This article shows that the traditional institutional mandatory approach to family and succession law in recent years there have been developments towards the admission of choice of law in these fields of private international law and that the choice of law performed by parties has a very important role to play. It analyzes the admission of choice of law in conflict-of-law rules in the respective Czech legislation and EU regulations, concluding that the scope for choosing applicable law in the EU instruments is rather limited, however that it grants parties an option to designate the law that they feel most connected to and comfortable with and balances the lack of uniform approach to conflict-of-law rules across the EU regulations in the field of international family law.
Pozornost je věnována dvěma v současné době nejvýznamnějším hraničním určovatelům evropského mezinárodního práva soukromého – obvyklému pobytu a bydlišti. Pro účely unijních nařízení z oblasti mezinárodního práva soukromého je jak u obvyklého pobytu, tak u bydliště třeba rozlišovat, zda se jejich určování týká fyzických nebo právnických osob. Článek krátce shrnuje pojetí obvyklého pobytu abydliště fyzických osob a soustředí se na pojmy obvyklého pobytu a bydliště osob právnických.Oba pojmy jsou pro účely mezinárodního práva soukromého ve vztahu k právnickým osobám definovány, jejich definice však vyšší míru právní jistoty účastníků poměrů s mezinárodním prvkem nezajišťují. Obvyklý
pobyt je primárně definován jako místo ústřední správy právnické osoby, bydliště jako místo ústřední správy nebo sídlo nebo hlavní provozovna. Definiční pojmy však v rámci příslušných unijních nařízení již dále vymezeny nejsou. Článek poukazuje na skutečnost, že při současné komplikované struktuře nadnárodních skupin společností, může být velmi obtížné v případě koncernů s jistotou předvídat zejména místo ústřední správy, což se odráží ve větší míře nejistoty ohledně rozhodného práva a mezinárodně příslušného soudu. and The article deals with the two connecting factors currently of most importance in European private international law – habitual residence and domicile. When determining either habitual residence or domicile for the purpose of any of the European Regulations adopted within the framework
of private international law, a distinction must be made between natural and legal persons. The article summarises briefly the concept of habitual residence and domicile of natural persons and concentrates on the notions of habitual residence and domicile as applied to legal persons. It shows that despite the fact that both are defined in Regulations for the purposes of private international law, their definitions do not necessarily mean a higher degree of legal certainty in crossborder relations.Habitual residence is primarily defined as place of central administration of a legal person, domicile as either place of central administration or statutory seat or principal place of business. However, these autonomous terms are not defined or specified any further in the respective EU Regulations. The article further draws attention to difficulties that might appear when determining a place of central administration of a holding company that is part of a complicated supranational corporate structure, leading to a higher degree of legal uncertainty with respect to the law that applies and the court that has jurisdiction.
Článek se zaměřuje na problematiku kolizního řešení předběžné otázky v oblasti mezinárodního práva soukromého. Předběžná otázka se sice primárně netýká výlučně tohoto právního odvětví, nicméně přítomnost mezinárodního prvku u základní otázky vnáší do této problematiky, která je běžná i v rámci řízení čistě vnitrostátní povahy, další dimenzi.Dochází ke kolizi právních řádů, kterou je třeba vyřešit nejen u základní, ale i u předběžné otázky. Jestliže se tzv. základní otázka řídí cizím právem, vzniká problém spojený s určením rozhodného práva pro předběžnou otázku.Výslovná úprava kolizního řešení předběžných otázek je sice jak v národních právních úpravách, tak v mezinárodních pramenech výjimečná, nicméně nový český zákon o mezinárodním právu soukromém představuje právě jednu z těchto výjimek. Článek se podrobně věnuje analýze dvou základních doktrinálních přístupů k určování statutu předběžných otázek
(samostatného a nesamostatného navázání) a poměrně inovativnímu řešení, které český zákonodárce zvolil v ustanovení § 22 zákona o mezinárodním právu soukromém. and The article deals with the conflict treatment of incidental questions in the field of private international law. The notion of incidental question is not connected with this field only, however, although it is very common in proceedings of entirely national nature too, the existence of international element brings in another dimension. A conflict of laws occurs and this conflict is to be solved not only in respect to the main cause of action but also in respect to the incidental question. In case the law applicable to the basic question is a foreign law, the determination of the law applicable to the incidental question may constitute a problem. Specific provisions on the conflict treatment of incidental questions are exceptional in both national and international legislation however the new Czech Act on Private International Law represents such an exception. This article offers an analysis of the two basic doctrinal approaches to the determination of the law applicable to incidental questions (application of either lex fori or lex causae conflict rules) and of the rather innovative solution, that the Czech legislator has stipulated in the provision of Sec. 22 of the Act on Private International Law.