The majority of the conservation strategies for threatened dragonflies are designed to protect only their aquatic habitats. Sympetrum depressiusculum is a species threatened not only by the destruction of its aquatic habitats but also by its association with a specific terrestrial environment. In this study, we aimed to identify the key elements of the terrestrial environment of adult S. depressiusculum. We used generalized linear mixed models to determine habitat preferences of adults and the particular features of habitat patches, such as vegetation cover, vegetation structure and the availability of potential prey. Our results indicate that S. depressiusculum adults preferred mainly riparian vegetation but beyond ponds they utilized only certain terrestrial habitats (abandoned fields, meadows, forest clearings). Adults responded positively to habitat patches with a high cover of vegetation and suitable vegetation structure. Adult abundance was affected also by the distance of patches from the natal site. In an agricultural landscape, the availability of such habitat patches may be limited and could influence the abundance and distribution of this species. We suggest that conservation efforts for this species should not only focus on the larval environment but also include suitable surrounding terrestrial habitats. Effective management around natal sites should concentrate on maintaining a heterogeneous landscape, which is extensively managed (e.g. leaving several fields fallow, maintaining managed hay meadows)., Michal Hykel, Filip Harabiš, Aleš Dolný., and Obsahuje bibliografii
Článek shrnuje současné znalosti o taxonomickém postavení, rozšíření a ekologii žížaly Allolobophora hrabei a o jejím vlivu na stepní ekosystémy. A. hrabei dnes chybí na většině lokalit, kde se historicky vyskytovala a je nutno ji považovat za ohrožený druh. Na místech s dostatečně velkou populací může významně ovlivňovat půdní vlastnosti i společenstva ostatních půdních organismů., This contribution summarizes current knowledge about the taxonomic position, distribution and ecology of the earthworm Allolobophora hrabei and its role in fragile fragments of central European steppe ecosystems. Nowadays, A. hrabei should be classified endangered as it is absent at most of its historical sites. Nevertheless, it may significantly affect both soil parameters and other soil organisms at the sites inhabited by larger populations., and Václav Pižl.
Analyzovali jsme stanoviště a rozšíření houby šupinovky Henningsovy (Pholiota henningsii) v Evropě, kde je známa z Holandska, Akvitánie, Pařížské pánve, Massiv Central, úpatí Pyrenejí a Alp ve Francii a Švýcarsku, třetihorních pánví v Rakousku a jižních Čechách, z Mazurských jezer v Polsku, ostrova Sjaelland v Dánsku a ostrovů poblíž Stockholmu ve Švédsku. Všude je velmi vzácná a v mnoha zemích je zařazena na červených seznamech ohrožených druhů hub. Roste na slatinách, přechodových rašeliništích i vrchovištích, jak živinami bohatých, tak chudých. Váže se na lokality a oblasti s dlouhodobou (tisíciletou) historií otevřených rašelinišť ležících v blízkosti vodních nádrží. V ČR byly tři historické lokality doplněny v roce 2012 o dvě nové. Dlouhodobá mozaika lesa a bezlesí se zdá být hlavní podmínkou pro přežívání tohoto druhu reliktních stanovišť., The occurrence of the rare fungus Pholiota henningsii has been analysed in Europe. It is known from the Netherlands, the Parisian and Aquitanian basins, the Massif Central, and the foothils of the Pyrenées and Alps in France, Switzerland and Austrian Terciary basins, with numerous mires, in southern Bohemia, the Mazury lakes in Poland, Sjaelland island in Denmark and the island region near Stockholm in Sweden. In many countries it is included in Red Lists of endangered species. The fungus occurs in spring fens, transitional mires and raised bogs, both nutrient rich and oligotrophic. It is confined to localities with long term (i.e. millennia-long) mire non-forest continuity, in the vicinity of open water bodies up to the present. In the Czech Republic three historical sites were completed by two new localities in 2012. A temperate and forest - treeless mire mosaic seems to be the conditional factor for the long-term persistence of this relict species., and Jan Holec, Tomáš Kučera.
Článek se zabývá masivním vymíráním tří druhů supů ( Gyps bengalensis , Gyps indicus , Gyps tenuirostris ) v jižní Asii. Drastický pokles početnosti supích populací začal v de vadesátých letech minulého století v d ůsledku zavedení nesteroidního protizánětlivého léčiva s n ázvem diclofenac do v eterinární medicíny. V č lánku je popsán mechanismus toxického účinku diclofenacu a t aké jsou zde vysvětleny příči- ny kontaminace supí potravy tímto přípravkem. Speciální pozornost je pak věnována diskusi možných následků vymírání supů jako je zvýšení početnosti populací zdivočelých psů, zvýšené riziko onemocnění lidí vzteklinou a vliv na pohřební rituály členů etnika Pársů., The article deals with massive mortality in three vulture species ( Gyps bengalensis , Gyps indicus , Gyps tenuirostris ) on the South Asian subcontinent, which started in the nineties of the last century. Accidental exposure of scavengers to diclofenac, a non-steroidal anti-inflammatory drug (NSAID), via their food chain is considered to be a scientifically proven reason for the decline of vulture population in India, Pakistan and Nepal. The mechanism of diclofenac toxicity is explained and the sources of diclofenac in vulture food resources are discussed. Special attention is paid to the explanation of possible consequences of vulture extinction as increase in abundance of dog popula- tion, increased number of rabies cases in man, effect on the burial customs of Parsi community., Miloslav Pouzar, and Literatura
Na hustě osídleném ostrově Srí Lanka se zachovalo necelých 5 % primárních deštných lesů. Část z nich je chráněna v biosférické rezervaci Sinharaja na jihozápadě země. Vysoký stupeň endemismu je typický pro flóru i faunu rezervace. Různorodé rostlinné formace, které se plynule mění od nížin až po submontánní stupeň, představují refugium pro mnohé vzácné a ohrožené druhy živočichů - více než 50 % z nich je endemických. Protože o toto chráněné území projevuje zájem stále větší počet turistů, lze předpokládat, že nebude v budoucnu ohroženo exploatací a bude i nadále spravováno podle nejnovějších poznatků ekologů. I proto je pro návštěvníky zpřístupněna jen nepatrná část rezervace., Only 5 % of primary rainforests have been preserved on the densely populated island of Sri Lanka. Some rainforests are preserved within the biosphere reserve Sinharaja in the southwest of the country, with a high degree of flora and fauna endemism. Various plant formations, changing from lowlands up to the submontaneous level, provide a refuge for rare and endangered species of animals (more than 50 % endemic). Due to rising tourism, the area likely will not be much exploited and will be managed according to the latest ecological knowledge., and Jozef Májsky.
Vlha pestrá (Merops apiaster) je teplomilný ptačí druh uzpůsobený k lovu hmyzu. Proto patří k obyvatelům převážně subtropických a tropických oblastí, ale v opakovaných vlnách osídlovala i různá místa střední Evropy. Postupná expanze druhu probíhá i v České republice. Článek popisuje možnosti podpory hnízdění vlhy pestré na příkladu mokřadu Betlém na jižní Moravě., Merops apiaster is a termophilic insectivorous bird species. Hence it primarily inhabits subtropical and tropical regions, but it has also repeatedly settled in various Central European sites. The species is also gradually expanding in the Czech Republic. This article describes the possibility of supporting bee-eater nesting based on the example of the Betlém wetlands in southern Moravia., and Miroslav Šebela.
Zévy (Tridacnidae) jsou mezi mořskými mlži výjimečné velikostí i způsobem získávání potravy. V jejich plášti se vyskytují mikroskopické řasy zooxantely, které fotosyntézou produkují sacharidy, o něž se dělí s hostitelem. Za nápadné zbarvení pláště vděčí zévy zooxantelám a specializovaným buňkám iridocytům., Giant clams (Tridacnidae) are exceptional among sea clams for their size and the way they acquire food. On their shells microscopic zooxanthella algae occur, producing saccharides through photosynthesis, which they share with the host. The conspicuous coloring of the shells is due to the clams’ zooxanthellae and specialized iridocyte cells., and Nicole Černohorská.