The revival of the UN Security Council’s regulatory powers after the end of the Cold War as well as new challenges to international peace and security have led to the development and diversification of UN operational tools. In the absence of United Nations’ own material capacities to undertake necessary military action, due to the non-conclusion of agreements provided for in Article 43 of the UN Charter by which UN Member States would commit to provide the necessary force and other assistance to the Security Council upon its call, the latter developed other means. Today, there co-exist two mandated operations by the Security Council vested with the power to use force, each however within a different scope, limits and objective: UN-led “Blue Helmets” and UN-authorized military operations. This functional rapprochement causes nevertheless a great confusion, both in practice and recently in the judicial sphere. Hence, the clarification of the legal regime of each is essential. While the UN-led Blue Helmets vested with the limited power to use force represent the new generation of peacekeeping operations, the UN-authorized operations constitute a decentralized execution of the Council’s enforcement measure. In the latter case the Security Council turns to UN Member States or regional organizations and delegates them its exclusive power to use force under Article 42 of the UN Charter to execute it under set conditions. The limitation of the use of force by the UN-led operation to the strict defence of its civilian mandate does not exempt it from the regime of coercion established under Chapter VII of the UN Charter either. This raises a question of the legal status of this UN-led operation and whether possibly such tool approaches the original concept of UN enforcement forces laid down in Article 43. Analysis of the converging and diverging elements of both operations shows the complexity of this operational domain, the clarification of which is proposed in this article via a legal perspective.
Variants within the FTO gene are important determinants of body mass index (BMI), but their role in determination of BMI changes after combined dietary/physical ac tivity intervention is unclear. We have analyzed 107 unrelated overweight non-diabetic Czech females (BMI over 27.5 kg/m2 , age 49.2±12.3 years). FTO variants rs17817449 (first intron) and rs17818902 (third intron) were genotyped. The life style mo dification program (10 weeks) consisted of an age- matched reduction of energy intake and exercise program (aerobic exercise 4 times a week, 60 min each). The mean BMI before intervention was 32.8±4.2 kg/m2 and the mean achieved weight loss was 4.8±3.5 kg (5.3±3.5 %, max. -15.5 kg, min. +2.0 kg, p<0. 01). No significant association between BMI decrease and FTO variants was found. Also waist-to-hip ratio, body composition (body fat, water, active tissue), lipid parameters (total, LDL and HDL cholesterol, triglycerides) glucose and hsCRP change s were independent on FTO variants. FTO variants rs17817449 and rs17818902 are not associated with BMI changes after combined short time dietary/physical activity intervention in overweight females., D. Dlouhá ... [et al.]., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Cílem této pilotní kvalitativní studie bylo podniknout sondu do toho, jak poradenští psychologové vnímají koncept sociálně podmíněného mentálního postižení (dále jen SPMP) – jejich povědomí o tomto konceptu, postoj k němu, diagnostická praxe, potenciální podpůrné intervence. Data byla získávána prostřednictvím polostrukturovaného rozhovoru od 10 respondentů (praxe Me = 6 let), z 9 pedagogicko-psychologických poraden (5 krajů ČR). Získaná data byla analyzována na principu tematické analýzy s prvky zakotvené teorie, skrz techniku otevřeného kódování. Z analýzy vyplynulo, že žádný z respondentů pojem explicitně neužívá, avšak implicitně je v jejich praxi přítomný. Daný koncept by dle nich mohl sloužit jako inspirace k širšímu přemýšlení o etiologii „podezřele“ nízkých hodnot v testech intelektu a o intelektovém potenciálu dítěte. Diagnostiku intelektových a adaptivních schopností v praxi respondenti staví nejčastěji pouze na standardizovaných testech intelektu, testy a škály pro adaptivní chování, sociální a rodinné prostředí, zejména pro nedostatek personálních a časových kapacit, nepoužívají. Diferenciální diagnostiku SPMP od mentálního postižení vnímají respondenti jako složitou, polovina respondentů vidí jako vhodnou cestu dynamickou diagnostiku. Na návaznou podporu a intervenci se respondenti kvůli omezeným kapacitám zaměřují velmi okrajově. Z rozhovorů také vyplynulo několik potenciálních námětů pro praxi – potřeba tvorby jasně vymezené a všeobecně přijímané definice SPMP, větší komplexnosti a hloubky diagnostiky, prohloubení spolupráce s rodinou dítěte ze sociálně znevýhodněného prostředí a dalšími návaznými institucemi. and The aim of this pilot qualitative research was to take an insight into how counseling psychologists perceive the concept of socially conditioned intellectual disability (further only SCID). Specifically, to find out if they are aware of this concept, their attitude towards it, diagnostic practice, and potential supportive interventions. Data were obtained through a semistructured interview of 10 respondents (Median experience = 6 years), from 9 Children´s educational care centres (5 regions of the Czech Republic). The obtained data were analyzed by thematic analysis with the elements of the grounded theory using the technique of open coding. The analysis showed that none of the respondents explicitly use the term SCID, however, the term is implicitly present in their practice. According to the respondents, the concept could serve as an inspiration for a broader reflection on the etiology of "suspiciously low" scores in intellectual tests and the intellectual potential of the child. In practice, the respondents most often determine the conclusion about the level of intellectual and adaptive abilities based only on standardized tests of intellect. The respondents do not use tests and scales for adaptive behaviour, social and family environment – mainly due to a lack of staff and time capacity. The respondents perceive the differential diagnosis of SCID from intellectual disability as complicated. Half of the respondents see dynamic assessment as a promising approach to differentiate between SCID and intellectual disability. The respondents provide follow-up support and interventions to children who may fit the SCID concept very marginally due to limited capacity. The interviews also provided several potential suggestions for practice – the need to create a clear and generally accepted definition of SCID, conduct an assessment in greater depth and complexity, and intensify cooperation with the family of a child from a socially disadvantaged background and other related institutions.
Cieľom štúdie bolo zistiť počas riadených imaginácií, ako si participanti s vysokou a nízkou hladinou sebakritickosti predstavujú svoje vnútorné sebakritické, sebaprotektívne a sebasúcitné časti self. Autori skúmali zmeny v obsahu ich imaginácií pri porovnaní stavu pred intervenciou a po intervencii: Tréning zameraný na emócie pre sebasúcit a sebaprotekciu. Na analýzu dát bol použitý Konsenzuálny kvalitatívny výskum a úroveň sebakritickosti sa určila pomocou Škály foriem sebakritickosti a sebapotvrdenia. Boli analyzované dve extrémne skupiny z pôvodnej vzorky 92 adolescentných účastníkov EFT-SCP (najvyšších 15 % a najnižších 15 % participantov podľa úrovne sebakritickosti). Prvá z dvoch extrémnych skupín pozostávala z 12 vysoko sebakritických ľudí (1 muž a 11 žien, AM = 21,7; SD = 1,16) a druhá pozostávala z 15 nízko sebakritických ľudí (1 muž a 14 žien; AM = 22,3; SD = 1,2). Výsledky naznačili, že intervencia viedla k pozitívnemu posunu od maladaptívnych vzorcov (hanba, strach, bezcennosť a nekompetentnosť) k adaptívnejším vzorcom odpovedí (bezpečie, láska, zmocnenie a potreba porozumieť situácii). Aj keď sa maladaptívne vzorcov pod vplyvom intervencie odpovedí znižovali a adaptívne zvyšovali, maladaptívne vzorce neboli po intervencii úplne odstránené. Tieto zistenia je možné využiť pre lepšie nastavenie intervencií v budúcnosti. and The aim of the study was to identify, during guided imageries, how high and low self-critical people imagine their inner self-critical, selfprotective, and self-compassionate parts. The authors explored changes in imagery content when comparing the pre-test and post-test state of Emotion Focused Training for Self-Compassion and Self-Protection (EFT-SCP). Consensual Qualitative Research was the method used for the data analysis and level of self-criticism was determined using the Forms of Self-Criticizing/ Attacking and Self-Reassuring Scale. Two groups representing the extremes of the sample of 92 EFT-SCP adolescent participants (the highest 15% and the lowest 15% of the selfcritics) were analysed. The first of the two extreme groups consisted of 12 highly self-critical people (1 man and 11 women, AM = 21.7; SD = 1.16), and the second comprised 15 low selfcritics (1 man and 14 women; AM = 22.3; SD = 1.2). The results indicated that the training led to positive shifts away from maladaptive patterns (shame, fear, worthlessness, and incompetence) to more adaptive ones (safeness, love, empowerment, and the need to understand the situation). Although the maladaptive patterns declined and adaptive ones were adopted, the maladaptive patterns were not completely eliminated, which can be exploited in better use of treatments.
Napriek tomu, že odpustenie sebe sa ukazuje ako významnejšie súvisiace s fyzickým zdravím jednotlivca, ako aj celkovým well-beingom v porovnaní s odpustením druhému, a dôsledky neodpustenia sebe môžu byť extrémne, odpusteniu sebe je venovaná neporovnateľne menšia teoretická a výskumná pozornosť oproti interpersonálnemu odpustenia.
Cieľom štúdie je kritický prehľad súčasných teoretických a empirických štúdií v tejto oblasti. Štúdia sa zameriava na vymedzenie odpustenia sebe, s ohľadom na jeho hlavné aspekty ako je ľútosť za vykonaný čin, prijatie zodpovednosti a zmena správania do budúcnosti. Štúdia definuje podobnosti a rozdiely odpustenia sebe s interpersonálnym odpustením. Je zdôraznené, že odpustenie sebe je proces vyžadujúci čas a popísané sú jednotlivé kroky procesu odpustenia. Diskutované sú intervenčné štúdie odpustenia sebe, so zameraním na ich výsledky a metodologické nedostatky. V závere je predstavený kritický postoj voči odpusteniu sebe a argumentácia proti jednotlivým kritickým názorom. Načrtnutý je ďalší smer výskumu v oblasti odpustenia sebe. and Despite the evidence that self-forgiveness is more strongly associated with physical health and well-being compared to interpersonal forgiveness, and that the results of self-blaming may be extreme, self-forgiveness has received considerately less attention in theory and research, compared to interpersonal forgiveness. The aim of this study is a critical overview of the current theoretical and empirical studies in this area. The paper focuses on a definition of selfforgiveness with an emphasis of its important aspects such as remorse, responsibility taking, and conciliatory behaviour. The study defines similarities and differences of self-forgiveness and interpersonal forgiveness. It is stressed that self-forgiveness is a process which takes time and the steps of self-forgiveness are described. The intervention studies of self-forgiveness are discussed, with an emphasis on their results and methodological limitations. Finally, a critical attitude toward self-forgiveness and argumentation against these critical views are presented. Future direction of research in self-forgiveness is outlined.
The knowledge of causal relations provides a possibility to perform predictions and helps to decide about the most reasonable actions aiming at the desired objectives. Although the causal reasoning appears to be natural for the human thinking, most of the traditional statistical methods fail to address this issue. One of the well-known methodologies correctly representing the relations of cause and effect is Pearl's causality approach. The paper brings an alternative, purely algebraic methodology of causal compositional models. It presents the properties of operator of composition, on which a general methodology is based that makes it possible to evaluate the causal effects of some external action. The proposed methodology is applied to four illustrative examples. They illustrate that the effect of intervention can in some cases be evaluated even when the model contains latent (unobservable) variables.
Případová studie z oblasti psychologie sportu se zaměřuje na úkoly a dovednosti trenéra. Dobré komunikační dovednosti trenéra přispívají ke zvýšení výkonu a osobnímu rozvoji svěřence, stejně tak k vytváření dobrého sociálního kontaktu se svěřencem a nastavení příznivého tréninkového (motivačního) klimatu. Cílem této případové studie bylo využít metodu Videotrénink interakcí (VTI; Biemans, 1990) za účelem rozvoje komunikačních, resp. sociálních dovedností trenéra a následně ohodnotit efekt této intervence.
Na základě předchozích zkušeností autorky (Baláková, 2011, 2013) s touto intervenční metodou byla rozšířena doba spolupráce s klientem i počet natáčení. Metody použité za účelem ohodnocení této intervenční metody (zúčastněné pozorování, polostrukturovaný rozhovor s trenérkou a dotazníky vyplněné hráčkami) byly mírně pozměněny.
Příspěvek napomáhá k rozšíření počtu aplikačních oblastí metody Videotrénink interakcí a ukazuje směr, jakým je možno pracovat na vzdělávání a rozvoji sportovních trenérů. and This case study relates to the field of sport psychology describing coach´s tasks and skills. Good communication skills of a coach contribute to performance enhancement, personal growth, good interpersonal relationship and also to positive motivational climate. The aim of this case study is to use the Video Interaction Guidance (VIG, in Czech rep. VTI; Biemans, 1990) method for working with coach in order to develop his communication and social skills and consequently evaluate utility of this method.
Based on the previous experience of the author with this intervention method (Baláková, 2011, 2013) number of interventions was extended. Methods used for the purpose of the evaluation of the intervention (participated observing, semi-structured interview with coach and questionnaires completed by players) have been slightly modified.
The paper helps to increase the number of VIG application areas and shows the direction how it is possible to educate coaches and improve their skills.
Studie přibližuje jedno z možných řešení složitého vztahu mezi psychologickým výzkumem a psychologickou praxí - přístup, který se nazývá psychologie založená na důkazech. Je inspirován obdobnými snahami v medicíně, ale v psychologii nabývá specifických odstínů. Studie přibližuje historické kořeny, zrod a současnou podobu medicíny založené na důkazech. Na příkladu Americké psychologické asociace ukazuje, jak tento přístup postupně inspiroval jednotlivé psychologické obory. Studie charakterizuje různé úrovně aplikace, počínaje politikou založenou na důkazech až po empiricky podloženou intervenci. Nejvíce pozornosti věnuje psychologické praxi založené na důkazech. S odkazem na práci Hoagwooda a Johnsona přibližuje pět přístupů, které se objevují: 1. akademický přístup, 2. empiricky validizovaný přístup, 3. terapii založenou na důkazech, 4. multidisciplinární přístup, 5. školně-psychologický přístup. Podrobněji rozebírá dvě ze tří složek praxe založené na důkazech: výzkumné důkazy a expertnost psychologa. V závěru studie diskutuje slabá místa a problémy, které se při aplikaci psychologie založené na důkazech vynořují., The overview study brings closer one of possible solutions of complicated relation of psychological research to psychological practice, the approach called evidence-based psychology. It is inspired by the analogical effort in medicine but in psychology it gains specific nuances. The study mentions the historical roots, the birth, and the contemporary form of evidence-based medi cine. It shows how this approach inspired one by one the particular psychological fields on the example of American Psychological Association. Different levels of application are characterized, starting by evidence-based policy to empirically based intervention. Most attention is paid to evidence-based psychological practice. Referring to the work of Hoagvvfrood and Johnson it brings Closer five emerging approaches: 1. The academic approach, 2. Empirically validated approach, 3. Evidence-based therapy, 4. Multidisciplinary approach, 5. School psychological approach. Two of three components of evidence-based practice are analyzed in detail: research evidence and psychologist's expertise. In the conclusion, weak points and problems emerging during the application of evidence-based psychology are discussed., Jiří Mareš, Vladimír Kebza., and Obsahuje seznam literatury
Školní psychologové se dnes stávají běžnou součástí základních a středních škol. Podle platné vyhlášky by své služby na školách měli nabízet nejen žákům a jejich rodičům, ale také vyučujícím. Svým působením by měli usilovat o podporu učitelské profese vzhledem k jejím rizikovým faktorům. Učitelství je dnes totiž považováno za vysoce stresové povolání, v důsledku čehož lze očekávat, že vyučující jsou vysoce ohroženi syndromem vyhoření. Článek představuje kvalitativní výzkumnou studii zaměřenou na působení školních psychologů v oblasti učitelského vyhoření. Jejím cílem bylo zjistit, jak školní psychologové vnímají syndrom vyhoření a jakým způsobem přispívají k prevenci či samotnému řešení syndromu vyhoření u vyučujících na základních školách, kde působí. Studie se zúčastnilo 10 školních psycholožek a 1 psycholog, s nimiž byly prováděny rozhovory. Analýza ukázala, že zúčastněné školní psycholožky a psycholog vnímají syndrom vyhoření u vyučujících jako aktuální téma. Svým působením na školách přispívají k nespecifické prevenci syndromu vyhoření, ale nerealizují žádné specifické aktivity pro snižování a zvládání učitelského stresu. Ovšem s vyučujícími, které identifikují jako „vyhořelé“, intervenčně pracují. and Nowadays, school psychologists have become a standard part of primary and secondary schools. According to current law, they should provide their services to students and their parents as well as to teachers. They should support teachers considering them being higly susceptible to burnout syndrome. Teaching today is considered as a higly stressful job, so it is not suprising that they often suffer from burnout syndrome. This article contains qualitative research which is focused on a school psychologist´s role in teacher´s burnout syndrome. The aim was to discover how school psychologists perceive burnout syndrome and how they contribute to prevention or solving burnout syndrome itself at primary schools, where they work. 11 school psychologists were interviewed in presented study. The analysis has shown that the involved school psychologists perceive teacher´s burnout syndrome as an actual topic. They contribute to the nonspecific burnout syndrome prevention but they do not implement any specific activities in order to lower the level of teacher´s stress. On the other hand, they regularly work with teachers who they identify as „burnout“.
In this article we show that significant differences between the foreign currency mortgage agreements in Hungary and Poland led to significant differences in monthly mortgage payments after the Global Financial Crisis (GFC) erupted. Hungarian banks were able to add a variable markup to the LIBOR3M that was connected to bank risk on top of the usual fixed markup. We compare the monthly mortgage payments and LTV levels of people who took out a CHF mortgage with those who obtained a local currency mortgage during the mortgage boom years of 2006–2008. We find that in the initial years of the mortgage CHF mortgages were cheaper than local currency mortgages, which allowed more people to buy housing. However, the GFC led to a deterioration of the exchange rate, and monthly payments and LTV levels (consequently?) increased. We analyse the mortgage costs and LTV levels of the 2006-2008 foreign currency (FX) mortgage vintages in Hungary and Poland between 2006 and 2020 and compare them to local currency mortgages. We also simulate the effects of changing housing prices and wages on mortgages in the cities of Budapest and Warsaw.