Politické teorie obvykle vymezují určitý soubor institucí jakožto normativně a fakticky optimálnízáklad uspořádání společnosti; ospravedlňují specifickou směsici nepolitických „smithovských“ a politických„hobbesosvkých“ institucionálních pravidel.Různé politické teorie se však ve svých argumentech častovzájemně míjí natolik, že se jejich argumenty zdají být zcela nesouměřitelné. Tento článek se pokouší zmírnittento problém vzájemné nesouměřitelnosti tím, že vymezuje „homogenizovaný společný prostor“, vekterém by se mohly teorie potkávat a vzájemně slyšet. Přestože tento rámec vychází primárně z (neo)liberálnípolitické teorie, je značně obecný a otevřený. Základním podmínkou souměřitelnosti argumentace různých teorií je jejich zakotvení v rámci, který se vyznačuje symetrickými předpoklady ohledně lidskéhochování – neboli rozdíly mezi teoriemi by měly být důsledkem další argumentace, a nikoli odlišných výchozíchpředpokladů. Předkládaný rámec rozlišující „společenskou gramatiku“ a „estetické ohledy“ nabízí třidiskuzní rozhraní – (1) normativní otázku toho, jaké hodnoty by měly být zařazeny mezi společenskougramatiku; (2) normativní otázku, které další hodnoty jsou významné natolik, aby případně převážily nadgramatickými pravidly; (3) faktickou otázku toho, které instituce jsou „nezbytné a vhodné“ k dosaženínormativně relevantních hodnot. „Férovost“ předkládaného justifikačního rámce se odvíjí od jeho otevřenostivůči neopomenutelným hodnotám všech diskutovaných teorií a od rovnosti zbraní ztělesněnou požadavkem na symetrické výchozí předpoklady. and Political theories, in their normative flavor, usually suggest certain institutional setting to be appropriate and proper for the society; they justify some specific mixture of private “Smithian” and public “Hobbesean” institutional arrangements.Unfortunately, political theories often miss each other’s arguments so dramatically that their argumentations are hardly commensurate. The article attempts to overcome mutual misunderstandings by introducing a “common space” where various concerns of various theories could meet. Although designed along the neoliberal lines, the presented framework is fairly generalizable and open. The underlying idea is that for the arguments to be commensurate they have to be embedded within a framework of symmetrical factual and normative assumptions about human behavior – i.e. the divergence between theories should stem from further argumentation, and not solely from divergent starting points. The presented framework of “social grammar” and “aesthetic concerns” offers three interfaces for discussion – (1) normative question of which values are to be incorporated into social grammar; (2) normative question of which aesthetic values are important enough to prevail over social grammar; and (3) factual question of which institutional setting is “necessary and proper” for achievement of stipulated values. While the factual question is the least ideological in nature, it also precedes normative differences so far as “should
implies can”. Fairness of such a framework derives from its openness to indispensable values of considered theories and equality of weapons ensured by symmetrical assumptions.
Kapitola z knihy The Psychic Life of Power (1997) nabízí originální četbu pojetí ideologie a ideologické interpelace, jak je předkládá Louis Athusser, jeden z nejvýznamnějších marxistických myslitelů 20. století. Judith Butlerová analyzuje zejména fenomén subjektivace, který v souvislosti s ideologickou interpelací vstupuje do hry, a afektivní pouto, které je konstitutivní podmínkou fungování interpelace. Druhá část textu je věnována polemice s Mladenem Dolarem, představitelem lublaňské psychoanalytické školy, který ve své četbě Althussera propojuje problematiku ideologie a lacanovské psychoanalýzy – tato polemika se týká především pojmu reálna, který Dolar transponuje z psychoanalytického do marxistického kontextu., A chapter in the book The Psychic Life of Power (1997) offers an original reading of the conception of ideology and ideological inquiry as it is presented by Louis Althusser, one of the most important Marxist thinkers of the twentieth century. Judith Butler’s analysis focuses on the phenomenon of subjectivisation which, in the context of ideological inquiry, enters our consideration, and on the affective bond which is a constitutive condition of the fuctioning of inquiry. The second half of the text is devoted to a polemical discussion with Mladen Dolar, representative of the Lubliana psychoanalytical school which, in its reading of Althusser, brings with it the problematic of ideology and Lacanian psychoanalysis – these polemics concern above all the concept of the real which Dolar transposes from the psychoanalytical context to the Marxist one., Judith Butler, Josef Fulka., and přeloženo z anglického jazyka