This study discusses the limits of Marx’s reinterpretation of Hegel’s conception of dialectics as a self-mediation of the fundamental by way of historical reality: we will show Marx’s disessentialisation of the (already quite monistic) Hegelian absolute spirit, and the consequences of Marx’s conception of consciousness as of a conscious being for the concept of culture, reduced that is to interest-conditioned, “ideological” praxis and its self-reflection. The study thus subjects to criticism the reduction of objectivi¬ty to totality in György Lukács, the founder of modern western Marxism; it points to the residuum (in no way objectively unlicensed) of self-positing subjecti¬vism in his “class-consciousness”; and it compares this immanentist conception with, on the one hand, the utopian conception of Ernst Bloch, foreshadowing Derrida’s stress on the auto criti¬cism of Marxism as a philosophy of the historicity of categories (as Lukács himself theo¬retically understood it!), and, on the other hand, with the dialectical non identity of the possible of Theodor W. Adorno. By reflecting on Marx’s concept of (historical) consciousness (of conscious Being) through critical insight into its most (in our view) signi¬ficant interpretations of the 20th century, the study attempts to capture the limi¬ts of the monistically-conceived dialectic for democratic social pra¬xis, preserving the “principle of hope” in the openness of the unsubsumable individual.
Karl Jaspers proslul v meziválečné době jako zakladatel nové filosofie existence, která však byla v kombinaci s jeho psychologickým školením, zaostřením na ,,mezní situace“ lidského prožívání a kritikou filosofických systémů často dezinterpretována jako forma subjektivismu či iracionalismu. Předložená studie se pokouší vystihnout jádro Jaspersova využití filosofie existence pro novou rekonstrukci lidské racionality, univerzálních charakteristik lidství. Jejich pochopení mělo podle Jasperse vzdorovat pokořování lidské důstojnosti v moderních totalitách a v globálním ekonomicko-technologickém provozu, pro něž hodnoty lidství, jak je definuje Jaspersova filosofie, přestaly být určujícími měřítky. Studie ukazuje Jaspersovo ukotvení existence ve vztahu k transcendenci a individuality v komunikaci s druhým a jeho kritiku monistického myšlení, které pluralitu ve smyslu jeho filosofické koncepce neumožňuje., Karl Jaspers received much attention in the interwar period as the founder of a new philosophy of existence that, however, was – in tandem with his psychological training, focus on “borderline situations” of human experience, and critique of philosophical systems – often misinterpreted as a form of subjectivism or irrationalism. The study presented here strives to depict the substance of Jaspers’ use of the philosophy of existence for a new reconstruction of human rationality, of the universal characteristics of humanity. Understanding these characteristics shall, in his estimation, help us to resist the degradation of human dignity in modern totalitarianism and in the global economic-technological system, in which the values of humanity, as defined by Jaspers’ philosophy, have ceased being decisive criteria. The study presents Jaspers’ anchoring of existence in the relationship to transcendence and of individuality in the communication with others, as well as his critique of monistic thinking, which in his philosophical conception does not allow for plurality., and Karl Jaspers wurde in der Zwischenkriegszeit als Begründer der Existenzphilosophie bekannt, die jedoch im Zusammenhang mit der psychologischen Ausbildung Jaspers’, der Konzentration auf „Grenzsituationen“ des menschlichen Erlebens und der Kritik philosophischer Systeme oft als eine Form von Subjektivismus bzw. Irrationalismus fehlinterpretiert wurde. In der vorliegenden Studie wird der Versuch unternommen, den Kern von Jaspers’ Nutzung der Existenzphilosophie für eine Rekonstruktion der menschlichen Rationalität und der universalen Merkmale des Menschseins zu erfassen. Deren Erkenntnis sollte laut Jaspers der Demütigung der Menschenwürde in modernen totalitären Regimen und im globalen ökonomisch-technologischen Betrieb widerstehen, in denen die in Jaspers’ Philosophie definierten Werte des Menschseins kein Maßstab mehr sind. In der Studie wird Jaspers’ Verankerung der Existenz in der Beziehung zur Transzendenz und zur Individualität in der Kommunikation mit anderen und seine Kritik am monistischen Denken aufgezeigt, das keine Pluralität im Sinne seines philosophischen Konzepts ermöglicht.
This review study is dedicated to the work of the German philosopher Wolfgang Harich. In the light of a new edition of his collected works, the author situates Harich’s work in the philosophical and historical contexts out of which it grew. The edition under discussion shows the admirable scope of Harich’s philosophical legacy – its range, erudition and originality. His uniqueness arises especially in regards to the persecutions to which he was subjected in the former GDR and from which it inter alia emerges that a great part of his work in the collected edition is being published for the first time. The study shows the main features of Harich’s thinking to be a significant contribution to the systematic development of Marxist philosophy in the 20th century and interprets them with regard to the newly made available sources, probably for the first time in the Czech environment. and Tato recenzní studie je věnována dílu německého filosofa Wolfganga Haricha. Ve světle nové edice jeho pozůstalosti zasazuje Harichovo dílo do filosofických i historických kontextů, z nichž vyrůstalo. Recenzovaná edice dokazuje obdivuhodný záběr Harichova filosofického odkazu, jeho rozsah, fundovanost i originalitu. Jeho mimořádnost vyvstává zejména vzhledem k perzekucím, jimž byl Harich vystavován v bývalé NDR a z nichž mj. vyplynulo, že větší část jeho díla v pozůstalostní edici vychází vůbec poprvé. Studie ukazuje hlavní rysy Harichova myšlení jako významný příspěvek k systematickému rozvinutí marxistické filosofie ve 20. století a vykládá je s ohledem na nově zpřístupněné prameny. V českém prostředí se tak děje pravděpodobně poprvé.
The study explores the genesis of aesthetics as an independent philosophical discipline in German post-Wolffian rationalism, and that as a theory of the lower spi- ritual powers or sensory knowledge developed by A. G. Baumgarten and G. F. Meier. It demonstrates the origins of this rationalistic aesthetics in the Leibnizian-Wolffian tradition of thought, especially in noetics, less so in Leibniz’s ontology of beauty. In the aesthetics of the mid-18th century, the theory of the spiritual powers [Vermögen] of man was developed in favor of those powers which precede distinct conceptual knowledge, and sensuality and imagination were appreciated as a necessary complement of reason, which ensured its connection with the empirical world and life. The development of aesthetics was related to the psychologization, anthropolization, and historicization of the rationalist concept of man and significantly expanded this concept. Aesthetics mediated the relationship between rationalist philosophy and literature, and with this made a fundamental contribution to the wider cultural and social affirmation of the values of Enlightenment rationalism. and Studie ukazuje vznik estetiky jako samostatné filosofické disciplíny v německém powolffovském racionalismu, a to jako teorie nižších duchovních sil či smyslového poznání u A. G. Baumgartena a G. F. Meiera. Ukazuje východiska této racionalistické estetiky v leibnizovsko-wolffovské myšlenkové tradici, a to zejména v noetice, méně v Leibnizově ontologii krásna. Teorie duchovních mohutností [Vermögen] člověka byla v estetice poloviny 18. století rozvinuta ve prospěch těch mohutností, které předcházejí zřetelnému pojmovému poznání, a smyslovost a představivost byly doceněny jako nezbytný komplement rozumu, který zajišťuje jeho spojení s empirickým světem a životem. Rozvoj estetiky souvisel s psychologizací, antropologizací a historizací racionalistického pojetí člověka a významně toto pojetí rozšířil. Estetika prostředkovala vztah mezi racionalistickou filosofií a krásnou literaturou, a tím zásadně přispěla k širšímu kulturnímu a společenskému prosazení hodnot osvícenského racionalismu.