Cílem této pilotní kvalitativní studie bylo podniknout sondu do toho, jak poradenští psychologové vnímají koncept sociálně podmíněného mentálního postižení (dále jen SPMP) – jejich povědomí o tomto konceptu, postoj k němu, diagnostická praxe, potenciální podpůrné intervence. Data byla získávána prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru od 10 respondentů (praxe Me = 6 let), z 9 pedagogicko-psychologických poraden (5 krajů ČR). Získaná data byla analyzována na principu tematické analýzy s prvky zakotvené teorie, skrz techniku otevřeného kódování. Z analýzy vyplynulo, že žádný z respondentů pojem explicitně neužívá, avšak implicitně je v jejich praxi přítomný. Daný koncept by dle nich mohl sloužit jako inspirace k širšímu přemýšlení o etiologii „podezřele“ nízkých hodnot v testech intelektu a o intelektovém potenciálu dítěte. Diagnostiku intelektových a adaptivních schopností v praxi respondenti staví nejčastěji pouze na standardizovaných testech intelektu, testy a škály pro adaptivní chování, sociální a rodinné prostředí, zejména pro nedostatek personálních a časových kapacit, nepoužívají. Diferenciální diagnostiku SPMP od mentálního postižení vnímají respondenti jako složitou, polovina respondentů vidí jako vhodnou cestu dynamickou diagnostiku. Na návaznou podporu a intervenci se respondenti kvůli omezeným kapacitám zaměřují velmi okrajově. Z rozhovorů také vyplynulo několik potenciálních námětů pro praxi – potřeba tvorby jasně vymezené a všeobecně přijímané definice SPMP, větší komplexnosti a hloubky diagnostiky, prohloubení spolupráce s rodinou dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí a dalšími návaznými institucemi. and The aim of this pilot qualitative research was to take an insight into how counseling psychologists perceive the concept of socially conditioned intellectual disability (further only SCID). Specifically, to find out if they are aware of this concept, their attitude towards it, diagnostic practice, and potential supportive interventions. Data were obtained through a semistructured interview of 10 respondents (Median experience = 6 years), from 9 Children´s educational care centres (5 regions of the Czech Republic). The obtained data were analyzed by thematic analysis with the elements of the grounded theory using the technique of open coding. The analysis showed that none of the respondents explicitly use the term SCID, however, the term is implicitly present in their practice. According to the respondents, the concept could serve as an inspiration for a broader reflection on the etiology of "suspiciously low" scores in intellectual tests and the intellectual potential of the child. In practice, the respondents most often determine the conclusion about the level of intellectual and adaptive abilities based only on standardized tests of intellect. The respondents do not use tests and scales for adaptive behaviour, social and family environment – mainly due to a lack of staff and time capacity. The respondents perceive the differential diagnosis of SCID from intellectual disability as complicated. Half of the respondents see dynamic assessment as a promising approach to differentiate between SCID and intellectual disability. The respondents provide follow-up support and interventions to children who may fit the SCID concept very marginally due to limited capacity. The interviews also provided several potential suggestions for practice – the need to create a clear and generally accepted definition of SCID, conduct an assessment in greater depth and complexity, and intensify cooperation with the family of a child from a socially disadvantaged background and other related institutions.
The care of patients with severe mental illness (SMI) is often narrowed down to the treatment of biological symptoms of the disease, whilst other psychosocial factors supporting mental health are often neglected. One of these factors influencing disease progression, compliance, self-concept, and motivation for treatment is parenthood. The first step to turning attention to this issue is to be aware of the prevalence of children living with a parent with SMI and the prevalence of parenting among SMI patients. This review aims to assess the current state of knowledge regarding methodological approaches, the prevalence rates of parenthood, the number of children living with a parent with SMI, and the sociodemographic characteristics of these families. A total of 1,156 records were retrieved from EBSCO Discovery in December 2021, and fifteen published studies addressed the review questions. The studies took various approaches to measure prevalence - an epidemiological approach, a census approach, a design in which data from national registries were analysed, or cross-sectional studies in a clinical population. Nine studies investigated the prevalence of parenthood among patients with SMI, and six studies quantified the number of children living with a parent with mental illness. 1/3 of mental health service clients were parents, and 1 to 2 children out of 10 have a parent with mental illness.Parents with SMI face lower education, lower employment, lower income, higher rates of comorbid substance abuse, and higher rates of single parenthood. The aim of the review is not to give a definitive answer to the question of prevalence as much as to point out that there is not a marginal number of children living with a parent with a psychiatric disorder. and Péče o pacienty se závažným duševním onemocněním (SMI) se často zužuje na léčbu biologických příznaků nemoci, zatímco ostatní psychosociální faktory podporující duševní zdraví jsou často opomíjeny. Jedním z těchto faktorů ovlivňujících průběh léčby, komplianci, sebepojetí pacienta a motivaci k léčbě, je rodičovství. Prvním krokem k obrácení pozornosti k této problematice je uvědomění si míry prevalence dětí žijících s rodičem se SMI a míry prevalence rodičovství mezi pacienty se SMI. Cílem tohoto přehledu je zhodnotit metodologické přístupy využívané k měření prevalence, míru prevalence rodičovství, počet dětí žijících s rodičem se SMI a sociodemografické charakteristiky těchto rodin. V databázi EBSCO Discovery bylo v prosinci 2021 vyhledáno celkem 1 156 záznamů, výběrová kritéria splnilo patnáct publikovaných studií, které byly zařazeny do přehledu. Studie využívaly různé přístupy k měření prevalence - epidemiologický přístup, přístup založený na cenzu, design, v němž byla analyzována data z národních registrů, nebo průřezové studie v klinické populaci. Devět studií zkoumalo prevalenci rodičovství u pacientů s duševním onemocněním a šest studií kvantifikovalo počet dětí žijících s rodičem s duševním onemocněním. Rodiče tvořili 1/3 klientů psychiatrických zařízení a 1 až 2 děti z 10 mají rodiče s duševním onemocněním. Rodiče se SMI se potýkají s nižším vzděláním, nižší zaměstnaností, nižšími příjmy, vyšší mírou komorbidního užívání návykových látek a vyšší mírou samoživitelství. Cílem přehledu není dát definitivní odpověď na otázku prevalence, ale spíše poukázat na to, že dětí žijících s rodičem s psychiatrickou poruchou není zanedbatelné množství.