníctvom online formulára, vzorka zložená prevažne zo sestier ženského pohlavia, bez údajov o iných zdravotníckych profesiách a o mužoch. Napokon, traumatické symptómy sa vyvíjajú pomaly, preto v tomto bode nie je možné zmerať ich zotavenie. V súlade so súčas-nými zisteniami je dôležitá odborná psychoso-ciálna podpora na zmiernenie stresu a preven-ciu traumatizácie zdravotníckych pracovníkov po kríze covid-19.
Projekt se zaměřuje na propojení multidisciplinárních specialistů se zájmem o výzkum a léčení transgeneračního přenosu traumatu holocaustu. Mnoho neléčených traumat z kolektivních katastrof se přeneslo na další generace. Cílem je výměna informací a zkušeností o této problematice v rámci zemí V4 a přinášení nových poznatků o léčení traumat pro židovské komunity a pro odborníky, kteří se touto problematikou zabývají. and The project focuses on connecting multidisciplinary specialists interested in research and healing of the transgenerational transmission of Holocaust trauma. A lot of untreated traumas from the collective catastrophe have been passed to the next generations. The aim is to exchange information and experience about this issue within the V4 countries and to bring new insights about healing of trauma for Jewish communities and for the specialists who work with this issue.
Zhrnutie. Cieľom tohto prehľadového článku je popísať objektívne pôrodnícke a populačné faktory, ktoré sa podieľajú na vzniku posttraumatickej stresovej poruchy (PTSP) po pôrode, a tiež spôsoby, akými sa vzájomne ovplyvňujú so subjektívnymi faktormi, s cieľom identifikovať ženy, u ktorých je zvýšené riziko rozvoja symptómov PTSP po pôrode. Výsledky. Výskyt PTSP 4 až 6 týždňov po pôrode sa odhaduje na 5,77 % v celkovej populácii žien po pôrode a na 12,64 % v rizikovej subpopulácii. Pôrodnícke faktory sa javia byť do značnej miery mediované emocionálnou podporou rodiacej ženy zo strany zdravotníckeho personálu, ako aj prítomnosťou a podporou sprevádzajúcej osoby. Subjektívne vnímanie pôrodu rodiacimi ženami a miera kontroly, ktorú počas pôrodu pociťujú, patria medzi najsilnejšie faktory, ktoré ovplyvňujú riziko vzniku PTSP po pôrode. Včasná intervencia v podobe poskytovania dostatočných informácií a emocionálnej podpory počas pôrodu, ako aj v období po pôrode a rôzne formy sociálnej podpory znižujú riziko vzniku chronickej formy PTSP. Limity. Vzhľadom na špecifiká pôrodných systémov sa môže miera výskytu PTSP a zastúpenie rizikových faktorov v českom a slovenskom prostredí líšiť od výskytu a zastúpenia v krajinách, z ktorých pochádzajú zdroje zahrnuté v tomto prehľadovom článku. and Objectives. The aim of this article is to describe objective obstetric and population factors for the development of post-traumatic stress disorder (PTSD) after childbirth, the ways in which they interact with subjective factors, in order to identify those women who are at an increased risk of developing PTSD symptoms after delivery. Methods. The Web of Science database was used to search the literature. The keywords “posttraumatic stress disorder”, “PTSD”, “childbirth”, “trauma” and “risk factors” were entered. Out of 79 resulting articles in English, 48 articles dealing with the topic of postpartum PTSD were selected, of which 29 directly dealt with the identification and description of risk factors for the development of postpartum PTSD. Additional relevant literature has been obtained through the study of these articles. Results. The incidence of PTSD at 4-6 weeks after childbirth is estimated at 5.77% in the total population of postpartum women, and in the at-risk subpopulation, the estimate is 12.64%. Obstetric factors appear to be largely mediated by the emotional support of birthing woman from medical staff as well as by the presence and support of the accompanying person. Subjective perception of childbirth by the women giving birth, and the degree of control they feel during the birth process are among strongest factors which influence the risk of developing PTSD after childbirth. Early intervention in the form of providing comprehensive information and emotional support during childbirth, as well as in the postpartum period, and various forms of social support reduce the risk of developing a chronic form of PTSD. Study limitations. Due to the specifics of childbirth systems across geographies, the incidence rate of PTSD and the representation of risk factors in the Czech and Slovak environments can differ from the incidence and representation of those countries included in the resources for this review article.
Ve studii se autor věnuje možnostem aplikace Rorschachovy metody při posuzování traumatické zkušenosti. Snaží se utřídit dosavadní poznatky o obrazu posttraumatických jevů v Rorschachově metodě. Konstatuje, že projevy traumatizace jsou v Rorschachově metodě podloženy v několika základních rovinách psychického fungování. Jedná se o proměnné spojené s nižší výkonností kognitivních schopností, proměnné spojené se zhoršenou afektivní kontrolou a známkami úzkostného prožívání. Charakteristickým znakem je taktéž dlouhodobá projekce témat, která s traumatem souvisí, interpretace mnohoznačného podnětu s odkazem na vzpomínky na traumatizující událost., The study focuses on possibilities of application of Rorschach method in assessing traumatic experience. Author tries to organize existing knowledge about the image of posttraumatic phenomena in Rorschach method. The author notes that the symptoms of trauma are in Rorschach evidence-based in several basic levels of psychological functioning, i. e. variables associated with lower cognitive performance, variables associated with poor affective control and signs of anxious experience. One of characteristic features is also a long-term projection of topics associated with trauma, the interpretation of ambiguous stimulus with reference to the memories of the traumatic event., and Martin Lečbych.
This mini-review aims to introduce the association between Secretory clusterin/apolipoprotein J (sCLU) and diverse musculoskeletal diseases. A comprehensive review of the literature was performed to identify basic science and clinical studies, which implied the therapeutic and prognostic role of sCLU in diverse musculoskeletal diseases. sCLU is a multifunctional glycoprotein that is ubiquitously expressed in various tissues and is implicated in many pathophysiological processes. Dysregulated expression of sCLU had been reported to be assocaited with proliferative or apoptotic molecular processes and inflammatory responses, which participated in many pathophysiological processes such as degenerative musculoskeletal diseases including ischemic osteonecrosis, osteoarthritis (OA) and degenerative cervical myelopathy (spinal cord injury), neoplastic musculoskeletal diseases, inflammatory and autoimmune musculoskeletal diseases including Rheumatoid arthritis (RA), joint damage induced by Brucella abortus, Sjogren's syndrome, idiopathic inflammatory myopathies, muscle glucose metabolism, insulin sensitivity and traumatic musculoskeletal diseases. Recent findings of sCLU in these musculoskeletal diseases provides insights on the therapeutic and prognostic role of sCLU in these musculoskeletal diseases. sCLU may serve as a promising therapeutic target for ischemic osteonecrosis, OA and spinal cord injury as well as a potential prognostic biomarker for OA and RA. Moreover, sCLU could act as a prognostic biomarker for osteosarcoma (OS) and a promising therapeutic target for OS resistance. Although many studies support the potential therapeutic and prognostic role of sCLU in some inflammatory and autoimmune-mediated musculoskeletal diseases, more future researches are needed to explore the molecular pathogenic mechanism mediated by sCLU implied in these musculoskeletal diseases.