Článek poskytuje základní přehled o historii, hlavních výsledcích, současném stavu a dalších výhledech pražské (N = 98) a brněnské (N = 83) longitudinální studie celoživotního vývoje člověka, které trvají od r. 1956 (Praha), resp. 1961 (Brno). Obě studie navazují na longitudinální výzkumy psychického vývoje v dětství a adolescenci, které byly v šedesátých a sedmdesátých letech řešeny v Praze ve Státním zdravotním ústavu a v Brně v Psychologickém ústavu ČSAV. Nejprve podáváme informace o původních projektech, o procesu vyhledávání bývalých účastníků dětských studií a o charakteristikách současných výzkumných souborů. Dále uvádíme hlavní závěry z dosud uskutečněných etap výzkumu v dospělosti participantů. Pokud jde o současný status studií, od r. 2010 pražský a brněnský tým postupují koordinovaně a používají společnou metodiku. Na závěr podáváme informaci o výzkumných cílech další etapy studie, která je zaměřena na téma optimálního vývoje. and Studying human development longitudinaly: History, results, and perspectives of Prague and Brno studies on human life-span development
Paper gives an overview of brief history, main results, current status, and further perspectives of the Prague (N = 98) and Brno (N = 83) Longitudinal Studies on Life-span Development running since 1956 (Prague) and 1961 (Brno). These build upon the longitudinal studies of children carried in the National Institute of Public Health at Prague and Institute of Psychology of the Czechoslovak Academy of Sciences at Brno in the sixties and seventies. The paper starts with information about the original project and how we have searched for participants and built on current samples from the original cohorts. Then the main conclusions from the first two stages of the research in adulthood are reported. As to the current status of the studies, from 2010 both research teams act in a coordinated way and share common methodology. Finally, paper presents research plan for the next stage of the study focused on optimal development.
Předkládaná studie byla provedena v rámci rozsáhlého mezinárodního výzkumu zaměřeného na osobní pohodu vysokoškolských studentů. Výsledky českého souboru (N = 535) přinesly některé zajímavé vztahy osobní pohody k sebeurčujícím potřebám (kompetence, autonomie, vztahovost), ke konformitě, bezpečí a benevolenci Schwartzova hodnotového systému a k nezávislosti sebepojetí na vztazích s druhými osobami ze sebevysvětlující škály. Faktor tvořený položkami zjišťujícími osobní pohodu a související charakteristiky je nezávislý na faktoru tvořeném hodnotami konstituujícími občanské ctnosti i na faktoru, který sytí položky postihující společenskou kariéru.
Článek je zaměřen na specifické aspekty náročnosti profese zdravotní sestry, zvl. z hlediska způsobů zvládání těchto nároků včetně kouření. Přináší nejprve přehled prevalence kouření zdravotních sester u nás ve srovnání s prevalencí kouření žen české populace a s některými obdobnými zahraničními údaji. Ukazuje, že prevalence kouření českých zdravotních sester je vyšší než prevalence kouření žen české populace. Empirická část příspěvku přináší informace o výsledcích dotazníkového šetření u souboru 337 respondentů, 329 žen a 8 mužů, pracujících jako zdravotní sestry. V tomto souboru bylo identifikováno celkem 207 nekuřáků (61,4 %) a 130 kuřáků (38,6 %). Výsledky dotazníkového šetření, zaměřeného na zjištění úrovně a struktury osobní pohody (well-being), životních událostí (life events), lokalizace kontroly a kuřáckých zvyklostí ukázaly mj., že kouření respondentů – kuřáků se pohybuje na rozhraní mírné a střední závislosti. Průměrná délka kouření u skupiny kouřících je 14,35 let, nejčastěji uvádějí kouřící 10 let trvání kouření a průměrný počet vykouřených cigaret za den je 11,7 cigarety. Výsledky hodnocení Škály sociální readjustace se statisticky významně liší u skupiny kouřících a nekouřících v neprospěch kouřících. Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v úrovni osobní pohody (well-being) mezi kuřáky a nekuřáky. Průměrná bodová hodnota interní lokalizace kontroly, zjišťovaná vizuální analogovou škálou u celé skupiny kouřících je však mírně nižší než u skupiny nekuřáků.
V posledních desetiletích narůstá počet empirických dokladů o významných souvislostech mezi religiozitou/spiritualitou (R/S) a zdravím. Empirické nálezy rozpoznaly jak religiozitu, tak spiritualitu jako možné zdroje zdraví a podnítily zájem psychologů o zkoumání významu těchto jevů pro tělesné i duševní zdraví. Tato studie poskytuje podrobný přehled o této oblasti výzkumu a zaměřuje se na některé související metodologické a pojmové otázky. Zvláštní pozornost je věnována definicím a vývoji dvou pojmů (religiozita/spiritualita), vývoji měření, epidemiologickým dokladům o souvislostech R/S s morbiditou, mortalitou a duševním zdravím a otázce kauzality a možných psychologických mediátorů či moderátorů R/S na zdraví. Zvláště se tato studie zaměřuje na otázku, jak specifické faktory ovlivňují zdraví. Ačkoli většina studií udává pozitivní souvislost mezi mírami religiozity/spirituality a celkovým zdravím prostřednictvím fyziologických, psychologických, sociálních a behaviorálních mechanismů, jsou běžné protikladné nálezy a nejsou řídké ani dva nebo více vzájemně si odporujících závěrů. Vztah mezi proměnnými je zřejmě mnohem složitější. To, které specifické R/S faktory posilují zdraví a pohodu, zůstává nejasné. Autoři diskutují o tom, jaké možné mechanismy by mohly vysvětlit tento vztah a jak se v těchto souvislostech mohou lišit členové různých demografických, kulturních a náboženských skupin. Zabývají se pojmem spirituality jako užitečným a v lékařském prostředí klinicky relevantním přístupem. Pro další výzkum trvá nutnost zkvalitnit výzkumné plány a měření, právě tak jako ujasnit chápání religiózních a spirituálních faktorů., In last decades, there is increasing empirical evidence on the significant links between religiosity/ spirituality (R/S) and health. Empirical findings have identified both religiosity and spirituality as a potential health resources and have stimulated interest within psychology on the role of these fenomena in physical and mental health. The present review provides examination of this field of research and adresses some related methodological and conceptual issues. Special attention is paid to the definitions and development of the two concepts (religiosity/ spirituality), the development of measurement, epidemiological evidence linking R/S to morbidity, mortality and mental health and issue of causality and possible psychological mediators or moderators of R/S on health outcomes. Particular focus of this review concerns with the issue how specific factors influence health outcomes. Although the majority of studies report positive association between measures of religiosity/spirituality and overall health via physiological, psychological, social and behavioral mechanisms, contradicting findings are common and two or more opposing conclusion are not rare. The relation between variables appears far more complex. Which specific R/S factors enhance health and well-being remains unclear. The study discusses what mechanisms might explain a relation and what might be possible diference in these associations between members of various demografical, cultural and religious groups. Last it concerns with construct spirituality as usefull and clinically relevant approach in medical settings. For the future research the need to improve research designs and measurement as well as to clarify conceptualizations of religious and spiritual factors remains., Renata Hacklová, Vladimír Kebza., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Tato systematická přehledová studie pojednává o psychologických souvislostech sborového zpěvu. Zaměřuje se zejména na přínosy sborového zpěvu, na vztah mezi sborovým zpěvem a osobní pohodou. Tyto cíle jsou mapovány na základě analýzy výzkumných studií. Do systematické přehledové studie bylo zahrnuto 17 výzkumných studií (kvantitativních i kvalitativních), které byly podrobně analyzovány. Výsledky těchto výzkumů poukazují na pozitivní přínosy sborového zpívání u klinické populace, u neklinické populace (přínosy u některých zdravotních problémů ‒ např. duševní poruchy, neurologické poruchy, rakovina), u vězňů. Na základě uvedených výzkumných studií lze sborový zpěv považovat za přínosnou volnočasovou aktivitu. Sborový zpěv má i terapeutický účinek a může napomáhat k resocializaci u některých znevýhodněných skupin obyvatelstva. V systematické přehledové studii jsou také uvedeny doporučení pro další výzkum sborového zpěvu. and This systematic review discusses the psychological context of choral singing. It focuses especially on the benefits of choral singing, on the relation between choral singing and well-being. These targets are mapped based on the analysis of research studies. 17 research studies (quantitative and also qualitative) were included in the systematic review and analyzed in detail. Results of these research studies show positive benefits of choral singing in a non-clinical population, clinical population (benefits for some health problems ‒ e.g. mental disorders, neurological disorders, cancer), for prisoners. On the basis of listed research studies, choral singing may be considered as a beneficial leisure time activity. Choral singing has also a therapeutic effect and may assist in the resocialization of some disadvantaged groups. Recommendations for further research of choral singing are also given in the systematic review.