Diskutovaná magnetometrická metoda může být využita především při sledování jednotlivých archeologických objektů nebo dílčích horizontálních i vertikálních situací během probíhajícího archeologického výzkumu. Měřením magn. susceptibility lze stanovit odlišnosti magnetických vlastností různých materiálů ve výplni nebo konstrukci objektů, komponenty stratigrafie zahloubených objektů či kulturních vrstev, stav zachování objektů atd. Předkládané příklady pocházejí z rozličných, převážně zkoumaných archeologických situací a dokládají možnosti efektivní aplikace povrchových měření magn. susceptibility in situ (zahloubené objekty, relikty fortifikací, výrobních areálů, objektů funerálních a dalších specifických situací). and In archaeology, the magnetometric method can be used in the observation of individual archaeological features or sectional horizontal and vertical contexts while excavation is in progress. By measuring magnetometric susceptibility, it is possible to determine differences in the magnetic properties of various materials in the fill or the structure of features, to determine the components in the stratigraphy of sunken features or cultural layers, or to determine the state of preservation of features, etc. The examples presented are drawn from diverse, mostly excavated archaeological contexts and demonstrate the possibilities inherent in the effective applications of surface measurements of magnetic susceptibility in situ (sunken features, relics of fortifications, production sites, funeral-related features and other specific contexts).
Study is focused on the numerical modeling of fly-ash transport in three sands, which was experimentally studied in the laboratory. Sands were packed in glass cylinders with diameter of 5.52 cm and height of 18 cm. Sands were also packed in plastic cylinders with diameter of 30 cm and height of 40 cm. The fly-ash and pulse infiltrations were applied on the top of all cylinders. Visually observed and gravimetrically evaluated fly-ash migration in small cylinders corresponded to fly-ash mobility in large columns detected using the SM400 Kappameter. The HYDRUS-1D code was used to simulate observed fly-ash transport. Parameters of soil hydraulic functions were either obtained using the Tempe cells and the RETC program or estimated using numerical inversion of transient water flow data measured in both types of columns using HYDRUS-1D. Parameters characterizing colloid transport in sands were then estimated from the final fly-ash distribution in sandy columns using attachment/detachment concept in HYDRUS-1D. Fly-ash mobility increased with increasing sand particle sizes, e.g. pore sizes. Particle sizes and pore water velocity influenced the attachment coefficient, which was calculated assuming filtration theory. The same longitudinal dispersivity, sticking efficiency and detachment coefficient sufficiently characterized fly-ash behavior in all sands. and Studie je zaměřena na numerické modelování transportu úletového popílku ve třech píscích, který byl experimentálně studován v laboratoři. Písky byly nahutněny ve skleněných válcích o průměru 5,52 cm a výšce 18 cm. Písky byly také nahutněny v plastových válcích o průměru 30 cm a výšce 40 cm. Na povrchu válců byly aplikovány jednorázové infiltrace vody s popílkem. Migrace úletového popílku pozorovaná vizuálně a zjištěná gravimetricky v malých válcích odpovídala mobilitě úletového popílku detekované Kappametrem SM400 ve velkých válcích. Pozorovaný transport úletového popílku byl simulován programem HYDRUS-1D. Parametry hydraulických funkcí byly získány buď pomocí Tempských cel a programu RETC nebo odhadovány numerickou inverzí transientních data měřených na obou typech válců programem HYDRUS-1D. Parametry charakterizující transport koloidů v píscích byly potom odhadovány z konečné distribuce úletového popílku v písčitých sloupcích užitím konceptu attachment/detachment (připojení/odpojení) v programu HYDRUS-1D. Mobilita úletového popílku se zvyšovala se zvyšující se velikostí písčitých zrn, tj. s velikostí pórů. Velikost zrn a pórová rychlost ovlivnila depoziční (attachment) koeficient, který byl počítán na základě filtrační teorie. Stejné hodnoty podélné disperze, efektivity blokování (sticking efficiency) a mobilizačního (detachement) koeficientu charakterizovaly chování úletového popílku ve všech píscích.
Sídelní cluster Jarošov II představuje jednu z nejdůležitějších sídelních aglomerací na Uherskohradišťsku. V roce 2005 proběhly výzkumy dvou částí tohoto clusteru – Podvršťa a Kopaniny. Ve výkopu v trati Kopaniny byly objeveny ojedinělé kosti spolu s hrotitou čepelí, z čehož je zřejmé, že nálezový horizont pokračuje výše do svahu. Výzkum v trati Podvršťa potvrdil hypotézu o přítomnosti dvou kulturních horizontů, které je možno rozlišit, pokud se v průběhu terénních prací zaměříme na mikrostratigrafii. Kalibrovaná radiokarbonová data naznačují rozdíl ~1200 let v sedimentaci obou vrstev a časově korespondují s grónskými interstadiály v období před 33 000 a 31 000 lety. Zatímco materiál z jednotlivých vrstev vykazuje pouze drobné odlišnosti, výrazné rozdíly jsou patrné při srovnání kolekcí z Podvršti s ostatními lokalitami v oblasti (např. Boršice-Chrástka). Litologický výzkum, doplněný měřením magnetické susceptibility a celkového obsahu karbonátů, přinesl doklady plošné geliflukce – významného fenoménu, který způsoboval resedimentaci kulturních vrstev během pozdního kyslíkového izotopového stupně 3 (v době před 26 000 až 33 000 lety) v sídelním clusteru Jarošov II. and The Jarošov II settlement cluster represents one of the most important settlement agglomerations in the Uherské Hradiště area. Two units of this cluster – Kopaniny and Podvršťa – were reopened for excavation in 2005. A trench in a field at Jarošov-Kopaniny revealed a small collection of osteological material, supplemented by a pointed blade, indicating that the area with finds continues upslope. Excavations in a field at Podvršťa verified the hypothesis that it is possible to separate two layers when focusing on microstratigraphy during fieldwork. Calibrated radiocarbon dates indicate a difference of ~1200 years between sedimentation of the layers, and correspond well to the Greenland interstadials around 33 and 31 ka BP. The material from these layers shows only minor differences in the lithic industry and osteological material. On the other hand, the Jarošov-Podvršťa material shows significant differences to that from other sites in the area (e.g. Boršice-Chrástka). Lithological research combined with magnetic susceptibility and total carbonate content measurements yielded evidence for sheet gelifluction slope transport as an important phenomenon in the re-sedimentation of the late MIS 3 (26–33 ka BP) cultural layers at the Jarošov II settlement cluster.