Age discrimination (or ageism) is a cross-sectional stereotyping phenomenon that affects thewhole of society particularly in respect of recent demographic changes, the evolution of legislation andrelevant case law. The ambivalence of this kind of discrimination is widespread due to the differing natureof ageism’s two subcategories – adultism and jeunism. The different manifestations of discriminationhave their impact primarily on two specific age groups which complicates an integrated analytical andmethodological approach. Prohibition of age discrimination is legally established in both Czech and Europeanlaw. This study provides a view of changes in the perception of ageism throughout the EU Courtof Justice’s rulings, develops a number of case studies regarding direct, indirect, positive and negativeforms of age discrimination and analyses the existing or potential private law consequences, such as nonpecuniarylosses caused by age discrimination, in the Czech legal system with special regard to the newCzech Civil Code.
The article deals with damages for psychological injuries. From the methodological point of view, the so-called general to concrete approach is followed, so the general questions that arise in the area of damages for psychological injuries shall be answered first. Subsequently, selected specifics of determining the duty to provide with the compensation of psychological injuries damages (especially causal link) and of determining the amount of compensation for it will be analysed. The article does not address the general principles related to the personal injury damages, although some features may be similar. and Článek se zabývá problematikou odčiňování duševních újem na zdraví. Metodologicky je postupováno tzv. od obecného ke konkrétnímu, nejprve proto budou zodpovězeny obecné otázky vyvstávající při odčiňování duševních újem na zdraví. Následně budou analyzována vybraná specifika při stanovení povinnosti k odčinění duševní újmy na zdraví (zejména příčinná souvislost) a při určení výše náhrady za ni. Článek se nezabývá obecnými principy a východisky odčiňování nemateriálních újem na zdraví, i když v některých rysech mohou být vybrané problémy podobné.
České soudy se pravidelně potýkají s otázkou, kdy, v jaké výši a na základě jakých faktorů je třeba poškozenému přiznat tzv. přiměřené zadostiučinění. Přiměřené zadostiučinění coby forma náhrady škody má primárně roli kompenzační. Přesto se u nás objevují určité indicie, podle kterých může náhrada škody naplňovat i jiné legitimní cíle, a to kupříkladu preventivní či sankční. Tento názor byl ostatně v nedávné době výslovně potvrzen i Ústavním soudem či Nejvyšším soudem ČR. Preventivní a sankční princip náhrady škody je doktrinálně spojován především se specifickým institutem angloamerického práva, tzv. sankční náhradou škody. České soudy ale prozatím přípustnost sankční náhrady škody bez jakéhokoliv hlubšího odůvodnění odmítají. Podle autora pramení tento dogmatický přístup patrně z nesprávného a pouze parciálního chápání tohoto institutu. Autor se ve svém článku snaží čtenáři představit sankční náhradu škody v její skutečné podobě, a to zejména v kontextu současného anglického a českého práva, aby tak ukázal, že odmítavý přístup našich domácích soudů není vždy zcela na místě. Samotný článek nejprve ve světle relevantní judikatury shrnuje platné anglické právo v této oblasti a zároveň jej kriticky srovnává s českou úpravou. Zde se ukazují některé zásadní podobnosti českého i anglického pojetí náhrady škody. Další část zasazuje sankční náhradu škody do širších souvislostí, které jsou nezbytné k jejímu adekvátnímu uchopení, a poukazuje na její obecné aspekty a systematické zakotvení. V neposlední řadě se autor ve svém textu částečně věnuje též příslušné evropské úpravě tohoto soukromoprávního instrumentu. and Czech courts regularly deal with a question of so-called just satisfaction; particularly, when, on what basis, and how much should be awarded. Just satisfaction, as a form of damages, is primarily compensatory.However, there are some indications that it is perfectly legitimate for law of damages
to pursue also another aims than compensation such as prevention or punishment. This view was recently upheld by the Czech Constitutional Court and the Highest Court of the Czech Republic.
According to doctrinal approach, it is the domain of punitive or exemplary damages as a specific Anglo-American instrument that covers these two principles (prevention and punishment). Still, the Czech Civil courts consistently refuse to award exemplary damages albeit they do not provide
us any sound argumentation. The author of this article suggests it is inaccurate and only partial understanding of exemplary damages that causes the current judicial refusal of them.While focusing on current English and Czech law, the author in his article describes exemplary damages in great detail with respect to their theoretical, conceptual and systematic position. Subsequently, he shows that the negative attitude of the Czech courts is not always appropriate.
First, looking at relevant case law, the article characterises what the current English law on exemplary damages is, and it also critically compares this law with the Czech legal system. Here we can see come crucial similarities between the two. In the following part, the author characterizes exemplary
damages in a broader context, which is necessary for adequate understanding, and he reveals some general aspect of exemplary damages alongside with its position in the system of damages. Besides, the author also looks at applicable European law and its current trends.