Text se zaměřuje na při jetí a vnímání darwinismu v českých zemích v 19. století, kdy bylo šíření a interpretace Darwinova učení paradoxně spjato s dvěma profesory estetiky z Karlo-Ferdinandovy un verzity v Praze, Josefem Durdíkem a Otakarem Hostinským. Ačkoliv poněkud zjednodušovali teorii přírodního výběru, Darwinovu teorii chápali jako příchod nového paradigmatu (na rozdíl od tehdejších biologů působících v Čechách). Tento text představuje a srovnává interpretaci darwinismu u obou estetiků, zejména jejich stanoviska k teorii přírodního výběru, možnostem aplikace této teorie v estetice a teorii umění, a také jejich vztah k Darwinově
výkladu estetických jevů v přírodě. Jako dodatek následuje krátké vyzdvižení Darwinova učení v textech dalších českých estetiků (Tyrš, Klácel, Volek)., The text is focused on the acceptance and perception of
Darwinism in 19th-century Bohemia, when the diffusion and interpretation of Darwin’s teachings were paradoxical connected with two professors of aesthetics from Charles-Ferdinand University in Prague, Josef Durdík and Otakar Hostinský. Although they somewhat simplified the theory of natural selection, they understood Darwin’s theory to be the arrival of a new paradigm (in contrast to contemporary biologists working in the Czech lands). This text presents and compares both aestheticians’ interpretations of Darwinism, mainly their stance on the theory of natural selection, the possibilities for applying this theory to aesthetics and art theory, as well as their relationship to Darwin’s interpretation of aesthetic phenomena in nature. As a supplement, a short emphasis on Darwin’s teaching in texts of other Czech aesteticians (Tyrš, Klácel, Vol ek) follows., and Karel Stibral.
Text pojednává o historickém vývoji estetického vnímání přírody jako jednoho ze specifických postojů k přírodě a krajině v novověké evropské kultuře. Zabývá se nesamozřejmostí tohoto postoje, neboť v antice a středověku v pravém slova smyslu neexistuje. Vývoj je popisován na historických příkladech estetických textů či uměleckých děl (zejm. krajinomalbě) s důrazem na paralely a inspirace ze strany přírodních věd, především biologie. and The article brings an outline of the historical development of nature perception as one of the specific attitudes to nature and landscape in modern European culture. It deals with the absence of this perception in certain historical periods, such as the Ancient World and Middle Ages. The development is described on the basis of historical examples of aesthetic texts or pieces of art (especially landscape paintings), underlining parallels and inspirations from natural sciences, particularly biology.
Text pojednává o vývoji a nesamozřejmosti estetického postoje k přírodě v evropské historii. Sleduje jednak původní zaměření na jednotlivý objekt a jednotlivé místo, a teprve pozdější „objevení“ postoje ke krajině (Řím, znovu až renesance). Text též sleduje postupný vývoj preferencí od krajiny zemědělské ke krajině a přírodě „volné“ a divoké (velehory, lesy) v 18. století. Autor vychází především z estetických textů a výtvarného umění, které doplňuje vlivy a paralelami v přírodních vědách. and The development of perceptions of nature and their scarcity within European history is outlined. This development begins with focusing on individual objects and one place only, only later did perceptions of the landscape as a whole appear (e.g. in Rome and the later Renaissance). A gradual development is described from a preference for agricultural landscape to admiration for wild nature and landscape (high mountains, forests) in the 18th century.