Recently we derived a new star catalog EOC-4 that contains not only the mean positions and linear proper motions, but also periodic changes, due to orbital motions, for double and multiple star systems. The catalog contains 4418 stars that were observed in programs monitoring Earth orientation by optical astrometry during the 20th century. 599 stars of the catalog have significant periodic components. This catalog is now used, as a basic celestial frame, to obtain the Earth orientation parameters from optical astrometric observations of latitude/universal time/altitude in the interval 1899.7-1992.0. Polar motion is determined in 5-day steps for the whole interval studied, Universal time covers the interval 1956.0-1992.0 (i.e., after the invention of atomic clocks) also in 5-day steps, and celestial pole offsets (with respect to recent IAU2000 and IAU2006 models of nutation and precession) are modeled by second-order polynomials of time. In addition to these, a combination of Love and Shida numbers for each observing site is computed., Jan Vondrák, Cyril Ron and Vojtěch Štefka., and Obsahuje bibliografii
Cassini a Richer zjistili paralaktický posuv polohy Marsu vzhledem k hvězdám v průběhu opozice v roce 1672 ze dvou míst na Zemi (Paříž, Cayenne). Současně Cassini nalezl paralaxu Marsu poledníkovou metodou a vypočítal vzdálenost Země od Marsu a Slunce. Současně Flamsteed stanovil paralaxu Marsu užitím metody denní paralaxy a obdržel stejný výsledek., Cassini and Richer measured the parallax shift position of Mars relative to nearby stars during opposition form two points on the Earth (Paris, Cayenne) in 1672. Subsequently Cassini found the parallax of Mars by the meridian method and computed the distance from the Earth to Mars and the Sun. Flamsteed determined the parallax of Mars using the method of diurnal parallax with the same result simultaneously., Vladimír Štefl., and Obsahuje seznam literatury
Cílem projektu Mimosa je zjistit podrobnosti o dynamice těch umělých družic pohybujících se v těsné blízkosti Země, ve výškách od 150 do 1000 km. Praktické využití tohoto druhu umělých těles je stále častější a žádanější, především pro dálkový průzkum, telekomunikace, meteorologii, pro vojenské účely a také pro základní výzkum tvaru a vlastností zemského tělesa. Vliv vysoké atmosféry na pohyb takových těles není zanedbatelný a účinky dalších negravitačních sil, především radiačního původu - přímé záření sluneční, záření odražené od zemského povrchu, tepelné vyzařování Země jsou rovněž podstatné pro sledování (a zvláště předpovídání) dráhového pohybu a rotace družic. K tomu se řadí i vlastní infračervené vyzařování tělesa družice a elektromagnetické vlivy zemského magnetického pole na elektricky nabitou družici. Pro popis působení těchto sil na pohyb umělých družic a pro následné co nejpřesnější určení jejich polohy a dráhy je nutno získat kvalitní a časté údaje, nejlépe měřením jejich dynamického účinku akcelerometry. Proto byl navržen projekt Mimosa, který se týká umělé družice blízké Zemi, nesoucí na palubě vysoce citlivý akcelerometr. Tento přístroj byl již vyzkoušen na oběžné dráze s velmi příznivými výsledky. Družice s mikroakcelerometrem je již ve fázi předstartovní přípravy. Start se má uskutečnit pomocí rakety ROKOT z ruského kosmodromu Plesetsk, podle současných údajů německo-ruské společnosti EUROCKOT, odpovědné za realizaci startu, v dubnu roku 2003. V hlavním článku jsou popsány cíle projektu a podrobnosti. and Ladislav Sehnal.